Operace Glucinium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Operace Glucinium byl krycí název pro paradesantní výsadek vyslaný během II. světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků.

Složení a úkoly[editovat | editovat zdroj]

Desant tvořili npor. Vítězslav Lepařík, rtn. Ludvík Hanina, radista rtn. František Trpík a čet. Josef Cikán. Úkolem výsadku byl sběr zpravodajských informací, jejich předávání do Londýna prostřednictvím radiostanice s krycím názvem Marie. Další činností bylo plnění sabotážních úkolů na Táborsku a v prostoru jižních Čech.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Desant byl vysazen v noce z 2. na 3. července 1944 u obce Purkarec u Českých Budějovic místo u Tábora. Při dopadu došlo k zachycení padáků s materiálem v korunách vysokých stromů hlubocké obory. Tím došlo i ke ztrátě dvou vysílaček. Při následném přesunu se ztratil Lepařík. Ten se pokoušel uchytit na kontaktních adresách, ale byl odmítán. Při pokusu dostat se na Slovensko se na Olomoucku kontaktoval s odbojovou skupinou a přes ni na další síť, která byla ale tzv. volavčí sítí (odbojovou organizací vytvořenou gestapem a konfidenty). Jedním z nich, bývalým výsadkářem Adolfem Horákem byl přemluven ke spolupráci s gestapem proti partyzánským skupinám Brigáda Mistra Jana Husa a Předvoj a proti desantu Barium. Lepařík přijal, ale pokoušel se z této spolupráce vyklouznout; byl vyslán, aby nalezl příslušníky Baria, sešel se s npor. J. Šanderou, kterému prozradil nejen to, že sám pracuje pod kontrolou gestapa, ale i jména dalších zatčených parašutistů. Vše se nakonec prozradilo poté, co Londýn požadoval další podrobnosti a tato depeše byla německými šifranty přečtena. Lepařík byl donucen prozradit úkryt Šandery a Žižky. Poté byl uvězněn v Terezíně a 28. dubna 1945 zastřelen.

Ostatní parašutisté byli 5. srpna 1944 pozatýkáni četníky na Moravě a uvězněni v pražském vězení na Jenerálce. Tam se dočkali konce války.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl II.. Praha : Themis, 2002. ISBN 80-7312-008-9.  
  • HANÁK, Vítězslav. Muži a radiostanice tajné války. Dvůr Králové nad Labem : ELLI print, 2002. ISBN 80-239-0322-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]