Kostel svaté Barbory (Dubice)
Kostel svaté Barbory v Dubici | |
---|---|
Místo | |
Stát | Česko |
Kraj | Ústecký |
Okres | Ústí nad Labem |
Obec | Řehlovice |
Lokalita | Dubice |
Souřadnice | 50°35′24,18″ s. š., 14°1′21,2″ v. d. |
Základní informace | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Vikariát | ústecký |
Farnost | Stebno u Ústí nad Labem |
Status | filiální kostel |
Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
Současný majitel | farnost Stebno u Ústí nad Labem |
Zasvěcení | Barbora z Nikomédie |
Architektonický popis | |
Stavební sloh | pozdní renesance a rané baroko |
Výstavba | 1579 |
Specifikace | |
Délka | 24 metrů |
Šířka | 16 metrů |
Umístění oltáře | na jihovýchod |
Stavební materiál | kámen, zdivo |
Další informace | |
Adresa | Řehlovice, Česko |
Kód památky | 42606/5-165 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poutní[1] kostel svaté Barbory v Dubicích je sakrální stavbou[2] postavenou v dominantní poloze na hraně svahu nad levým břehem řeky Labe. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Stranou od obce Dubice byla v polovině 14. století postavena gotická kaple sloužící jako rodinná a pohřební kaple Sršům z Dubice. S největší pravděpodobností byla zasvěcena Panně Marii.[1] Roku 1579 postavil Jindřich Kauč z Kauče v Dubičkách na místě této kaple rytíře z Kamýka luteránský kostel svaté Barbory. V letech 1589–1595[4] byl kostel dále přestavěn. Za třicetileté války v letech 1634–1643 byl kostel pobořen a po roce 1643 začal být opravován. Kostel se za protireformace stal katolickým. K další úpravě došlo roku 1820 po požáru vsi.[1]
Není známo, kdy přesně začali Dubice navštěvovat poutníci, ale pravděpodobně se tak dělo již před zahájením reformace. Mimo úcty k Panně Marii zde byla uctívána i socha sv. Barbory. Po skončení třicetileté války na místo začínají proudit poutníci z širokého okolí a jejich počet stále stoupal. Hlavní pouť bývala 1. května a organizovali ji zpravidla ústečtí dominikáni. Postupně byly slaveny tři velké poutě: 1. května mariánská, 22. července svaté Máří Magdalény a 4. prosince svaté Barbory.[5][6] Mše se v kostele koná každou třetí neděli měsíci.[7]
- Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce: Římskokatolická farnost Stebno u Ústí nad Labem.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Kostel je orientovanou stavbou. Má obdélný půdorys. Je jednolodní s polygonálním presbytářem a polygonální zvonicí nad lodí. Nad polokruhem zakončeným portálem v průčelí kostela se nachází nika se sochou svaté Barbory ze 17. století. Průčelí je zakončeno pozdně renesančním štítem, který je členěný římsami. Má stupňovitě proláklá křídla s čučky a je završeno segmentem.
Uvnitř kostela je zděná kruchta s funkčními varhanami. Loď má plochý strop. V klenbě presbytáře se nachází jedno pole křížové klenby. Závěr je sklenut paprsčitě. Ve východním průčelí věže je umístěn bohatě zdobený zvon z roku 1595 od Brikcího z Cimperka.
K vybavení kostela patří dva boční barokní oltáře s obrazy sv. Máří Magdalény a Ukřižování, které jsou signovány J. Heřmann 1895. Na hlavním oltáři se nachází pozdně gotická socha sv. Barbory z dvacátých let 16. století. V presbytáři je barokní socha svatého Kryštofa z poloviny 18. století.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c MACEK Jaroslav, 950 let litoměřické kapituly, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1997, ISBN 978-80-7195-121-6, str. 259
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. 1. vyd. Svazek 1. A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. Kapitola Dubice /Ústí nad Labem/, s. 333.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-05-28]. Identifikátor záznamu 154802 : Kostel sv. Barbory. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 55.
- ↑ ENDLER, Franz Johann. Das soziale Wirken der katholischen Kirche in der Diözese Leitmeritz (Königreich Böhmen). Vídeň: Mayer & Komp., 1903. S. 417. (němčina)
- ↑ HOPPE, Alfred. Des Österreichers Wallfahrtsorte. Vídeň: St. Norbertus-Verlag, 1913. S. 917. (němčina)
- ↑ Bohoslužby v Trmicích a okolí, web římskokatolické farnosti Trmice a přidružených farností