Arumuni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mapa Balkánu, Arumuni zobrazeni červeně

Arumuni (arumunsky: Armãnji, Armin, Rrãmãnji nebo Vlaçi, albansky: arumune , vllehe, copan ,česky též Aromuni, zastarale Cincaři nebo Vlaši) jsou příslušníci románské národnosti žijící zejména v horských oblastech Makedonie, jižní Albánii, severním Řecku a v důsledku pozdější imigrace také v Rumunsku. Jazykově jsou příbuzní Rumunům, Meglenorumunům a Istrorumunům; hlavně z pohledu rumunských úřadů a jazykovědců bývá arumunština považována za nářečí rumunštiny.

Název "Arumuni" pochází od německého romanisty Gustava Weiganda z 19. století.

Arumunský pastýř v tradičním oděvu, počátek 20. stol.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 19. století se zapojili do národněosvobozeneckého hnutí. Roku 1905 uznal sultán Abdulhamid II. Arumuny za samostatnou národnost. Ve středověku hráli v rámci Balkánu významnou roli zejména v oblasti obchodu s vlnou a látkami a také jako průvodci karavan. Jejich obchodní kontakty sahaly až do severní Evropy. V rámci Osmanské říše požívali jisté autonomie.

V průběhu 20. století byli pronásledováni, zvláště v Bulharsku a v Řecku. Během 2. světové války vznikl pod italskou patronací na Balkáně arumunský stát Knížectví Pindus (arumunsky Printsipat di la Pind), který však měl jen malou rozlohu a krátké trvání. Dnešní počet Arumunů není znám, odhady kolísají mezi čísly 100 000 - 250 000. Většinou jsou pravoslavného vyznání.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

GAUSS, Karl-Markus. Vymírající Evropané. 1. vyd. Praha : Vitalis, 2003. 197 s. ISBN 80-7253-122-0. (čeština)