Turnovsko-kralupsko-pražská dráha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turnovsko-kralupsko-pražská dráha
Právní forma Staatliche Auszeichnung
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Síť železnic TKPE
Zachované orientační nápisy v železniční stanici Praha-Vysočany. Vlevo je nápis odkazující k vlakům Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy, uprostřed nápis nápis o výdeji jízdenek, napravo mimo fotografii je pak nápis odkazující k vlakům Rakouské severozápadní dráhy, se kterou měla TKPE toto nádraží společné

Turnovsko-kralupsko-pražská dráha (německý oficiální název: k.k. privilegierte Turnau-Kralup-Prager Eisenbahn, zkratka TKPE) byla privátní železniční společnost v Rakousku-Uhersku, která provozovala železniční dopravu na dnešních tratích Praha - Turnov a Kralupy nad Vltavou - Neratovice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

O stavbě železnice mezi Polabím a Turnovem se poprvé vážně uvažovalo na jednání významných osobností pojizerského regionu v Sedmihorkách v roce 1856. O výchozím bodě dráhy bylo jasno už na počátku jednání, protože Turnov ležel na trati právě budované trati Jihoseveroněmecké spojovací dráhy mezi Pardubicemi a Libercem. Trať měla vést do Mladé Boleslavi. Jedni pak navrhovali pokračování směrem k Mělníku, jiní pak do Prahy. Zájemci o železnici si nakonec vybrali tehdejšího provozního ředitele Buštěhradské dráhy, inženýra Kresse, aby jim novou trať navrhl. Ten ke spolupráci přizval vídeňského železničního podnikatele a konstruktéra, rytíře Karla Fr. Bartos - Sturz Sattelberga a spolu vybrali trasu přes Neratovice do Kralup, kde se stýkaly koleje Společnosti státní dráhy z Prahy do Drážďan, a zmíněné dráhy Buštěhradské, která sem dovážela uhlí z kladenských dolů. Tím by se zajistilo spojení regionu s Prahou a zároveň i přísun kladenského uhlí do regionu i Liberce.

Inženýr Kress sice původně navrhoval, že by železnici postavila Buštěhradská dráha, ale její akcionáři tuto investici zamítli. Nakonec o koncesi zažádali přímo účastníci sedmihorského jednání. Ta jim byla udělena v roce 1863, a to včetně odbočky z Neratovic do Prahy. V roce 1864 ustanovili akciovou společnost. 8 tisíc dělníků pak za více než rok postavilo 87 kilometrů dlouhou trať z Kralup do Turnova, na které byl v roce 1865 zahájen provoz, který zpočátku obstarávala dvojice osobních vlaků a několik vlaků nákladních.[1][2] Rozvoj společnosti přerušila Prusko-rakouská válka, během níž nejprve vojska po železnici nastupovala na bojiště, později před postupující Pruskou armádou byla trať částečně demontována a její vybavení odváženo do bezpečí, aby pak byl provoz na trati zastaven celé dva měsíce.

Po válce stát škody firmě nahradil a ta mohla pokračovat v činnosti. Stavěla se též odbočka do Prahy. 34 km dlouhá trať z Neratovic na nové pražské nádraží Františka Josefa byla otevřena v roce 1872.

Firma byla majetkově i personálně provázána s dalším podnikem - Českou severní dráhou. Kromě stejného zakladatele, Ernsta hraběte Waldstein-Wartenberga, měly obě společnosti spojený lokomotivní i vozový park, stejně jako sjednocené tarify. Nakonec firmy zažádaly stát o souhlas k vzájemnému sloučení, ke kterému došlo k 31. 12. 1882.[3] Podnikání pokračovalo pod hlavičkou České severní dráhy.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha : Mladá fronta, 2009. Kapitola Železnice soukromá, s. 123. (Čeština)  
  2. Škorvaga, Marek; Vznik turnovsko-kralupsko-pražské dráhy
  3. SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha : Mladá fronta, 2009. Kapitola Železnice soukromá, s. 126. (Čeština)