Władysław Anders

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Władysław Anders
Rodné jménoWładysław Albert Anders
Narození11. srpna 1892
Błonie
Úmrtí12. května 1970 (ve věku 77 let)
Londýn
Místo pohřbenípolský vojenský hřbitov na Monte Cassino
BydlištěPaříž (1921–1923)
Nice
Błonie
Majdan Sopocki Pierwszy
Lvov
Moskva
Baranavičy
Riga
Petrohrad
Varšava
Londýn
Alma materRižská technická univerzita
Povolánídůstojník, politik, voják z povolání, vojenský velitel a voják
OceněníŘád sv. Jiří 4. třídy (1915)
stříbrný kříž řádu Virtuti Militari (1921)
rytíř Řádu čestné legie (1921)
důstojník Řádu znovuzrozeného Polska (1925)
komtur Řádu svatého Sávy (1926)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníkatolická církev (od 1942)
katolicismus (od 1942)
ChoťIrena Anders (od 1948)[1]
DětiAnna Maria Anders[2]
PříbuzníTadeusz Anders, Karol Anders a Jerzy Edward Anders (sourozenci)
Funkcevrchní velitel (Andersova armáda; 1941–1942)
vrchní velitel (Polish Armed Forces in the East; 1941–1942)
vrchní velitel (II Corps; 1943–1945)
General Inspector of the Armed Forces (Polish Armed Forces in the West; od 1946)
PodpisWładysław Anders – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob gen. Władysława Anderse v Itálii

Władysław Albert Anders (11. srpna 1892, Błonie u Krośniewic, Ruské impérium – 12. května 1970, Londýn, Spojené království) byl polský generál, hlavní velitel polských ozbrojených sil v letech 1944–1945[3].

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Władysław Anders se narodil v rodině pozemkového poradce německého původu v osadě Błonie u Krośniewic. Studoval reálné gymnázium ve Varšavě.

Od roku 1910 sloužil v jezdectvu ruské armády. V první světové válce byl třikrát zraněn. V roce 1917 ukončil kurs akademie generálního štábu v Petrohradu. Po bolševické revoluci odešel do Polska a účastnil se polsko-sovětské války.

Kariéra před válkou[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 začal studovat École spéciale militaire v Paříži. Do Polska se vrátil roku 1924 a stal se velitelem domobrany Varšavy. Během Květnového převratu byl na straně prezidenta, který byl nucen odstoupit. V té době dosáhl hodnosti generálporučíka.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

V době vypuknutí druhé světové války velel Anders brigádě kavalérie. Polská armáda v té době neměla šanci vyhrát proti Wehrmachtu. Sám Anders byl několikrát zraněn. Nakonec byl zatčen Sověty a vězněn ve Lvově a později i v Lubjance.

Po útoku Německa na SSSR dne 22. června 1941 byl Anders propuštěn s úkolem vytvořit spojeneckou polskou armádu vedle Rudé armády. Odešel na Střední Východ, poté bojoval v Itálii a účastnil se bitvy o Monte Cassino.

Poválečné roky a smrt[editovat | editovat zdroj]

Komunistické orgány roku 1946 vzaly Andersovi hodnost generála i polské státní občanství, kterému bylo navráceno až roku 1989. Odešel do Londýna, kde navázal styky s exilovou vládou.

Zemřel během oslav 26. výročí bitvy o Monte Cassino. Byl pochován na polském vojenském hřbitově (Polski Cmentarz Wojenny) v blízkosti kláštera Montecassino v Itálii. V roce 1995 mu bylo posmrtně uděleno nejvyšší polské státní vyznamenání řád Bílé orlice.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Władysław Anders na polské Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Anders Władysław v Encyklopedii PWN.
  4. ↑ POLAK, Bogusław; TYM, Juliusz S. Historia. Fundacja im. generała Władysława Andersa [online]. Podrobná biografie W. Andersa. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Władysław_Anders&oldid=22033080“