Jezeří (Horní Jiřetín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jezeří
Sesuvy půdy v oblasti bývalé osady Jezeří
Sesuvy půdy v oblasti bývalé osady Jezeří
Lokalita
Charakterosada
ObecHorní Jiřetín
OkresMost
KrajÚstecký kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0 (2011)[1]
Katastrální územíJezeří a Albrechtice u Mostu (14,84 km²)
Nadmořská výška290 m n. m.
PSČ435 43
Počet domů0 (2011)[1]
Jezeří
Jezeří
Další údaje
Kód části obce108
Zaniklé obce.cz257
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezeří (německy Eisenberg) je název zaniklé osady v okrese MostÚsteckém kraji. Osada byla součástí obce Albrechtice a nacházela se směrem od ní zhruba 1 km západně na úpatí Krušných hor v nadmořské výšce 290 metrů přímo v podhradí zámku Jezeří. Osada zanikla na počátku 80. let 20. století při postupu těžby hnědého uhlí a její území dnes tvoří místní část města Horní Jiřetín.

Okolní lesy z velké části patří společnosti Lesy Jezeří, kterou ovládají němečtí šlechtici Bernhart Sayn-Wittgenstein a Alexander von Witzleben (dříve též William Lobkowicz).[2][3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada měla až do roku 1921 pouze německý název Eisenberg. Eisenberg je poprvé zmiňován v roce 1365, ovšem jedná se o zmínku týkající se hradu, stejně jako v dalších letech jsou zprávy o hradu, nikoliv o osadě, která se vytvořila v jeho podhradí až později. V roce 1623, kdy byl konfiskován majetek Jana Mikuláše Hochhausera z Hochhauzu za jeho účast na stavovském povstání, je v soupisu zabaveného jmění vedle hradu též statek Eisenberk s poplužním dvorem a vinicí. V polovině 18. století bylo při zámku bělidlo, cihelna a panské domky pro řemeslníky. V roce 1787 je zmíněna osada se 16 domy ve vlastnictví knížete Františka Josefa z Lobkovic. V majetku tohoto rodu zůstala až do zrušení poddanství v roce 1848.

Poté se stala osadou obce Albrechtice. Až do roku 1960 byla součástí okresu Chomutov, po tomto datu až do svého zániku patřila do okresu Most. Již v polovině 50. let 20. století došlo u Jezeří vinou důlní činnosti k sesuvu půdy, takže skoro celá osada byla vysídlena. Zůstalo obydleno jen několik málo domů. Také tyto však byly na počátku 80. let 20. století srovnány se zemí kvůli rozšíření těžby uhlí.

V katastrálním území se asi 1,5 km severně od zámku nachází zbytky zaniklého hradu na Josefině skále ze druhé poloviny 13. století.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 196 obyvatel (z toho 94 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků, 181 Němců, jeden člověk jiné národnosti a pět cizinců. Kromě pěti evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 195 obyvatel: šestnáct Čechoslováků, 176 Němců, dva obyvatele jiné národnosti a jednoho cizince. Jeden byl bez vyznání, jeden žid, pět evangelíků a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[6]

Počty obyvatel mezi lety 1850 až 1970 dle sčítání lidu[7]
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Počet obyvatel 262 158 210 203 183 231 196 195 210 18 8

V dalších letech jsou údaje souhrnné pro Albrechtice i s osadou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. http://www.agris.cz/clanek/159696
  3. https://rejstrik-firem.kurzy.cz/25029967/lesy-jezeri-k-s/
  4. Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. Kapitola Zapomenuté hrady, s. 77–85. 
  5. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  7. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970, díl I/1, Praha 1977, s. 512–513

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Sýkorová, Zmizelé domovy, Most 2000, s. 32

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]