Brněnsko-rosická dráha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brněnsko-rosická dráha
Zastávka u Brna, železniční stanice.jpg
Právní forma Staatliche Auszeichnung
Sídlo Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brněnsko-rosická dráha (německy k.k. privilegierte Brünn-Rossitzer Eisenbahnunternehmung, zkratka BRE) byla privátní železniční společnost, která vybudovala a provozovala trať z Rosického nádraží v Brně do nynější obce Zastávky (do roku 1920 Boží Požehnání). Stanice, která byla vybudována na tehdejším katastru obce Babice u Rosic, se nejprve jmenovala Segen Gottes (v českém překladu Boží Požehnání) podle blízkého uhelného pole, v letech 1867-1871 Rossitz-Segen Gottes, následně až do roku 1918 opět Segen Gottes. Jednalo se o druhou tzv. uhelnou dráhu, vybudovanou na českém území. Jejím hlavním úkolem byla přeprava uhlí z Rosicko-oslavanského uhelného revíru do Brna.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Stanice v Zastávce u Brna

Žádost o koncesi byla odeslána již v roce 1851 a byla udělena císařem Františkem Josefem I. v roce 1854. Terén byl nenáročný, trať tak mohla být otevřena v roce 1856. Již před udělením koncese si však podnikatelství zajistilo u těžařů, že veškeré uhlí bude přepravováno právě po této trati.

Společnost se zaměřovala především na přepravu uhlí a osobní doprava stála až na druhém místě. Vozový park tvořilo zpočátku 90 vozů pro přepravu uhlí a jen 6 vozů osobních. V roce 1866 se park nákladních vozů rozšířil na stovku, zatímco osobních vozů zůstávalo stejně. V roce 1861 společnost požádala o rozšíření sítě o dalších pět kilometrů do Zbýšova a o přestavbu navazujících vleček z koněspřežného na lokomotivní provoz.

V pozdějších letech způsobovala firmě starosti konkurence ostravského černého uhlí a koksu. Oslavanský revír byl též rozsahem malý a neumožňoval další rozvoj těžby. V této době se však již trať ocitla v zájmové sféře tehdejšího dopravního gigantu Rakouské společnosti státní dráhy (StEG). Ta se pomocí tratě BRE snažila spojit dvě části své sítě, které doposud nebyly spojeny a mezi nim se nacházela síť konkurenční Severní dráhy Ferdinandovy. StEG si nejprve v roce 1870 trať za výhodných podmínek pronajala. V roce 1879 celou společnost odkoupila.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah : kapitoly z historie českých železnic do roku 1918. Praha : Mladá fronta, 2009. 207 s. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Železnice zvané uhelné, s. 86–88.  
  • BUTSCHEK, Alan, a kol. 150 let železnice z Brna do Zastávky (Brno - Rosice - Zastávka - Zbýšov). Rosice : Kulturní informační centrum Rosice, 2006. 168 s. ISBN 80-239-7590-0.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]