Władysław Anders
| Władysław Anders | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. srpna 1892 Błonie |
| Úmrtí | 12. května 1970 (ve věku 77 let) Londýn |
| Místo pohřbení | polský vojenský hřbitov na Monte Cassino |
| Národnost | Baltští Němci |
| Alma mater | Rižská technická univerzita |
| Povolání | důstojník a politik |
| Ocenění | společník Řádu lázně Hvězda 1939–1945 medaile Za obranu Válečná medaile 1939–1945 Řád svatého Sávy … více na Wikidatech |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Manžel(ka) | Irena Anders |
| Děti | Anna Maria Anders |
| Podpis | .jpg){kind=small} |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Władysław Albert Anders (11. srpna 1892, Błonie u Krośniewic, Ruské impérium – 12. května 1970, Londýn, Spojené království) byl polský generál, hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945[1].
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Władysław Anders se narodil v rodině pozemkového poradce německého původu v osadě Błonie u Krośniewic. Studoval reálné gymnázium ve Varšavě.
Od roku 1910 sloužil v jezdectvu ruské armády. V první světové válce byl třikrát zraněn. V roce 1917 ukončil kurs akademie generálního štábu v Petrohradu. Po bolševické revoluci odešel do Polska a účastnil se polsko-sovětské války.
Kariéra před válkou[editovat | editovat zdroj]
V roce 1921 začal studovat École spéciale militaire v Paříži. Do Polska se vrátil roku 1924 a stal se velitelem domobrany Varšavy. Během Květnového převratu byl na straně prezidenta, který byl nucen odstoupit. V té době dosáhl hodnosti generálporučíka.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
V době vypuknutí druhé světové války velel Anders brigádě kavalérie. Polská armáda v té době neměla šanci vyhrát proti Wehrmachtu. Sám Anders byl několikrát zraněn. Nakonec byl zatčen Sověty a vězněn ve Lvově a později i v Lubjance.
Po útoku Německa na SSSR dne 22. června 1941 byl Anders propuštěn s úkolem vytvořit spojeneckou polskou armádu vedle Rudé armády. Odešel na Střední Východ, poté bojoval v Itálii a účastnil se bitvy o Monte Cassino.
Poválečné roky a smrt[editovat | editovat zdroj]
Komunistické orgány roku 1946 vzaly Andersovi hodnost generála i polské státní občanství, kterému bylo navráceno až roku 1989. Odešel do Londýna, kde navázal styky s exilovou vládou.
Zemřel během oslav 26. výročí bitvy o Monte Cassino. Byl pochován na polském vojenském hřbitově (Polski Cmentarz Wojenny) v blízkosti kláštera Montecassino v Itálii. V roce 1995 mu bylo posmrtně uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání řád Bílé orlice.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Władysław Anders na polské Wikipedii.
- ↑ Anders Władysław v Encyklopedii PWN.
- ↑ POLAK, Bogusław; TYM, Juliusz S. Historia. Fundacja im. generała Władysława Andersa [online]. Podrobná biografie W. Andersa. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Władysław Anders na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Władysław Anders na Wikimedia Commons
Osoba Władysław Anders ve Wikicitátech
- Polští generálové
- Polští politici
- Polští velitelé druhé světové války
- Polští emigranti a exulanti
- Baltští Němci
- Nositelé Řádu znovuzrozeného Polska
- Komandéři Řádu čestné legie
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Narození 11. srpna
- Narození 1892
- Narození v Krośniewicích
- Úmrtí 12. května
- Úmrtí 1970
- Úmrtí v Londýně
- Osobnosti na kazachstánských poštovních známkách