Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie (Liběšice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Martina
a Navštívení Panny Marie
v Liběšicích u Žatce
Farní kostel sv. Martina a Navštívení Panny Marie v Liběšicích u Žatce
Farní kostel sv. Martina a Navštívení Panny Marie v Liběšicích u Žatce
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
okresLouny
ObecLiběšice
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostLiběšice u Žatce
Statusfarní kostel
diecézní poutní svatyně
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Liběšice u Žatce
ZasvěceníMartin z Tours
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
Oficiální webMariánské poutní místo Liběšice u Žatce
Kód památky43189/5-1228 (PkMISSezObrWD) (součást památky Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina a Navštívení Panny Marie je zbarokozovaná původně gotická sakrální stavba v LiběšicíchŽatceÚsteckém kraji. Od 1. ledna 2004 byl prohlášen poutní svatyní. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dekret o jmenování kostela poutní svatyní s možnost získávat plnomocné odpustky

Vznik poutního místa je spojen s událostí v přifařené sousední vesnici Kluček (dnes součást Liběšic) roku 1743, kdy se zjevila Panna Maria a zachránila tonoucí při povodni. Obraz Panny Marie, kopie obrazu Panny Marie Altöttinské, který visel v Klučku ve staré mariánské kapli, byl v roce 1744 přenesen na mariánský oltář farního kostela v Liběšicích. Od této chvíle se Liběšice staly poutním místem, kam přicházelo mnoho lidí i ze vzdáleného okolí. Původně gotický kostel svatého Martina ze 14. století byl poté v první polovině 18. století barokně přestavěn. Věž kostela byla postavena v období po polovině 18. století. V druhé polovině 18. století byla přistavěna mariánská kaple a koncem stejného století také hrobní kaple. V roce 1832 byla upravena věž a v osmdesátých a devadesátých letech 19. století byl kostel jak vně, tak i uvnitř upravován. Na počátku 20. století (asi v roce 1929) byla nahrazena gotická klenba presbytáře valenou klenboulunetami. Dne 1. ledna 2004 byl kostel povýšen v období episkopátu litoměřického biskupa Josefa Koukla na diecézní poutní svatyni a byl přidán titul Navštívení Panny Marie. Vyvrcholením poutí je červencový oktáv (osmidení) Navštívení Panny Marie (původní oslava před liturgickou reformou připadá na 2. července) a hlavní pouť se koná každoročně o první červencové neděli. Kostel je na začátku 21. století k nahlédnutí zpřístupněn každý den.

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 2 430 000 Kč.[2]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 2006 2007 2008 2009 2010
částka 800 400 400 500 330

Svatá brána[editovat | editovat zdroj]

U příležitosti Mimořádného Svatého roku Božího milosrdenství otevřel biskup Jan Baxant 20. prosince 2015 vchodové dveře kostela jako Svatou bránu s možností získat odpustky podle propozic encykliky Misericordiae vultus, kterou vydal papež František. Jedná se o druhou Svatou bránu v roce Božího milosrdenství, po litoměřické katedrále, která byla v litoměřické diecézi otevřena.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel byl původně jednolodní. Presbytář je obdélný, pětiboce uzavřený s opěráky; má mělkou boční loď s emporou na severní straně. Na západě kostela se nachází hranolová věž. Čtvercová sakristie, mariánská kaple a hrobní kaple se nacházejí po jižní straně kostela. Severní boční fasáda je řešena jako hlavní průčelí, které je pětiosé se středovým rizalitem. Je členěno pilastry a vyvrcholeným štítovým nástavcem. V nice se nachází barokní socha svatého Jana Křtitele, na volutách pak andílci. Na presbytáři jsou vysoká hrotitá okna a odstupněné opěráky. Hranolová věž s vyžlabeným nárožím je členěna pilastry, kasulovým oknem (oknem ve tvaru kněžského ornátu) a zbytnělou rokokovou ornamentikou. Věž je ukončena cibulovou bání. Presbytář kostela je sklenut valeně s lunetami. Závěr kostela je sklenut paprsčitě. Loď má plochý strop; boční loď je zaklenuta dvěma plochými plackovými klenbami podklenutými křížovými pásy. V mariánské kapli je strop s fabionem a v hrobní kapli je kupole na lunetách s rokokovou štukovou dekorací. Stěny presbytáře, lodi kostela i mariánské kaple jsou členěny dvojicemi jónských pilastrů. Jsou vymalovány a vyzdobeny rokokovými motivy. Tato úprava vznikla patrně v roce 1938, kdy byl namalován obraz Svaté rodiny na jižní stěně presbytáře.

Zařízení kostela[editovat | editovat zdroj]

Oltář liběšického kostela

Hlavní oltář je barokní. Byl zhotoven v první polovině 18. století. Oltářní obraz svatého Martina pochází od A. Zessnera ze Spitzenbergu z roku 1872 a obraz Nejsvětější Trojice je od J. Roitha z roku 1827. V kostele jsou boční oltáře: svatého Jana Nepomuckého a svaté Barbory z druhé poloviny 18. století. Ty jsou opatřeny obrazy světců a reliéfy na menze. Kazatelna pochází z roku 1744. Na bočním oltáři svaté Barbory je rokoková soška Immaculaty, barokní sochy svatého Václava a svatého Víta, a barokní krucifix. Na empoře se nachází pozdně gotický krucifix. Křížová cesta pochází z první poloviny 19. století a je malována na plechu. Malovaná okna presbytáře pocházejí z roku 1900.

V mariánské kapli je rokokový oltář s vysokou predellou s andílky. V jeho oltářní skříni je umístěna soška Panny Marie nesené anděly, sochy svatého Mikuláše a Prokopa. V nástavci oltáře je zobrazena Nejsvětější Trojice. Klasicistní zpovědnice s pseudorokokovým nástavcem pochází z konce 18. století. V kostele je čtrnáct obrazů světců z první poloviny 19. století, které jsou malovány na plechu.

V hrobní kapli je památník rodiny Zessnerů ze Spitzenbergu s hrobkou z 19. století a klasicistním pomníkem z roku 1795. V sakristii se nachází socha Vítězného Krista datovaná do druhé poloviny 18. století.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Poblíž kostela je barokní fara z roku 1744, která byla rozšířena v roce 1875. Je obdélná s mansardovou střechou. Vjezdní brána do fary je opatřena soškou svatého Floriána.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-22]. Identifikátor záznamu 155455 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]