Josef Cikán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Cikán
Narození 22. listopadu 1914
Červené Pečky
Úmrtí 1. dubna 1985 (ve věku 70 let)
Praha
Národnost Češi
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Cikán (22. listopadu 1914, Červené Pečky1. dubna 1985, Praha) byl československý voják a příslušník operace Glucinium.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 22. listopadu 1914 v Červených Pečkách, v okrese Kolín. Otec Jaroslav byl zednický mistr a stavební podnikatel, matka Marie, rozená Drobečková byla v domácnosti. Měl tři sourozence. V letech 19220 až 1930 navštěvoval v Červených Pečkách obecnou a měšťanskou školu. Poté dva roky vypomáhal v otcově stavební firmě. V letech 1932 až 1934 absolvoval stavební školu v Kolíně a poté znovu pracoval u otce. Od 1. listopadu nastoupil jako úředník u banky Slávie. Z důvodu náročné operace a následné čtyřměsíční hospitalizace po těžké fraktuře nohy neabsolvoval základní vojenskou službu.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Z pobočky banky Slavie v Košicích, kde pracoval, odešel 28. února 1940 do Maďarska. Tam byl zadržen a do dubna vězněn. Po deportaci zpět na Slovensko uskutečnil druhý, tentokráte úspěšný pokus. Přes Jugoslávii a Bejrút se dostal do Francie. 16. května 1940 byl prezentován u československého zahraničního vojska a zúčastnil se bojů o Francii.

Po evakuaci do Anglie byl zařazen k 1. pěšímu praporu. Od 28. října 1941 již v hodnosti četaře zahájil výcvik pro plnění zvláštních úkolů, který ukončil 7. dubna 1944. Během této doby absolvoval sabotážní kurz a parakurz. Dále potom kurzy průmyslové sabotáže, dokončovací konspirační kurz a zdokonalovací kurzy střelecký a šifrovací. Dále absolvoval konspirační výcvik v zaměstnání a konspirační cvičení a cvičení spojovací. Výcvik završil opakovacím parakurzem. Již v hodnosti rotného odplul 2. května 1944 do Itálie.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Glucinium.

Společně s ostatními příslušníky desantu byl vysazen 3. července 1944 poblíž obce Purkarec. Po rozdělení skupiny pokračoval společně s Ludvíkem Haninou na Slovensko, ale v Uherském Hradišti byli zatčeni a převezeni k výslechům do Brna a poté do Prahy. Zde odmítl nabídku ke spolupráci. Odmítl i nabídku K. H. Franka na rozhlasovou promluvu k národu o marnosti odporu. Gestapem byl poté umístěn do vězení na Jenerálce. 13. dubna 1945 byli společně s Haninou umístěni do vězení na Pankráci, odkud byli 5. května osvobozeni příslušníky československé policie. Až do 8. května se poté účastnil bojů v Praze.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Do 12. června vykonával strážní službu na MNO. Poté byl zatčen pro podezření z vojenské zrady. 5. září 1945 byl propuštěn. Z armády odešel koncem srpna 1946 a nastoupil k bance Slavia. V roce 1947 se oženil, z manželství vzešly dcera a syn. Od roku 1947 do roku 1948 byl členem Národně-socialistické strany, poté byl členem KSČ, odkud byl později vyloučen. Po půlroční brigádě v kladenských dolech začal v roce 1952 pracovat v podniku Chirana. Do důchodu odešel v roce 1971.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]