Purkarec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Purkarec
Kostel sv. Jiří v Purkarci
Kostel sv. Jiří v Purkarci
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 155 (2011)
Domů 149
Lokalita
PSČ 373 43
Obec Hluboká nad Vltavou
Okres České Budějovice
Katastrální území Purkarec (7,39 km²)
Zeměpisné souřadnice
Purkarec
Purkarec
Další údaje
Kód části obce 136794
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vesnice Purkarec (německy Burgholz) leží osm kilometrů severně od Hluboké nad Vltavou a přibližně deset kilometrů jižně od Týna nad Vltavou. Purkarec leží na březích Vltavy. Administrativně je od roku 1984 místní částí Hluboké nad Vltavou.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 155 obyvatel.[2]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vsi je odvozen od jména Purkart nebo Pulkart, což bylo zřejmě jméno lokátora, který sem přivedl další osadníky.[3] J. Mařík uvádí, že „dle listiny z r. 1368 byl Purkharcz založen od Purkarda z Janovic a na Vimperce, který se již před r. 1357 připomíná.“[4] A. Verbík pak odkazuje na historika Tomka, který uvádí, že první písemná zmínka o vsi Purkharcz je z roku 1352.[3][5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pamětní síň voroplavby

Okolí Purkarce bylo osídleno jíž v pravěku. V nevelké vzdálenosti jsou hradiště Baba a Litoradlice. Nad pravým břehem Vltavy je hradiště Hradec. V dubnu 2007 byl na zalesněném svahu vrchu nad Purkarce objeven soubor 74 měděných žeber s příměsí olova ze starší doby bronzové. V okolí Purkarce jsou zachovaná mohylová pohřebiště ze střední doby bronzové a doby halštatské.[6] Při záchranném výzkumu byla v Purkarci odkryta část osady ze druhé poloviny 7. století (dvě polozemnice). Osada stála na jižním svahu, sklánějícím se k potoku Rachačka, těsně u jeho soutoku s Vltavou. Polozemnice měly plochu pouhých 9 m² a kryla je sedlová střecha. Byly nalezeny i fragmenty časně slovanské keramiky s výzdobou rytou hřebenovým nástrojem.[7]

Vesnice vznikla ve středověku během kolonizace hvozdu severně od královského hradu Hluboká. Karel IV. v této oblasti založil hrad Karlův hrádek. Blízko něj je zmiňováno větší sídlo (téměř jistě dnešní Purkarec). Podle písemných pramenů bylo městečko Purkarec oficiálně založeno v roce 1352; je však pravděpodobné (například podle popisu osídlení okolí Karlova hrádku v historických listinách), že sídlo existovalo již dříve. Zdejší kostel sv. Jiří se stal farním kostelem v roce 1364. Prvním farářem se stal Žibřid z Netolic. Správu městečka zajišťovali konšelé a rychtář. V lednu 1377 král Václav IV. udělil svému kuchaři a čeledínovi Kundovi lán pozemku v Purkarci, lán pozemku v Jeznici a opuštěný mlýn pod Jeznicí (pozdější Buzkov) s tím, že se tam on a jeho dědicové budou starat o lesy. V roce 1454 sídlil v Purkarci na lovčím a svobodnickém dvorci Jan, lovčí z Purkarce, roku 1490 Petr, lovčí z Purkarce, roku 1598 byl majitelem tohoto dvorce Bohuslav z Bejšovce (Bejšova), roku 1608 Jetřich Malovec z Malovic, roku 1614 Klíma, později Tomáš Baka z Křesína a Tomáš Janát ze Dřítně. Lovčí a svobodnický dvůr, také rychtářství, byl na místě, kde je dnes dům Purkarec č. 7 a kde se říká u Janátů. Byla to jednopatrová gotická budova z drobného kamene, která se dochovala až do roku 1880, kdy byla od základu přestavěna. Purkarecký lovčí měl ve svém obvodu hájenství v Municích, Zlatěšovicích, Velicích a v Jeznici.[3] Obvod purkarecké rychty, která byla součástí hlubockého panství, byl koncem 15. století velký. V roce 1490, kdy purkareckého rychtáře dělal hajný Jan z Munic, který nesídlil v Purkarci, patřilo pod purkarecké rychtářství městečko Purkarec, Velice, Olešník, Munice, Chlumec, Bavorovice, Hosín, Chotýčany, Libnič, Dobřejovice, Jeznice, Poněšice, Vlkov, Všechlapy (zanikly), Mydlovary, Zlatěšovice (zanikly), Zliv, městečko Podhradí (dnes Hluboká nad Vltavou), Křesín, a rybáři na řece Vltavě.[3][8] Zřejmě se zde vykonávalo i tzv. hrdelní právo, protože zde existuje místo, kterému se říkalo Na Šibeničním vrchu (vpravo od silnice z Purkarce do Chlumce, východně od vrchu Strážiště). V urbáři z roku 1490 se uvádí i „biřická čtvrť“;[3] rozvoj městečka však nepokračoval a podle tohoto urbáře se Purkarec, který byl formálně městečkem,[9] svou velikostí příliš nelišil od sousedních vesnic.[6] Již v 16. století část místního obyvatelstva tvořili lesní dělníci a voraři (plavci).[3][6] Po třicetileté válce zůstalo devět z třiceti purkareckých usedlostí pustých.[6] Do roku 1848, kdy byla tato instituce zrušena, zůstával Purkarec sídlem rychty, do jejíhož obvodu tehdy patřil Buzkov, Jeznice a Jaroslavice.[6] Posledním purkareckým rychtářem byl Antonín Rys (Kubík) z čp. 18. S rychtářstvím byla spojena i hospoda.[3] Od roku 1850 byl Purkarec samostatnou obcí.[3]

V první světové válce padlo 24 občanů z Purkarce.[10]

V noci z 2. na 3. července 1944 byl u Purkarce vysazen paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků. Krycí název výsadku byl Operace Glucinium. Koncem srpna 1944 byl za pomoc parašutistům zatčen hajný Josef Rybák, dále jeho manželka Terezie a lesní dělník Vojtěch Ambrož; všichni tři v koncentračních táborech zahynuli.[3]

Spolková činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1897 zahájil v Purkarci činnost Záložní a spořitelní spolek v Purkarci. Do spádového obvodu spolku patřily obce Purkarec, Chlumec, Nová Ves, Jeznice, Jaroslavice, Kostelec a Líšnice.[11] Koncem roku 1912 měl tento spolek 64 členů.[12] V roce 1898 vznikl v obci Sbor dobrovolných hasičů, původně se třiceti členy. Sbor si pořídil z finančních prostředků nadace Josefa Svobody moderní hasičskou stříkačku za 1 130 zlatých.[3] V dubnu 1902 byl v Purkarci založen spolek vzájemně se podporujících plavců, rybářů a pobřežných Vltavan.[3]

Purkarecká Malá Strana[editovat | editovat zdroj]

Purkarecké domy byly na obou březích Vltavy. Spojení zajišťoval převozník. Pravobřežní (menší) části Purkarce se říkalo Malá Strana. Podle urbáře z roku 1490 zde bylo pět usedlostí a tzv. malostranský mlýn, který již tehdy byl bez mlynáře a pustl. V letech 1975–1990 zde byla lávka pro pěší a pro jednosměrný průjezd osobních automobilů.[6]

Částečná likvidace Purkarce[editovat | editovat zdroj]

Usnesením vlády ČSSR č. 221/78 ze dne 7. září 1978 a usnesením vlády ČSR č. 300/78 ze dne 18. října 1978 bylo rozhodnuto o vzedmutí hladiny Vltavy vodním dílem HněvkoviceKořensko pro potřeby plánované jaderné elektrárny Temelín. Realizace záměru měla za následek zánik sídel Jaroslavice, Buzkov, celého Purkarce na pravém břehu (purkarecké Malé Strany), velké části Purkarce na levém břehu a lávky.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů[13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 575 682 704 661 667 653 572 385 344 281 243 194 150 155
Domy 56 65 67 68 81 87 93 115 86 83 75 49 59 61

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přes Purkarec vede silnice III. třídy 12221 a cyklotrasa č. 1079 Hluboká nad Vltavou – Týn nad Vltavou, která je součástí Vltavské cyklistické cesty.[14] V Purkarci je přívoz[15] a přístaviště pro osobní lodní dopravu a malá plavidla[16]

Spolek Vltavan Purkarec[editovat | editovat zdroj]

Historie purkareckého spolku Vltavan sahá do dubna 1902 (viz kap. Historie). Spolek je od 20. února 1992 registrován pod názvem Spolek Vltavan Purkarec.[17] Při slavnostních příležitostech oblékají členové spolku kroj, který napodobuje uniformu francouzského válečného námořnictva z roku 1848.[18] Pánský stejnokroj se skládá z červenobíle pruhované košile, černého saka, červené šerpy, černé vázanky, tmavomodré nebo černé čepice se štítkem (kšiltem) a bílých kalhot. Ženy nosí červenobíle pruhované košile, červené šerpy, černé vázanky a bílé skládané sukně.[17] Spolek provozuje malé muzeum.[19] Dne 8. září 2016 byl Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje doplněn o Vltavan Purkarec – tradice voroplavby.[20]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Raně gotický farní kostel svatého Jiří, v 19. století upravován. Věž kostela v novorománském slohu byla postavena v roce 1879,[21] předtím měl kostel zvonici dřevěnou. Peníze na stavbu zděné věže věnoval ve své závěti spořivý domkář Josef Svoboda
  • Poutní kaple svaté Rozálie v Rachačkách z roku 1682, přestavěna v letech 1881–1882
  • Karlshaus – zřícenina hradu ze 14. století
  • Hospoda čp. 92
  • Mohylník Na Kukli
  • Mohylník Strážiště
  • Usedlost čp. 30 a 34
  • Dvě kapličky směrem k Jeznici
  • Pomník obětí první a druhé světové války[10]
  • Pomník purkareckých plavců z roku 1972[6]
  • Srncův křížek[22][23]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Svoboda († 1847), zakladatel nadace Josefa Svobody, z dnes již zaniklého domku Purkarec č. 13, který byl dokladem původní lidové architektury a stával na tzv. purkarecké Skále.[3]
  • Karel Horký (1879–1965), novinář a dramatik, jeho rodině patřil dům Purkarec č.17[3][1]
  • Josef Rybák (1889–1944)
  • Terezie Rybáková (1888–1945)
  • Vojtěch Ambrož (1906–1945)
  • JUC. Viktor Tupý (1907–1942), zastřelen za Heydrichiády[10]
  • Marie Tupá 1912–1942), zástupce ředitele školy v Purkarci, zastřelena za Heydrichiády[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Oficiální stránky města Hliboká nad Vltavou [online]. Město Hluboká nad Vltavou [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 166. 
  3. a b c d e f g h i j k l m VERBÍK, Antonín. Purkarec. Týn nad Vltavou: Městské muzeum v Týně nad Vltavou, 1983. 306 s. 
  4. MAŘÍK, Jarolím. Spis pamětní vydaný na oslavu čtyřicetileté působnosti okresního zastupitelstva hlubockého. Praha: [s.n.], 1905. 
  5. TOMEK, Václav Vladivoj. Registra decimarum papalium. Praha: [s.n.], 1873. S. 60. 
  6. a b c d e f g KOBLASA, Pavel; KOVÁŘ, Daniel. Hluboká nad Vltavou v proměnách staletí. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích pro město Hlubokou nad Vltavou, 201. 143 s. ISBN 978-80-905244-6-0. S. 7, 8 ,135–138. 
  7. LUTOVSKÝ, Michal. Jižní Čechy v raném středověku. České Budějovice: [s.n.], 2011. ISBN 978-80-86829-68-5. 
  8. J, Kubeš; K, Měšťan; M, Mojha. Dobřejovice 1490 – Dobřejovice 1990. Severní Českobudějovicko [online]. 2017-01-27 [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. 
  9. KAVKA, František. Zlatý věk Růží. České Budějovice: Nakladatelstcí České Budějovice, 1966. S. 44. 
  10. a b c d Purkarec. www.vets.cz [online]. [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  11. Výroční zpráva Ústřední jednoty českých hospodářských společenstev, 1901, str.14.
  12. Statistika spořitelních a záložních spolků přičleněných Ústřední jednotě českých hospodářských společenstev v Království Českém za rok 1912. Praha 1914
  13. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-12-08]. Kapitola Okres České Budějovice. Dostupné online. 
  14. Vltavská cyklistická cesta. České Budějovice: Jihočeská centrála cestovního ruchu, 2019. ISBN 978–80–88303–06–0.
  15. Přívoz Purkarec [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  16. Přístaviště pro osobní lodní dopravu a malá plavidla Purkarec [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  17. a b NEDBAL, František. Purkarec a spolek Vltavan v proměně času. [s.l.]: [s.n.], 2012. 
  18. SCHEUFLER, Vladimír; ŠOLC, Václav. Já jsem plavec od vody. [s.l.]: Jihočeské nakladatelství České Budějovice, 1985. 155 s. S. 73, 77. 
  19. Muzeum » Vltavan Purkarec. www.vltavan-purkarec.cz [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  20. Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje. www.muzeumcb.cz [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  21. Památkový katalog [online]. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online. 
  22. Kořeny – odpovědi na dotazy. České Budějovice [online]. 2009-09-09 [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. 
  23. HIEKE, Erik; CIGLBAUER, Jan; KOZEL, Mgr Petr. Památky na padlé vojáky C. K. armády do konce I. světové války v regionu severní Českobudějovicko a Třeboňsko. Severní Českobudějovicko [online]. 2015-08-04 [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří. Poutní kaple sv. Rozálie v Rachačkách u Purkarce. Výběr. 2001, čís. 4, s. 320–329. 
  • VONDRÁŠEK, František. Vorařská kronika Františka Vondráška z Purkarce. Příprava vydání Josef Blüm. Pelhřimov: Městské centrum kultury, Nová Tiskárna Pelhřimov, 2012. 113 s. ISBN 978-80-260-2486-6, ISBN 978-80-7415-060-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]