Jakovlev Jak-18

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak-18
Jak-18 (imatrikulace SP-YYY)
Jak-18 (imatrikulace SP-YYY)
Určenívíceúčelový letoun
VýrobceJakovlev
Progress
ŠéfkonstruktérAlexandr Jakovlev
První let1946
Zařazeno1947
UživatelSovětské letectvo
DOSAAF
Vyrobeno kusůkolem 7000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-18 (V kódu NATO "Max") byl sovětský cvičný letoun, který byl ve svých pozdějších obměnách užíván i k jiným účelům. Práce na projektu začaly již roku 1945, první prototyp vzlétl roku 1946 a sériová výroba započala v roce 1947. Roku 1953 koupila licenci Čína jako Nanchang CJ-5, od roku 1956 se letoun vyráběl i v Maďarsku. Celkem bylo vyrobeno kolem 7000 kusů v různých verzích a obměnách.

Popis konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Jak-18 byl jednomotorový dvoumístný samonosný dolnoplošník. Křídlo se skládalo z obdélníkového centroplánu a dvou lichoběžníkových vnějších částí se zaoblenými konci. Konstrukce křídla byla smíšená. Kostra byla dvounosníková, duralová, centroplán byl celý potažen hliníkovým plechem, vnější části křídla pak na náběžné hraně až k přednímu nosníku. Zbytek krylo plátno. V levé polovíně křídla byl v náběžné hraně přistávací reflektor. Kostra trupu byla příhradová, svařená z ocelových trubek doplněná duralovými podélníky. Přední část trupu kolem kokpitu byla zakryta duralovým plechem, z velké části odnímatelným pro dobrý přístup k instalaci a přístrojům. Zadní část trupu byla potažena plátnem. Ocasní plochy byly jednoduché s podobnou konstrukcí jako vnější části křídla. Pohonnou jednotku tvořil hvězdicový pětiválec A. D. Švecova M-11, který roztáčel dvoulistou kovovou vrtuli VIŠ-327 E stavitelnou na zemi, nebo automaticky stavitelnou V-501. Olejová nádrž byla za motorem, palivové byly v centroplánu. Hlavní podvozkové nohy s oleopneumatickým odpružením byly ukotveny na předním nosníku centroplánu. Zatahovaly se pneumaticky dozadu do křídla, přičemž kola s nízkotlakými pneumatikami vyčnívaly polovinou ven. Ostruha s kolem byla nezatažitelná, otočná o 360°.

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

  • Jak-18 - cvičné letadlo, první verze
  • Jak-18U - cvičné letadlo, druhá verze
  • Jak-18A - cvičné a kurýrní letadlo, nový výkonnější motor
  • Jak-18P - jednomístná akrobatická verze pro letecké kluby
  • Jak-18PM - jednomístná akrobatická verze
  • Jak-18PS - jednomístná akrobatická verze
  • Nanchang CJ-5 - čínská verze
  • Nanchang CJ-6 - upravená čínská verze Jaku-18A

Ostatní uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje (Jak-18A)[editovat | editovat zdroj]

Nákres
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,6 m
  • Délka: 8,53 m
  • Výška: 3,35 m
  • Nosná plocha: 17,00 m²
  • Prázdná hmotnost: 755 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 1316 kg
  • Plošné zatížení: 60,5 kg/m²
  • Pohonná jednotka: 1× M-11 D pětiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor
  • Výkon motoru: 256 hp

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 260 km/h
  • Cestovní rychlost: 215 km/h
  • Přistávací rychlost: 80 km/h
  • Výstup na 1000 m: 5 min
  • Dostup: 5060 m
  • Dolet: 750 km

Jak-18T[editovat | editovat zdroj]

Jak-18T je úplně jiné letadlo než Jak-18, jde o čtyřmístné letadlo vyvinuté dvacet let po stroji Jak-18. Je to čtyřmístná verze určená pro rekreační létání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]