Jakovlev Jak-17

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak-17
Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely
Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely
Určení stíhací letoun
Výrobce Jakovlev
První let červen 1947
Zařazeno 1948
Vyřazeno počátek 60. let
Uživatel Sovětské letectvo
Polské letectvo
Rumunské letectvo
Výroba 1948-1949
Vyrobeno kusů 430 ks
Vyvinuto z typu Jakovlev Jak-15
Varianty Jakovlev Jak-23
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-17 (rusky: Як-17, kód v rámci USAF/DOD: Type 16, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Byl odvozen ze svého předchůdce Jaku-15.

Jak-17 byl vyvinut v roce 1947. Prototyp označený Jak-15U, konvertovaný z Jaku-15, poprvé vzlétl v červnu 1947. Nejviditelnějším rozdílem byl nový příďový podvozek. Méně viditelnou změnou oproti dřevěnému Jaku-15 byl vyšší podíl kovů v konstrukci. V březnu 1948 byl vydán příkaz k sériové výrobě a označení bylo změněno na Jak-17. Nový typ byl poprvé představen veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Vyráběny byly pouze dvě varianty: jednomístný stíhač Jak-17 a dvoumístný cvičný letoun Jak-17UTI. Celkem bylo v letech 1948 až 1949 vyrobeno 430 kusů.

Jak-17 jako jeden z prvních sovětských proudových letounů trpěl mnoha neduhy, mezi něž patřila relativně nízká rychlost a dolet a nespolehlivý motor založený na německém Junkers Jumo 004, s komplikovaným startem. Na druhou stranu jeho ovládání bylo velmi jednoduché a podobné ovládání rozšířených pístových stíhačů Jak-3 a Jak-9, díky čemuž byl skvělým přechodovým typem na novou proudovou techniku.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Jak-15U (Yak-15U-RD-10):
  • UTI Yak-17-RD10 (Yak-21T): (nezaměňovat s dřívějším Jak-17-RD10)
  • Jak-17:
  • Yak-17UTI: (Type-26/Magnet) (také známý jako Jak-17V) – dvousedadlová cvičné verze poprvé představená veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Kanóny byly u této varianty odstraněny a nahrazeny kulometem UBS ráže 12,7 mm.
  • Jak-21T
  • Jak-17UTI

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Cvičný Jak-17UTI, Polské letecké muzeu Krakow

BulharskoBulharsko Bulharsko

ČínaČína Čína

ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

PolskoPolsko Polsko

  • Polské letectvo používalo 3 Jaky-17 a 1 Jak-17UTI od roku 1950. Ze služby byly vyřazeny v roce 1955. Poslední Jak-17 s civilním označením SP-GLM byl používán při testování v letech 19571960.

RumunskoRumunsko Rumunsko

  • Rumunské letectvo používalo devět Jaků-17UTIs jako cvičné pro Jak-23 mezi lety 1951 až 1958

Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz

Specifikace (Jak-17)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 9,20 m
  • Délka: 8,70 m
  • Výška: 2,30 m
  • Nosná plocha: 14,9 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 2081 kg
  • Vzletová hmotnost : 2890 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 3240 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor Tumanskij RD-10 A
  • Tah pohonné jednotky: 8,9 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 748 km/h
  • Dolet: 395 km
  • Dostup: 12 750 m
  • Stoupavost: 12 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakovlev Yak-17 na anglické Wikipedii.

  1. Letecké muzeum Kbely - Jakovlev Jak-17. vhu.cz [online]. [cit. 2007-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-13. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]