Malovcové z Malovic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Malovcové z Malovic a Kosoře
Erb Malovců z Malovic a Kosoře
Erb Malovců z Malovic a Kosoře
Země České královstvíČeské království České království, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Tituly svobodní páni
Zakladatel Bohuslav z Malovic
Rok založení 1313
Vymření po meči 1905
Větve rodu (Malovcové) z Chýnova a Vimperka

Malovcové z Malovic (též Malowetz z Malowitz) jsou starý český rod, který později povýšil do panského stavu.

Svůj původ odvozovali od tvrze MaloviceNetolic[1] a patřili k nejvíce rozvětveným šlechtickým rodům v českých zemích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tvrz a dvůr Cerhonice, které byly Janu Malovcovi zkonfiskovány roku 1623
Libějovický zámek Malovcům patřil od poloviny čtrnáctého století do roku 1559

Jako první známý předek se uvádí Bohuslav (Bohuslaus de Malowicz), rytíř žijící v jižních Čechách na počátku 14. století, jehož synové vytvořili mnoho rodových větví.

Jedna linie se usadila v Pacově a drželi k tomu ještě Borotín. Jan se účastnil bitvy u Lipan na straně vítězné kališnicko-katolické koalice. Jeho syn Jan cestoval s mírovým poselstvem krále Jiřího z Poděbradpapeži.

Větev z Chýnova se rozčlenila na mnoho odnoží a držela panství na jihu Čech (např. Vimperk, Březnici, Čkyni či Zdíkov). Jiří Malovec se hlásil ke katolickému náboženství, tudíž se ho nedotkly perzekuce po Bílé hoře. Roku 1638 jej povýšili do panského stavu, do kterého byl přijat i jeho synovec Petr. Jiří zdědil Liběchov, Sukorady a Újezdec. Sloužil jako zemský soudce, královský rada a purkrabí hradeckého kraje.

Další větev držela statky v Libějovicích, Chvalešovicích, Vlachově Březí, Bělči či Kosoři. Bohuslav z této linie zakoupil hlubocké panství a časem díky dobrému hospodaření přidal i další. Jeho vnukové o toto značné jmění přišli při konfiskacích po stavovském povstání. Jiná linie pocházela z Borotína, Zbraslavic a z hradu Kámen.[1]

Příslušníci rodu sloužili jako úředníci, správci, vojáci či duchovní.

Většina příslušníků rodu vymřela v první polovině 19. století. Jedna z linií přežila do 20. století, když poslední členka rodu bydlela na pražské Malé Straně.

V osobě Antonína Malowetze (1846–1905) rod vymřel po meči.[2]

Erb[editovat | editovat zdroj]

V erbu mají, podobně jako páni z Pardubic, půlku koně. Erb se liší pouze barvami, které jsou u Malovců zlatá na modrém štítu.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Šternberky, Nostici, Černíny, Gryspeky z Gryspachu, Radeckými, Kořenskými, Tunkly z Brníčka či Hložky ze Žampachu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ottův slovník naučný. Svazek 16. Praha: Jan Otto, 1900. Dostupné online. Heslo Malovec (autor August Sedláček), s. 723–727. 
  2. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Praha: Mladá fronta, 2010. 327 s. ISBN 978-80-204-2349-8. Kapitola Malowetz z Malowitz a Kosoře, s. 201. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Malovec ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích