Železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Užhorod – Haniska pri Košiciach
Širokorozchodná lokomotiva řady 125.8 ve výhybně Slančík
Širokorozchodná lokomotiva řady 125.8 ve výhybně Slančík
Provozovatel dráhy Укрзалізница/ŽSR
Technické informace
Délka 87,159 (ŽSR)[1] km
Rozchod koleje 1520 mm
Traťová třída 24,5 t/nápr., 9 t/m
Napájecí soustava 3 kV DC
Maximální sklon 17 ‰
Počet kolejí 1
Maximální rychlost 60 km/h
Mapa trati
Trať na mapě Slovenska
Trať na mapě Slovenska
Externí odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
12,576 Ужгород-1
trať do Čopu
8,7 Ужгород-2
0,9 Павлово
0,000 státní hranice UA/SK
2,382 Maťovce ŠRT
trať Bánovce nad Ondavou – Veľké Kapušany
10,456 Vojany ŠRT
vlečka do elektrárny Vojany
vlečka Vojany – elektrárna Vojany (1435 mm)
Laborec
21,329 Budkovce ŠRT
Ondava
36,443 Trebišov ŠRT
trať Humenné – Michaľany
53,532 Slivník (dříve Červený Dvor) ŠRT
65,700 Slančík ŠRT
trať Košice – Čierna nad Tisou
Torysa
77,808 Hornád ŠRT
Hornád
86,210 trať Košice – Hidasnémeti
87,159 Haniska pri Košiciach ŠRT
U. S. Steel Košice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach, nazývaná též Širokorozchodná trať nebo krátce ŠRT, je trať o rozchodu 1 520 mm spojující ukrajinskou železniční síť s železárnami U. S. Steel Košice. Trať slouží výhradně nákladní dopravě a hlavním přepravovaným substrátem je železná ruda. Provoz byl zahájen roku 1966 a o dvanáct let později proběhla i kompletní elektrifikace, umožňující dále zvýšit objem přepravovaného materiálu. V současnosti je slovenský úsek ve správě ŽSR. Velká většina vlaků na trati je vedena dvojdílnými elektrickými lokomotivami řady 125.8 dopravce ZSCS.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Během padesátých a počátku šedesátých let došlo v Československu k prudkému rozvoji těžkého průmyslu, především hutí na Ostravsku a v Kladně. Tyto podniky však také vyžadovaly dovoz velkého objemu surovin, především železné rudy, která byla nakupována výhradně ve spřáteleném Sovětském svazu. Nově elektrifikovaná Trať družby ze Žiliny přes Košice do Čiernej nad Tisou ale pro přepravu enormního množství komodit (jen pro hutní provozy bylo nutné denně dovézt 50–70 000 tun rudy) nestačila, a tak se hledalo jiné řešení.[2]

Po zvážení několika možností (jako např. stavby širokorozchodné trati, navazující na sovětskou síť, přes Slovensko až do Ostravy) byl nakonec schválen plán stavby zcela nových železáren „na zelené louce“ poblíž Košic. Dopravu rudy do nich měla obstarat taktéž nově postavená trať z Ukrajiny. Zároveň mělo tímto krokem dojít k odlehčení jediného styčného místa mezi ČSSR a SSSR, kterým byl hraniční přechod ČopČierna nad Tisou.[2]

První přeshraniční úsek trati z Užhorodu do Maťoviec byl dokončen už v roce 1960 (ještě před začátkem stavby železáren), aby tudy mohl být navážen materiál a stroje na stavbu trati. Samotná výstavba byla zahájena v roce 1964 a k oficiálnímu otevření trati došlo 11. května 1966, přesto ale trať ještě vyžadovala dokončovací práce a úpravy a pravidelný provoz započal až v prosinci téhož roku, stejně jako výroba ve Východoslovenských železárnách. Zpočátku dopravu zajišťovaly motorové lokomotivy řady 781 v širokorozchodném provedení, kterých sem bylo dodáno celkem 25. Vozba těžkých rudných vlaků (navíc často velmi přetížených) však trať neúměrně zatěžovala a v kombinaci s místy podmáčeným podložím byla už po několika letech v tak havarijním stavu, že bylo nutné na čas úplně přerušit provoz kvůli opravám.[3] Ani výkony lokomotiv nebyly slavné – i kvůli obtížným sklonovým poměrům (především v úseku mezi výhybnami Trebišov a Slančík) jich bylo na dopravu jednoho loženého vlaku potřeba až šest. Proto byla roku 1972 schválena elektrifikace trati a zesílení svršku.[4] Speciálně pro tuto trať byly také v plzeňské Škodovce vyrobeny nové dvojdílné elektrické lokomotivy, označené řadou E 469.5 (dnes 125.8) a jezdící zde pod hlavičkou státního dopravce ZSCS dodnes. Do Trebišova se začalo zkušebně jezdit elektricky od prosince 1976, elektrický provoz ve slovenské části trati byl zahájen 3. února 1978, na přeshraničním úseku pak 27. května téhož roku.[4]

Nedostatečná údržba a krádeže se podepsaly na stavu trati i po elektrifikaci a počátkem 90. let byla téměř ve čtvrtině délky trati zavedena snížená rychlost až na 30 km/h nebo méně.[2] Proto byla mezi lety 19921996 provedena rozsáhlá rekonstrukce, při které byla opravena nejvíce postižená místa a maximální rychlost opět zvýšena.[2]

V roce 2010 podepsaly ruské, ukrajinské, slovenské a rakouské železnice dohodu o přípravě prodloužení této trati až do Vídně.[5] Trať měla být hotova v roce 2016, ovšem s její výstavbou se do současnosti nezačalo a zdali k tomu vůbec dojde je krajně nejisté. 5. července 2013 o takové trati s úsekem i přes Maďarsko podepsaly železniční správy Ruska, Ukrajiny, Slovenska a Rakouska dohodu o porozumění.[6]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Na trati nikdy nebyly provozovány osobní vlaky (díky obvykle velké vzdálenosti výhyben od lidských sídel k tomu ani není uzpůsobena) a slouží dodnes pouze nákladním vlakům. Denně po ní projíždí 5–6 párů vlaků ložených železnou rudou pro košické železárny, která je dopravována z dolů v ukrajinské Poltavské oblasti. Vlaky jsou vedeny výhradně lokomotivami řady 125.8 ve dvojicích, u rudných vlaků je díky jejich hmotnosti kolem 4 500 tun nutný postrk další dvojicí v úseku Trebišov – Slančík. Slovenské lokomotivy vlak přebírají od strojů řad VL10 či VL11 až na výjimky v pohraniční stanici v Maťovcích. Jízdní doba v úseku Maťovce – Haniska pri Košiciach je obvykle okolo tří hodin. V přeshraničním úseku mezi Užhorodem a Maťovcemi jsou provozovány i směsné nákladní vlaky, které jsou zde převazovány, nebo je jejich náklad přeložen do slovenských vozů a dále pokračuje po tratích normálního rozchodu.

Kromě téměř výhradní železné rudy jsou na trati v malé míře přepravovány i jiné komodity, státní ZSSK Cargo dopravuje vlaky s uhlím do elektrárny ve Vojanech a nově zde také začaly jezdit vlaky soukromého dopravce SŽDS, vozící kontejnery z terminálu ve Veľké Idě u Košic. Tyto vlaky jsou vedeny lokomotivami řady 770. V minulosti bývala obsluhována také vlečka trebišovské vagónky, dnes sem ale zajíždějí pouze vlaky normálního rozchodu. V malé míře je v provozu také přeprava plynů a dalších chemických látek pro průmyslové podniky v Trebišově pomocí manipulačního vlaku, zaváděného podle potřeby a vedeného taktéž motorovou lokomotivou.

Širokorozchodné lokomotivy jezdící na trati jsou deponovány v depu v Hanisce pri Košiciach, které bylo pro tento účel rozšířeno. Vyjma lokomotiv řady 125.8 jsou tu udržovány dieselové stroje řad 721, 770 a 771 v úpravě na rozchod 1 520 mm, které se používají především na pracovní vlaky při opravách trati nebo k posunu na seřaďovacím nádraží v Hanisce. Na kolový soustruh nebo zvážení sem taktéž čas od času přijíždí lokomotivy depa Čierna nad Tisou.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TABUĽKY TRAŤOVÝCH POMEROV 102 [online]. Bratislava: Železnice Slovenskej republiky, 2005-12-11, rev. 2013-06-01 [cit. 2015-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-30. (slovensky) 
  2. a b c d ŠTEFEK, Petr. Širokorozchodná trať (ŠRT) [online]. Stránky přátel železnic, 1998 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online. (čeština) 
  3. HOLEK, Josef. ŠRT: Půlstoletí provozu na rozchodu 1 520 mm [online]. Železničář, 2016-08-12 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online. (čeština) 
  4. a b TOMANČÁK, Leoš; ŠRÁMEK, Milan. Lokomotivní řada 125.8 (E 469.5) [online]. Stránky přátel železnic, 2006 [cit. 2016-11-05]. Dostupné online. (čeština) 
  5. Širokorozchodná trať z Košic do Vídně do roku 2016. RailNews.cz [online]. 2010-04-09 [cit. 2010-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-29. 
  6. Rusko chce prodloužit Transsibiřskou magistrálu až do Vídně. [iDNES.cz] [online]. 2013-07-05 [cit. 2013-07-08]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]