Vítězslav Lepařík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vítězslav Lepařík
Narození 14. srpna 1914
Holice
Úmrtí 28. dubna 1945 (ve věku 30 let)
Terezín
Alma mater Vojenská akademie v Hranicích
Ocenění Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Československý válečný kříž 1939
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Vítězslav Lepařík
Narození 14. srpna 1914
Holice
Úmrtí 28. dubna 1945 (ve věku 30 let)
Terezín
Alma mater Vojenská akademie v Hranicích
Ocenění Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Československý válečný kříž 1939
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vítězslav Lepařík (14. srpna 1914, Holice u Olomouce - 28. dubna 1945, Terezín) byl československý voják a velitel výsadku Glucinium.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14. srpna 1914 v Holici u Olomouce. Otec Josef byl krejčí, matka Růžena, rozená Dosoudilová byla v domácnosti. Měl sestru Olgu. Obecnou školu absolvoval v Holici, měšťanskou v Hodolanech. Byl hudebně a výtvarně nadaný a proto se přihlásil na učitelský ústav v Olomouci. Nebyl však přijat. Proto vystudoval v letech 1931 až 1935 Vyšší hospodářskou školu v Přerově.

Základní vojenskou službu nastoupil 1. října 1936 u 2. jezdeckého pluku v Olomouci. Absolvoval Jezdecké učiliště pro důstojníky v záloze v Pardubicích a k 1. říjnu 1937 postupně dosáhl hodnosti četaře. Od 1. září 1937 do 14. srpna studoval Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka jezdectva. Sloužil u odloučené roty Hlohovci, odkud se po okupaci českých zemí musel vrátit zpět domů. 20. dubna 1939 byl propuštěn mimo činnou službu. 7. července 1939 bez rozloučení odjel od rodičů do Ostravy, kde společně s dalšími dvěma důstojníky překročil hranice do Polska.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Přes tábor v Malých Bronowicích se dostal do Paříže, kde 22. srpna 1939 podepsal závazek k Cizinecké legii. V řadách legie byl odeslán do Tunisu, ale již 28. září vstoupil v Agde do vznikající československé zahraniční armády. Ve funkci velitele čety kanónů proti útočné vozbě byl v červnu 1940 odeslán na frontu, kde se zúčastnil ústupových bojů před postupujícím Wehrmachtem. Vlivem administrativních zmatků nebyla jeho jednotka vyrozuměna o evakuaci. Za dramatických okolností se dostali k přístavu v Bordeaux, kde byli odzbrojeni a po krátké internaci odesláni zpět do Agde. Zde velel demobilizovaným vojákům slovenské národnosti a zde byl také po zradě dvou československých důstojníků francouzskou vichistickou policií zatčen za falšování cestovních příkazů a pět týdnů vězněn. 30. září 1940 byl propuštěn a po krátké službě na československém konzulátě v Marseille se 5. listopadu 1940 dostal do Alžíru a poté do Maroka, kde byl uvězněn. Jako vězeň se dostal do Casablanky, kde byl propuštěn. Krátce sloužil u francouzského dělostřeleckého pluku a poté se živil jako hudebník v nočních klubech. V Casablance začal organizovat další československé vojáky s cílem dostat se do Anglie. Díky finančnímu daru zakoupil malou rybářskou loď, v níž se 29. května 1941 s dalšími 29 čs. vojáky pokusil odplout do Gibraltaru. Plán útěku byl ale prozrazen a 20 členů výpravy bylo zatčeno. Se zbytkem vojáků se ale do Gibraltaru dostal 14. června 1941, kde byli přijati v britské pevnosti. 1. července 1941 přistál v Anglii.

V československém zahraničním vojsku v Anglii byl 24. června 1941 zařazen k baterii kanónů proti útočné vozbě. 1 října 1941 byl povýšen na nadporučíka. V květnu 1942 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 20. května 1942 do 7. dubna 1944 absolvoval základní výcvikový kurz, parakurz, kurz průmyslové sabotáže a konspirační výcvik. Dále potom absolvoval výcvik civilního zaměstnání. Již ve funkci velitele skupiny Glucinium absolvoval konspirační cvičení, dále potom spojovací cvičení a dokončovací kurz. Výcvik zakončil opakovacím parakurzem. 2 května 1944 se přesunul do Itálie.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Glucinium.

Společně s ostatními byl 3. července 1944 omylem vysazen u obce Purkarec místo u Borovan na Táborsku. Skupina se rozdělila. Nejdříve se ukrýval v Táboře, kde jej v jednom bytě překvapilo gestapo. Podařilo se mu prostřílet se a uniknout pronásledovatelům. Přes Moravskou Třebovou se dostal na Olomoucko, kde se napojil na skupinu odbojářů a dále do partyzánské skupiny na Šumpersku. Díky radioamatérům získal i vysílačku, se kterou odeslal několik zpráv do Anglie. Díky těmto zprávám se na něj napojili konfidenti gestapa. Prostřednictvím konfidenta Horáka, se kterým se setkal v Jablonném nad Orlicí byl vylákán do Prahy a zde 18. října 1944 zatčen.

Poté, co byl gestapem získán pro spolupráci, začal plnit svěřené úkoly včetně práce proti vojenskému odboji, přestože právě toto původně odmítal. Prozradil úkryt J. Šandery a J.Žižky ze skupiny Barium (první schůzku se Šanderou ale gestapu neoznámil). 20. ledna 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně. Na příkaz gestapa byl 28. dubna 1945 zastřelen.

Během svého nasazení byl 28. října 1944 povýšen na kapitána pěchoty.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

26. října 1946 byl povýšen na štábního kapitána pěchoty in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v Olomouci-Hodolanech.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]