Werwolf (vůdcův hlavní stan)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Führerhauptquartier Werwolf
Zbytky betonových staveb
Zbytky betonových staveb
Účel stavby
Základní informace
Výstavba 1. prosince 1941 – červen 1942
Zánik březen 1944
Materiál železobeton
Stavebník Organisation Todt
Poloha
Adresa Vinnycja, UkrajinaUkrajina Ukrajina
Souřadnice
Werwolf
Werwolf
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Werwolf u Vinnyce a další vůdcovy hlavní stany na mapě Evropy

Führerhauptquartier Werwolf bylo krycí jméno pro Hitlerovo vojenské velitelství na východní frontě, které bylo užíváno v letech 1942 a 1943. Je umístěné v borovém lese, vzdálené okolo dvanácti kilometrů severně od Vinnyce. Bylo jedním z mnoha vůdcových hlavních stanů, nejvýchodnější z těch, které Hitler užíval osobně.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Jméno je odvozeno od slova Werwolf, které v němčině označuje vlkodlaka.[1] Podobně jako Wolfsschanze bylo pojmenování zvoleno dle zažitého schématu krycích jmen pro Führerhauptquartiere. Některá jména vybral Hitler sám, jehož přezdívka Wolf je starogermánská forma křestního jména Adolf.[2][3]

Velitelství[editovat | editovat zdroj]

Komplex leží v borovém lese přibližně 12 kilometrů severně od Vinnyce na Ukrajině, mezi vesnicemi Stryžavka a Kolo-Michajlovka na kyjevské dálnici. Byl postaven za přísného utajení mezi prosincem 1941 a červnem 1942. Na výběr lokality snad měla vliv nacisty plánovaná transevropská dálnice směřující na Krym, která by místo zpřístupnila. Místní velitelství wehrmachtu bylo ve Vinnyci, a Luftwaffe měla velkou leteckou základnu v Kalinovce vzdálené přibližně 20 km.

Hitler byl ubytován ve skromném srubu umístěném odděleně s vlastním betonovým krytem. Zbytek komplexu se sestával z asi dvaceti dřevěných chatek, vojenských baráků a tří bunkrů třídy odolnosti "B". Celý komplex byl chráněn oplocením z ostnatého drátu a obrannými postaveními spojenými podzemními tunely. Několik pozorovacích stanovišť bylo zřízeno na okraji borového lesa v korunách dubů. Celá oblast byla obklopena obranným pásem bunkrů, protiletadlovými děly a tanky, stejně jako protitankovými příkopy a minovými poli.[4]

Plavecký bazén je jediným zachovalým objektem

Byla zde čajovna, holičství, lázeň, sauna a kino a dokonce otevřený plavecký bazén. Přestože byl bazén určen především pro Hitlera, ten v něm nikdy neplaval. Rozlehlou zeleninovou zahradu obhospodařovala německá zahradnická firma Zeidenspiner a zajišťovala Hitlerovi bezpečný zdroj potravin. Dvě artéské studny zásobovaly místo vodou, rovněž byl vybudován vlastní zdroj elektrické energie.

Bunkry postavila Organisation Todt s využitím místních ukrajinských dělníků povolaných na nucené práce, ale především nasazením sovětských válečných zajatců. Spousta zde pracujících byla posléze zavražděna, aby se stavba a její účel zachovala v tajnosti.[5] Letiště v blízké Kalinovce zajišťovalo každodenní spojení s Berlínem, let trval tři hodiny. Pravidelné vlaky vyjížděly z Berlina-Charlottenburgu a přijížděly po 34 hodinách do stanice Eichenbein.

Během východního tažení přebýval Adolf Hitler většinou ve Wolfsschanze (nedaleko Rastenburgu ve Východním Prusku); FHQ Werwolf využil pouze třikrát:

  • od 16. července do 30. října 1942. Bylo velmi horké počasí, teploty vystoupaly až k 45 °C, a bunkry byly velmi vlhké. Hitler vážně onemocněl chřipkou se čtyřicítkami horečkami. V tomto stavu učinil osudové rozhodnutí a vydal direktivu číslo 45, kterou rozdělil skupinu armád Jih na dvě části, aby dosáhnul Stalingrad a kavkazská ropná pole současně;
  • od 19. února do 13. března 1943;
  • od 27. srpna do 15. září 1943.

Historie a současnost[editovat | editovat zdroj]

Nacisté při ústupu celý komplex zničili a zaminovali přístup do podzemí. Z rozkazu Stalina byla lokalita po odchodu nacistů v březnu 1944 prozkoumána, ale žádná dokumentace se nenašla. Podzemní části komplexu sověti trvale znepřístupnili.

Залишки ставки Гітлера „Вервольф” 03.JPG

Dosud se zachoval pouze plavecký bazén a viditelná zůstávají jen torza betonových staveb. Místo je volně přístupné a slouží jako odpočinková oblast. Nedaleko je památník tisíců obětí nucených prací a dalších obětí zavražděných nacisty a zahrabaných ve Stryžavce.

Zbytky velitelského komplexu jsou památkově chráněny, jsou zapsány v seznamu nemovitých památek Ukrajiny pod číslem 05-206-0059.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Werwolf (Wehrmacht HQ) na anglické Wikipedii.

  1. Ke konci druhé světové války nacisté použili Werewolf jako kódové označení pro tajné odbojové skupiny, které měly provádět záškodnické akce namířené proti okupantům.
  2. Antony Beevor. Stalingrad. Londýn: Penguin Books, 2001. ISBN 0-14-100131-3. S. 97. (anglicky) 
  3. John Toland. Adolf Hitler. New York: Ballantine Books, 1978. ISBN 0-345-27385-0. S. 978. (anglicky) 
  4. Matthias Uhl and Henrik Eberle. The Hitler Book: The Secret Report by His Two Closest Aides. Londýn: John Murray, 1978. ISBN 978-0719554995. S. 400. (anglicky) 
  5. Matthias Uhl and Henrik Eberle. The Hitler Book: The Secret Report by His Two Closest Aides. Londýn: John Murray, 1978. ISBN 978-0719554995. S. 400. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zeidler, Zeigert, Die Führerhauptquartiere.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]