Ohrid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ohrid
Охрид

Ohrid
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 700 m n. m.
Stát Makedonie Republika Makedonie
Statistický region Jihozápadní
Opština Ohrid
Ochrid
Red pog.svg
Ochrid
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 9 km²
Počet obyvatel 42 033 (2002)
Hustota zalidnění 4 670 obyv./km²
Etnické složení Makedonci (88,6%), Romové (2,57%), Albánci (2,36%), Turci (2,1%), Arumuni (1,3%), Srbové (0,7%)
Správa
Starosta Nikola Bakračeski
Oficiální web ohrid.gov.mk
Telefonní předvolba (+389) 046
PSČ 6000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ohrid (makedonsky Охрид) je město v jihozápadní části Republiky Makedonie, u severovýchodního břehu stejnojmenného jezera (Ohridské jezero).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled na kostel sv. Jovan Kaneo

První zmínky o osadě zvané původně Lychnidos pocházejí ze 4. století př. n. l., kdy byla dobyta Filipem II. Makedonským. Ve 2. století př. n. l. byla osada dobyta Římany a stala se součástí obchodní cesty Via Egnatia mezi Jaderským a Egejským mořem. V 6. století n. l., se v okolí Lychnidu, náležejícího k Byzantské říši, začal usazovat slovanský kmen Brsajců. Z 9. století pak pochází nynější slovanský název města vzniklý z výrazu „vo hrid“ neboli „na kopci“.

Na přelomu 9. a 10. století se Ohrid stal útočištěm žáků sv. Cyrila a sv. Metoděje vyhnaných z Velkomoravské říše. Nejvýznamnější z nich byli sv. Kliment Ochridský a sv. Naum. Při klášteře, který v Ohridu založil sv. Kliment, vznikla literární škola, díky které se z Ohridu stalo nejvýznamnější centrum slovanské kultury a vzdělanosti, která se odtud dál šířila po východní Evropě.

Koncem 10. století vystavěl na kopci nad městem car Samuel I., vůdčí postava povstání proti byzantské nadvládě, velkou pevnost, která tvoří dominantu města i dnes, a učinil z Ohridu hlavní město Bulharské říše. V roce 1014 však byl car Samuel poražen Byzantinci, čímž se významně snížil politický význam města.

Ohrid, nad nímž se vystřídala nadvláda byzantská, bulharská, srbská i osmanská, zůstal do počátku 18. století významným církevním centrem a sídlem patriarchátu Ohridu.

Během první balkánské války bylo okolí města Ohrid rozděleno mezi Srbsko a Bulharsko. Srbská armáda obsadila Ohrid dne 22. listopadu 1912. Do války se zapojil i značný počet obyvatel Ohridu ve snaze bojovat za své osvobození od nadvlády Osmanské říše, která město držela právě až do konce první balkánské války.

Vzhledem k nespokojenosti s mírovou smlouvou, která byla následně podepsána, vypuklo v září 1913 v celé západní Makedonii povstání, známé též jako Ochridské. Dne 12. září jednotky Petara Čauleva a Pavle Hristova z VMRO obsadily Ohrid a vyhnaly srbské vojáky a úředníky. Následně byla ustanovena provizorní správa. Dne 19. září téhož roku přispěchaly posily srbské armády a město zpět dobyly.

Během první světové války byl Ohrid s okolím obsazen bulharskou armádou. Místní památky byly několikrát vyloupeny okupačními vojsky[zdroj?] Bulhaři odešli po prolomení soluňské fronty a postupu vojsk Dohody dále na sever. Poté bylo město součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Během druhé světové války byl Ohrid opět obsazen bulharskou armádou. Partyzáni jej obsadili dne 15. října 1944, nicméně jen na krátkou dobu. Německé vojsko, které město okupovalo, se nehodlalo vzdát. Teprve až mezi 7. a 8. listopadem 1944 byl Ohrid osvobozen.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Katedrální kostel sv. Klimenta a sv. Pantelejmona

Kromě trosek již zmíněné pevnosti se zde nachází řada dalších významných památek:

  • Amfiteátr pocházející ještě z římského období, dodnes užívaný k divadelním a hudebním představením.
  • Samuelova pevnost s více než 3 kilometry hradeb rozkládající se na kopci nad městem.
  • Kostel sv. Sofie vyzdobený unikátními freskami světců mj. sv. Cyrila, sv. Metoděje a raných křesťanských papežů z 11. století.
  • Kostel sv. Jovan Kaneo rozkládající se na romantickém útesu nad jezerem ze 13. století, jehož architektura kombinuje byzantské a arménské prvky. V blízkosti této památky se odehrává děj známého makedonského filmu Před deštěm.
  • Kostel sv. Bohorodičky s velmi zachovalými freskami světců a byzantských císařů z 12. století.
  • Katedrální kostel sv. Klimenta a sv. Pantelejmona postavený na základech staveb z 9.-15. století, za osmanské nadvlády přestavěný na mešitu, nedávno kompletně zrekonstruovaný a znovu vysvěcený. Jsou v něm uloženy ostatky sv. Klimenta Ochridského.
  • Jižně od města se na romantickém útesu nad jezerem nachází Prezidentská vila zbudovaná pro maršála Tita a stále využívaná soudobými hlavami státu.

V křivolakých uličkách starého města rozkládajícího se na kopcích nad jezerem se nachází řada ukázek typické místní architektury charakteristické přesahem horních pater domu do ulice.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1958 sídlí v Ohridu opět ohridské arcibiskupství, součást autokefální Makedonské církve. Město i jezero byly v roce 1980 zapsány mezi světové dědictví UNESCO. Ohrid je významným turistickým centrem Makedonie. Makedoňané využívají Ohridské jezero k letním dovoleným a přezdívají mu Makedonské moře, i přesto, že Makedonie je vnitrozemským státem. Každý rok se zde koná známý hudební festival Ohridské léto.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Severně od Ohridu se nachází známé letovisko Struga, jižně pak turisty vyhledávaný klášter sv. Nauma.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]