Karel Adámek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O českém advokátu a politikovi z Prahy pojednává článek Karel Adámek (advokát).
Karel Adámek
Karel Adámek (1895)
Karel Adámek (1895)

Ve funkci:
1881 – 1913

Ve funkci:
1879 – 1901

Ve funkci:
1907 – ???

Stranická příslušnost
Členství Český klub
(mladočeši)

Narození 13. března 1840[1]
Hlinsko
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. ledna 1918
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příbuzenstvo
bratr Bohumil Adámek
syn Karel Václav Adámek
manželka Terezie Karolína roz. Štilíková

Karel Adámek (13. nebo 23. března 1840 Hlinsko11. ledna 1918 tamtéž) byl český spisovatel, národopisec a mladočeský politik. Byl otcem Karla Václava Adámka a zároveň bratrem Bohumila Adámka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval nižší reálku v Chrudimi a poté pokračoval ve studiích na vyšší reálce v Praze, která však kvůli své nemoci nedokončil. Působil pak v obchodě svého otce a dál se coby samouk vzdělával. V mládí cestoval po Evropě a v Hlinsku se účastnil kulturního života. V letech 18651918 do své smrti zastával pozici okresního starosty, od roku 1871 zastával i post člena okresní školské rady. Zároveň vykonával v letech 1907–1911 funkci předsedy Svazu českých okresů v království českém.[2]

Trvale se angažoval v otázkách regionálního rozvoje Hlinska a východních Čech. Inicioval výstavbu železniční trati Pardubice - Chrudim - Německý Brod. Z podnětu Karla Adámka bylo v roce 1874 založeno při městské škole v Hlinsku muzeum.[2] Jeho manželka Terezie Karolína roz. Štilíková (1842-1922) byla aktivní v ženském hnutí. Založila v Hlinsku spolek Vlasta a byla členkou Ženského výrobního spolku v Praze.

Byl aktivním členem Národní strany svobodomyslné (mladočeské) a z jeho iniciativy byl v roce 1868 uspořádán na Košumberku tábor lidu na podporu českých státoprávních požadavků. Jeho politika se také ubírala směrem ke středním vrstvám, hlavně k řemeslníkům, které považoval za základ hospodářského života.

V roce 1881 se stal v doplňovací volbě[3] místo dosavadního J. Rummla poslancem Českého zemského sněmu, kde zasedal až do roku 1913. Kromě toho byl v období let 1896–1913 i členem zemského výboru.[2]

Ve volbách roku 1879 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rychnov, Žamberk atd.[4]

V roce 1879 Eduard Taaffe, tehdy představitel konzervativního německorakouského tábora, inicioval jednání s českou opozicí, na jejichž konci byl český vstup na Říšskou radu, zahájení aktivní politiky a přechod Čechů do provládního tábora. Adámek osobně vedl s Taaffem obsáhlý rozhovor, ve kterém ministerský předseda nastínil své představy o národnostním smíru v Předlitavsku.[5] V roce 1883 se zapojil do polemik okolo vládní školské reformy, která v souladu s přáním německorakouských konzervativců částečně revidovala liberální reformy předchozích dekád, což pro některé mladočeské pokrokáře bylo nepřijatelné. Adámek patřil do skupiny tří českých poslanců (kromě něj v ní byli ještě František Tilšer a Alois Pravoslav Trojan), kteří odmítali návrh zákona podpořit. Nakonec ale svůj odpor přehodnotil a v dubnu 1883 byl jediným poslanec, který skutečně hlasoval proti zákonu, František Tilšer. Následně byl fakticky vyloučen z Českého klubu. Krátce poté ale obhájil mandát v doplňovacích volbách do Říšské rady a již v prosinci 1883 byl znovu přijat do Českého klubu.[6] Opětovně se poslancem Říšské rady stal ve volbách roku 1885.[4]

Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[7] Jako člen parlamentního Českého klubu se uvádí i po volbách v roce 1885.[8]

Historik Otto Urban ho popisuje jako mladočeského politika, který ale postupoval loajálně k Českému klubu, a nebyl stoupencem zcela samostatného mladočeského postupu. Brzy poté, v roce 1887, se ovšem podílel na pořádání 4. sjezdu mladočeské strany, který fakticky obnovil její aktivitu coby nezávislé politické síly české politiky. Strana pak začala stupňovat svou kritiku staročechů a Adámek ještě v roce 1887 patřil mezi signatáře výzvy Františku Ladislavu Riegrovi, aby přikročil k rekonstrukci vedení Českého klubu. Později v druhé polovině 90. let patřil podle Otty Urbana mezi mladočeské oportunisty, kteří nevylučovali provládní politiku.[9] Křeslo v parlamentu obhájil i ve volbách roku 1891 (opět za kurii venkovských obcí, obvod Rychnov n. Kněžnou, Žamberk atd.) a podle revidovaného volebního systému i ve volbách roku 1897, nyní za všeobecnou kurii, obvod Litomyšl atd.[4] V roce 1893 byl členem parlamentní delegace pro rakousko-uherské vyrovnání (pravidelné jednání zástupců obou částí dualistické monarchie za účelem finančních transferů). Coby poslanec se zaměřoval na sociální a školskou agendu.[2]

Roku 1907 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Adámek
  • Čtrnáctý věk. Z dějin kulturních stykův Čech a Italie. Nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých, Matice lidu XII. / 5., Praha 1878, 1. vydání
  • Z naší doby I. - IV., Velké Meziříčí 1886-1890
  • Ozbrojený mír, Hoblík, Pardubice 1894, 1. vydání
  • Upomínka na Národopisnou výstavu českoslovanskou roku 1895, Praha 1896
  • Paměti z poroby českého rolnictva, Chrudim 1898
  • Příspěvky k dějinám nového Musea Království českého, Časopis národního muzea 86, 1912

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Uváděno též datum narození 23. března 1840.
  2. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Adámek, Karel; Ps. Slavoslav, (J.) Hradecký, (Jaroslav) Hradišťský (1840–1918), Politiker und Publizist, s. 5. (německy) 
  3. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
  4. a b c Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. S. 338. (česky) 
  6. Česká společnost 1848-1918. 369
  7. Salzburger Volksblatt, 21. 10. 1879, č. 126, s. 2.
  8. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  9. Česká společnost 1848-1918. 372, 385-386, 461

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Biografická část). Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. s. 1166.
  • Ottův slovník naučný, svazek 1, 1888, s. 167-168.
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 9.  
  • ADÁMEK, Karel Václav. Za Karlem Adámkem. Německý Brod 1918.
  • ADÁMEK, Karel Václav. Okresní národopisná a průmyslová výstava a sjezdy ve Hlinsku konané roku 1893. Chotěboř 1893.
  • ADÁMEK, Karel Václav. Karel Adámek průvodcem, hlavním spolutvůrcem a čestným předsedou Národopisné výstavy českoslovanské. Chrudim 1934.
  • HORÁK, J. Národopis československý. Přehledný nástin. In: Československá vlastivěda. Člověk. Praha 1933. s. 410, 420.
  • BROUČEK, S. České národopisné hnutí na konci 19. století. Praha 1979.
  • Lexikon české literatury I. Praha 1985, s. 33-35.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 33-34.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]