Českomoravská transverzální dráha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Českomoravská transverzálka (Českomoravská transverzální dráha) vznikala na konci 19. století jako soubor drah lokálního charakteru. Spojovala Domažlice, Strakonice, Tábor, Jihlavu, Brno a Trenčianskou Teplou. Cílem bylo propojit již existující státní dráhy s typickou severojižní vídeňskou orientací: Plzeňsko-březenskou dráhu u Klatov, Dráhu císaře Františka Josefa u Strakonic a její pražskou odbočku v Táboře, Rakouskou severozápadní dráhu u Jihlavy, Rakouskou společnost státní dráhy u Brna, Severní dráhu císaře Ferdinanda u Bzence a konečně Povážskou dráhu v Uhrách.

Zprovozňování jednotlivých úseků[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé úseky byly uváděny do provozu postupně:

  • úsek Domažlice - Horažďovice předměstí (článek): 1. října 1888
  • úsek Písek - Tábor (článek): 21. listopadu 1889
  • úsek Tábor - Horní Cerekev (článek): 17. prosince 1888
  • úsek Veselí nad Lužnicí - Horní Cerekev - Jihlava (článek): 3. listopadu 1887
  • úsek Okříšky - Zastávka u Brna (článek): 4. června 1886
  • úsek tratě Brno - Veselí nad Moravou - Vlárský průsmyk - Trenčianska Teplá tzv. Vlárské dráhy byl uváděn do provozu od 1. dubna 1883 do 28. října 1888, poslední úsek (Uherský Brod - Trenčianska Teplá) byl uveden do provozu 28. října 1888.

K zajímavým stavbám Českomoravské transverzálky patří např. příhradový most u Červené nad Vltavou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. Praha: Baset., 2004. ISBN 80-7340-034-0.