Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie (Liběšice)
| Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie v Liběšicích u Žatce | |
 Farní kostel sv. Martina a Navštívení Panny Marie v Liběšicích u Žatce | |
| Místo | |
|---|---|
| Stát |
 Česko |
| Kraj | Ústecký |
| okres | Louny |
| Obec | Liběšice |
| Souřadnice | 50°17′35,42″ s. š., 13°37′19,23″ v. d. |
  Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie v Liběšicích u Žatce | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Liběšice u Žatce |
| Status |
farní kostel diecézní poutní svatyně |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Další informace | |
| Oficiální web | Mariánské poutní místo Liběšice u Žatce |
| Kód památky | 43189/5-1228 (PkMISSezObr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie je zbarokozovaná původně gotická sakrální stavba v Liběšicích u Žatce v Ústeckém kraji. Od 1. ledna 2004 byl prohlášen poutní svatyní. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vznik poutního místa je spojen s událostí v přifařené sousední vesnici Kluček (dnes součást Liběšic) roku 1743, kdy se zjevila Panna Maria a zachránila tonoucí při povodni. Obraz Panny Marie, kopie obrazu Panny Marie Altöttinské, který visel v Klučku ve staré mariánské kapli, byl v roce 1744 přenesen na mariánský oltář farního kostela v Liběšicích. Od této chvíle se Liběšice staly poutním místem, kam přicházelo mnoho lidí i ze vzdáleného okolí. Původně gotický kostel sv. Martina ze 14. století byl poté v 1. polovině 18. století barokně přestavěn. Věž kostela byla postavena v období po polovině 18. století. V druhé polovině 18. století byla přistavěna mariánská kaple a koncem stejného století také hrobní kaple. V roce 1832 byla upravena věž a v 80. a 90. letech 19. století byl kostel jak vně, tak i uvnitř upravován. Na počátku 20. století (asi v roce 1929) byla nahrazena gotická klenba presbytáře valenou klenbou s lunetami. Dne 1. ledna 2004 byl kostel povýšen v období episkopátu litoměřického biskupa Josefa Koukla na diecézní poutní svatyni a byl přidán titul Navštívení Panny Marie. Vyvrcholením poutí je červencový oktáv (osmidení) Navštívení Panny Marie (původní oslava před liturgickou reformou připadá na 2. července) a hlavní pouť se koná každoročně o první červencové neděli. Kostel je na začátku 21. století k nahlédnutí zpřístupněn každý den.
Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 2 430 000 Kč.[2]
| rok | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 |
|---|---|---|---|---|---|
| částka | 800 | 400 | 400 | 500 | 330 |
Svatá brána[editovat | editovat zdroj]
U příležitosti Mimořádného Svatého roku Božího milosrdenství otevřel biskup Jan Baxant 20. prosince 2015 vchodové dveře kostela jako Svatou bránu s možností získat odpustky podle propozic encykliky Misericordiae vultus, kterou vydal papež František. Jedná se o druhou Svatou bránu v roce Božího milosrdenství, po litoměřické katedrále, která byla v litoměřické diecézi otevřena.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl původně jednolodní. Presbytář je obdélný, pětiboce uzavřený s opěráky; má mělkou boční loď s emporou na severní straně. Na západě kostela se nachází hranolová věž. Čtvercová sakristie, mariánská kaple a hrobní kaple se nacházejí po jižní straně kostela. Severní boční fasáda je řešena jako hlavní průčelí, které je pětiosé se středovým rizalitem. Je členěno pilastry a vyvrcholeným štítovým nástavcem. V nice se nachází barokní socha sv. Jana Křtitele, na volutách pak andílci. Na presbytáři jsou vysoká hrotitá okna a odstupněné opěráky. Hranolová věž s vyžlabeným nárožím je členěna pilastry, kasulovým oknem (oknem ve tvaru kněžského ornátu) a zbytnělou rokokovou ornamentikou. Věž je ukončena cibulovou bání. Presbytář kostela je sklenut valeně s lunetami. Závěr kostela je sklenut paprsčitě. Loď má plochý strop; boční loď je zaklenuta dvěma plochými plackovými klenbami podklenutými křížovými pásy. V mariánské kapli je strop s fabionem a v hrobní kapli je kupole na lunetách s rokokovou štukovou dekorací. Stěny presbytáře, lodi kostela i mariánské kaple jsou členěny dvojicemi jónských pilastrů. Jsou vymalovány a vyzdobeny rokokovými motivy. Tato úprava vznikla patrně v roce 1938, kdy byl namalován obraz Svaté rodiny na jižní stěně presbytáře.
Zařízení kostela[editovat | editovat zdroj]
Hlavní oltář je barokní. Byl zhotoven v 1. polovině 18. století. Oltářní obraz sv. Martina pochází od A. Zessnera ze Spitzenbergu z roku 1872 a obraz Nejsvětější Trojice je od J. Roitha z roku 1827. V kostele jsou boční oltáře: sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory z 2. poloviny 18. století. Ty jsou opatřeny obrazy světců a reliéfy na menze. Kazatelna pochází z roku 1744. Na bočním oltáři sv. Barbory je rokoková soška Immaculaty, barokní sochy sv. Václava a sv. Víta, a barokní krucifix. Na empoře se nachází pozdně gotický krucifix. Křížová cesta pochází z 1. poloviny 19. století a je malována na plechu. Malovaná okna presbytáře pocházejí z roku 1900.
V mariánské kapli je rokokový oltář s vysokou predellou s andílky. V jeho oltářní skříni je umístěna soška Panny Marie nesené anděly, sochy sv. Mikuláše a Prokopa. V nástavci oltáře je zobrazena Nejsvětější Trojice. Klasicistní zpovědnice s pseudorokokovým nástavcem pochází z konce 18. století. V kostele je 14 obrazů světců z 1. poloviny 19. století, které jsou malovány na plechu.
V hrobní kapli je památník rodiny Zessnerů ze Spitzenbergu s hrobkou z 19. století a klasicistním pomníkem z roku 1795. V sakristii se nachází socha Vítězného Krista datovaná do 2. poloviny 18. století.
Okolí[editovat | editovat zdroj]
Poblíž kostela je barokní fara z roku 1744, která byla rozšířena v roce 1875. Je obdélná s mansardovou střechou. Vjezdní brána do fary je opatřena soškou sv. Floriána.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-22]. Identifikátor záznamu 155455 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100-101.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Noc kostelů 23.05.14. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 2014. 82 s. S. 34.
- POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II.. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 244.
- MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 320 s. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 253.
