Přeskočit na obsah

Slánská hora

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Slánská hora
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Slánská hora od ssv.
Slánská hora od ssv.
Základní informace
Vyhlášení1. února 1998
VyhlásilOkresní úřad Kladno
Nadm. výška300–330 m n. m.
Rozloha2,24 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresKladno
UmístěníSlaný
Další informace
Kód1911
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:
Přírodní památky v Česku
Slánská hora (hora)
Vrchol330 m n. m.
Poloha
SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
PohoříPražská plošina / Kladenská tabule / Slánská tabule / Libušínská tabule
Souřadnice50°13′54″ s. š., 14°5′43″ v. d.
Slánská hora
Slánská hora
Horninačedič
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Průběh naučné stezky Slánská hora (2008)

Přírodní památka Slánská hora (330,1 m) tvoří výraznou přírodní dominantu města Slaného v okrese Kladno ve Středočeském kraji. Nachází se v geomorfologickém celku Pražská plošina a je spolu s Vinařickou horou nejjižnějším výběžkem sopečné činnosti[3] Českého středohoří.

Hora se tyčí zhruba 70 metrů nad údolí Červeného potoka, které ji odděluje od západněji položeného centra města. Území přírodní památky zaujímá vrcholovou část plus severní a západní svahy hory; jeho rozloha činí 2,23 ha. V minulosti byla značná část kopce odtěžena, dochované pozůstatky představují těleso přívodní dráhy převážně výlevného vulkánu, který vznikl na křížení slánského zlomového systému směru a kladenského zlomu. Zbytek hory tvoří ochranné pásmo přírodní památky o rozloze 8,19 ha.

Většinu svahů Slánské hory pokrývá smíšený les, na severním a západním úbočí se nacházejí bizarní čedičová skaliska s několika puklinovými jeskyňkami. V minulosti zde vyvěraly dva slané prameny, které daly městu jméno; do dnešní doby se však nezachovaly[4] (voda tzv. Slaného pramene na severozápadním úpatí hory již sůl neobsahuje[zdroj?]). Více než polovina hory na východní straně padla za oběť dvěma mohutným lomům na těžbu čediče; přičemž bylo značně poškozeno místní významné archeologické naleziště. Na záchranu hory bylo před časem vynaloženo mnoho ochranářského úsilí, lom po ukončení těžby byl částečně zavezen a osázen stromy a keři.

Na temeni Slánské hory se nacházejí tři velké dřevěné kříže z roku 1662, osazené na popud hraběte Bernarda Ignáce z Martinic[5], které symbolizují utrpení místních obyvatel za třicetileté války. Z několika míst na vrcholu a západním úbočí se nabízejí působivé pohledy na město Slaný.

Předmět ochrany

[editovat | editovat zdroj]

Důvodem ochrany je zachování geologického fenoménu jednoho z nejjižnějších výběžků sopečné činnosti Českého středohoří včetně ukázek typické sloupcovité odlučnosti čedičových hornin a puklinových jeskyní. Předmětem ochrany jsou také zdejší fragmenty skalních stepí s teplomilnou květenou a přirozená lesní společenstva habrových doubrav.[6]

Geomorfologické zařazení

[editovat | editovat zdroj]

Slánská hora náleží do geomorfologického celku Pražská plošina, podcelku Kladenská tabule, okrsku Slánská tabule a podokrsku Libušínská tabule, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí.

Geologie

[editovat | editovat zdroj]
Čedičové sloupce na západním úbočí hory

Z geologického hlediska představuje Slánská hora čedičovou kupu, pozůstatek třetihorní sopečné činnosti. Na počátku sopka vyvrhovala pyroklastické horniny (tufy a tufity), které vytvořily vrstvy kolem dokola jejího jícnu, následovaly výlevy žhavé lávy (olivinický nefelinit[7]), která na styku s chladnějšími stěnami kráteru tuhla v charakteristické čedičové sloupce. Sloupce v lomové stěně jsou uspořádány do několika převrácených vějířů. Podle tohoto uspořádání se usuzuje, že čedičová láva zde tuhla pravděpodobně v lávovém jezeře, které vyplňovalo sopečný kráter.[4]Pokud jde o mineralogické složení, zdejší čedičová hornina obsahuje nefelín, sodalit, magnetit, pyroxen a olivín.[7]

Původní kolmá orientace těchto útvarů se vlivem následných pohybů hornin značně rozrůznila; v severní části území tak vznikla řada puklin, drobných jeskyní a ventarol. V době těžby byl lom významnou mineralogickou lokalitou – v dutinách byly nalezeny krystaly aragonitu, kalcitu, chloritů a zeolitů.[4]

Skaliska a dutiny na Slánské hoře dnes poskytují útočiště např. poštolkám, kunám či netopýrům.

Botanika

[editovat | editovat zdroj]

Z botanického hlediska se na Slánské hoře vyčleňují tři základní biotopy: První představují lesní společenstva na svazích hory - lipojavorový les s příměsí jasanu. Podrost zde tvoří především nitrofilní rostliny jako vlaštovičník větší či kerblík lesní, vyskytují se i jaterník trojlaločný, orsej jarní, violka vonná, lipnice hajní, kakost smrdutý, hluchavka skvrnitá nebo měrnice černá. Druhý biotop přestavuje vegetace na skalách a vrcholové plošině Slánské hory. Typickými rostlinami jsou zde hvozdík kartouzek či různé druhy mochny (zejm. mochna písečná), z vzácnějších lze spatřit tařici skalní, česnek horský, kavyl vláskovitý, mateřídoušku panonskou, sesel fenyklový, pelyněk ladní, lomikámen zrnatý, rozrazil lékařský či modřenec. Z keřů je pro okolí skalisek typický teplomilný ptačí zob obecný, přímo na skalách pak roste skalník celokrajný. Třetím biotopem je pak luční vegetace v bývalém lomu, kde se vyskytují jetel plazivý, čičorka pestrá, pýr plazivý či třtina křovištní.

Zoologie

[editovat | editovat zdroj]

Na Slánské hoře nalezneme i rozmanitou zvířenu. Hojně se zde vyskytují veverky, myšice, pěnice, budníčci, drozdi, červenky a poštolky, vzácněji pak některé druhy sov, slavíci nebo vzácné druhy netopýrů.

Archeologie

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Slánská hora (hradiště).

Zejména pozvolněji se sklánějící jihovýchodní svahy hory, dnes zničené kamenolomem, byly s většími či menšími přestávkami obývány bezmála pět tisíciletí; za tu dobu se vytvořila nálezová souvrství o mocnosti až tři metry. Nejstarší období tvoří eneolitické kultury nálevkovitých pohárů (polovina 4. tisíciletí př. n. l.) a řivnáčská (počátek 3. tisíciletí př. n. l.). Nejvýznamnější etapu osídlení Slánské hory pak představuje únětická kultura doby bronzové (počátek 2. tisíciletí př. n. l.).[8] Pravděpodobně během následujícího osídlení příslušníky věteřovské skupiny na vrcholu vzniklo opevněné hradiště.[9] Pro dobu železnou byly zjištěny stopy osídlení z pozdní doby halštatské (před polovinou 1. tisíciletí př. n. l.) a slovanská osada z přelomu starší a střední doby hradištní (8. a 9. století). První archeologické nálezy zaznamenali ve dvacátých letech 19. století Václav Krolmus, František Karel Miltner[10] a Matyáš Kalina z Jäthensteinu; posledně jmenovaný řadil Slánskou horu mezi pravěká obětní místa. K dalším objevům docházelo od roku 1861 při parkových úpravách hory, prováděných místním měšťanem Hynkem Holwegem.[11][10] Tyto nálezy po jeho smrti získalo Národní muzeum. Množství nálezů vč. kostrového pohřbu kultury nálevkových pohárů přinesl roku 1892 výzkum slánského Musejního spolku, vedený Václavem Štechem. V této době prováděli na Slánské hoře výkopy také Josef Ladislav Píč, ředitel zvoleněveského cukrovaru Jan Felcman a slánský měšťan Eduard Zahrádka. Zahrádkovy nálezy, uložené v muzeu v Lipsku, však podlehly zkáze za 2. světové války. Výsledky menšího záchranného archeologického výzkumu, provedeného v roce 1942 Milošem Šollem, později shrnul Jaroslav Böhm. Poslední záchranný výzkum před postupujícím kamenolomem probíhal na Slánské hoře v letech 1955 až 1964.

Turistické výstupy

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1984 probíhá Slánskou horou naučná stezka, nejnověji obnovená v roce 2008 v podobě 11 zastavení s informačními tabulemi. Nástup na stezku se nachází mezi domy na jihozápadním úpatí v ulici Pod Horou. Od roku 2015 vede na vrchol via ferrata.[12][4]

Zajištěné lezecké cesty

[editovat | editovat zdroj]

Pro milovníky horolezectví a adrenalinových zážitků byla v oblasti Slánské hory vybudována via ferrata. První lezecké cesty byly na Slánské hoře otevřeny v roce 2015, další tři spolu s dvěma lanovými mosty přibyly v květnu 2017. Jejich obtížnost je různá - od nejlehčích o obtížnosti B/C až po nejtěžší cesty kategorie D/E.[13] Každá z cest zabere zkušenějšímu lezci zhruba 15 minut času. Slánská hora se nachází v bezprostřední blízkosti městského centra, nejkratší přístup k ferratám je od severozápadu z Chadalíkovy ulice.[12][14]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Slánská hora v zimě
    Slánská hora v zimě
  • Slánská hora od jihozápadu
    Slánská hora od jihozápadu
  • NS, zastavení 1. – Botanika
    NS, zastavení 1. – Botanika
  • NS, zastavení 2. – Tři kříže
    NS, zastavení 2. – Tři kříže
  • Pohled od tří křížů do nitra lomu 3.
    Pohled od tří křížů do nitra lomu 3.
  • NS, zastavení 4. – Výhled na průmyslovou část města
    NS, zastavení 4. – Výhled na průmyslovou část města
  • NS, zastavení 5. – Geologie
    NS, zastavení 5. – Geologie
  • NS, zastavení 6. – Zoologie/motýli
    NS, zastavení 6. – Zoologie/motýli
  • Pohled na stěnu lomu od 7. zastavení NS
    Pohled na stěnu lomu od 7. zastavení NS
  • Vrchol hory
    Vrchol hory
  • Vrcholová vyhlídka na město Slaný
    Vrcholová vyhlídka na město Slaný
  • Průchod mezi skalami
    Průchod mezi skalami
  • Slaný pramen v Nezamyslově ulici na severozápadním úpatí hory
    Slaný pramen v Nezamyslově ulici na severozápadním úpatí hory

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
  2. ↑ Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
  3. ↑ HULINSKÝ, Jindřich. Legendy ze Slaného i ze Slánska. Slaný: Knihovna V. Štěcha, 2008. Kapitola Slánská hora, s. 90. 
  4. ↑ a b c d KNÍŽETOVÁ, Ludmila. Slánská hora [online]. Praha: Česká geologická služba, 1987-12-31 [cit. 2025-06-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ KAZDA, Karel. Slaný po stránce historické. [s.l.]: [s.n.], 1920. Kapitola Kulturní dějiny předchozích dob, s. 86. 
  6. ↑ Slánská hora [online]. Praha: AOPK ČR [cit. 2025-06-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Praha: Česká geologická služba [cit. 2025-06-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN 80-7277-115-9. Heslo Slaný, s. 318. 
  9. ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Slaný 1, s. 285. 
  10. ↑ a b HULINSKÝ, Jindřich. Legendy ze Slaného i ze Slánska. Slaný: Knihovna V. Štěcha, 2008. Kapitola Slánská hora, s. 85. 
  11. ↑ KAZDA, Karel. Slaný po stránce historické. [s.l.]: [s.n.], 1920. Kapitola Kulturní dějiny předchozích dob, s. 133. 
  12. ↑ a b 6x pidi feráta Slánská hora [online]. horydoly.cz [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. 
  13. ↑ LÉBLOVÁ, Kristýna. Via ferrata na Slánské hoře má nové cesty. Podívejte se na ně [online]. Praha: novinky. cz - Borgis a.s., 2017-06-26 [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Slánská hora na mapy.cz

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RAPPRICH, Vladislav. Za sopkami po Čechách. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. 240 s. ISBN 978-80-247-3796-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Chráněná území v okrese Kladno
Přírodní parky
Chráněné krajinné oblasti
Národní přírodní rezervace
Národní přírodní památky
Přírodní rezervace
Přírodní památky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slánská_hora&oldid=24973695“