Kumanovo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kumanovo
Куманово
Hlavní náměstí v Kumanovu
Hlavní náměstí v Kumanovu
Kumanovo – znak
znak
Kumanovo – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška344 m n. m.
StátSeverní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Kumanovo
Kumanovo
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha35 km²
Počet obyvatel70 842 (2002)
Hustota zalidnění2 024,1 obyv./km²
Etnické složeníMakedonci (60,4%), Albánci (25,9%), Srbové (8,6%), Romové (4%)
Správa
StarostaZoran Damjanovski
Vznik1094
Oficiální webwww.kumanovo.gov.mk
Telefonní předvolba(+389) 031
PSČ1300
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kumanovo (makedonsky Куманово, albánsky Kumanova) je město na severu Severní Makedonii, blízko hranic se Srbskem a nedaleko hlavního města Skopje, se kterým je spojeno jak dálnicí, tak železnicí. Je správním střediskem stejnojmenné opštiny. Žije zde kolem 80 000 obyvatel (1996). Kumanovo je po Skopji a Bitole třetí největší město v zemi. Celá opština má přes 105 000 obyvatel a je nejlidnatější v zemi. Kromě Makedonců tvoří více než čtvrtinu populace Albánci, dále zde žijí Srbové a Romové. Kumanovem protéká řeka Kumanovka, přítok Pčinji.

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Průměrná roční teplota v Kumanovu činí 11,8 °C. Průměrný počet hodin, kdy svítí slunce, zde dosahuje 2200 ročně. Zimy jsou chladné a vlhké a léta suchá a horká. Prší především na podzim a v zimě, v létě zřídkakdy. Průměrný roční úhrn srážek zde činí 549 mm.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dnešní sídlo vzniklo již ve středověku, ještě před příchodem Turků na Balkán, a to nejspíše z tábora, resp. sídla Kumánů.[1][2] V 16. století je tureckými zdroji připomínáno jako sídlo v Nagoričské náchii.

Turecký cestopisec Evlija Čelebi jej popsal v letech 16601661 jako osadu s šesti sty domy a početnými potoky. V roce 1689 hrálo jistou úlohu v Karpošském povstání, kdy jej obsadil uvedený vojevůdce[3]. Karpoš se prohlásil Kumanovským králem[2]. Samo město si poté nicméně prošlo obdobím hospodářské stagnace, stejně jako celá Osmanská říše, navíc oslabená rakouským vpádem. Na konci století osmnáctého bylo typickým provinčním městem evropského Turecka. Z roku 1751 pochází nejstarší dochovaná mešita (Eski džamija) a z roku 1851 nejstarší dochovaný kostel (svatého Mikuláše). V první polovině 19. století bylo známé díky svému trhu s dobytkem a obilím.[2]

Kostel svaté Trojice s gymnáziem na staré fotografii.

V 30. letech 19. století bylo v Kumanovu francouzským cestovatelem Ami Bouém napočítáno 3000 osob. V roce 1861 zde rakouský diplomat Johann Georg von Hahn spočítal celkem 650 domácností, z nichž 300 bylo muslimských a 350 pravoslavných. Celkový počet obyvatel odhadl na 3500. Ve městě měly odezvu i změny hranic a celkové změny politického uspořádání po Velké východní krize během let 1877 a 1878. Na počátku roku zde vypuklo povstání, které trvalo čtyři měsíce. Vzbouřenci žádali připojení Kumanova a celého regionu k nedávno rozšířenému Srbsku, jehož jižní hranice se k městu přiblížila. Osmanské vojsko nakonec povolanými jednotkami z území dnešního Kosova povstání zastavilo silou.

Hlavní význam města na konci 19. století spočíval především v silnici Skopje-Kumanovo-Vranje, kterou od roku 1886 doplnila i železniční trať. V okolí dnešní trati se ještě během osmanské nadvlády usadili kolonisté z oblasti Kavkazu (Čerkesové) a okolní vesnice toto ve svých názvech připomínají. Vznik trati umožnil nárůst počtu obyvatel a odstartoval další rozvoj města.

V roce 1894 byl v Kumanovu založen první výbor organizace VMRO (IMRO).

Během první balkánské války v roce 1912 obsadilo v říjnu 1912 srbské vojsko generála Radomira Putnika. Nedlouho předtím porazilo tureckou armádu v tzv. Kumanovské bitvě. Tím bylo ukončeno několik set let nadvlády Osmanské říše nad oblastí severu dnešní Severní Makedonie. Následně byla oblast integrována do srbského království, později se stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Jugoslávie. Během první světové války bylo nakrátko okupováno Bulharskem.

V roce 1920 zde ve volbách vyhrála Komunistická strana Jugoslávie a sestavila městskou radu.[4] O rok později byla strana postavena do ilegality. Stejně jako řada dalších měst na území dřívějšího Srbska (a později Království Jugoslávie) i Kumanovo bylo typickým městem se značným vlivem zvyklostí Osmanské říše. Proto byl ve snaze o modernizaci města přijat v roce 1923 urbanistický plán, který vypracoval srbský urbanista Dušan Mirosavljević v Bělehradě. Plán především definoval novou podobu uliční sítě. Měl přiblížit budoucnost města evropským městům a odstranit orientální dědictví Kumanova. V této době mělo město okolo patnácti tisíc obyvatel.

Po roce 1929 bylo město součástí Vardarské bánoviny.

V prvním roce druhé světové války v bývalé Jugosláii, dne 11. října 1941, zde vypuklo povstání proti bulharské okupaci. Známým kumanovským partyzánem byl Hristijan Todorovski-Karpoš.

Dne 5. listopadu 1962 Kumanovo zažilo vážnou železniční nehodu, když zde vykolejil vlak. 23 lidí zemřelo a 17 bylo zraněno. V letech 1959 a 1968 se rozšiřovaly hranice města, aby odpovídaly rostoucí poptávce po nové výstavbě ve městě.

V roce 1988 se tehdejší starosta města rozhodl uzavřít místní divadlo, které působilo v rámci domu kultury. Neoficiálně proto, že soubor hrál v makedonském jazyku. Krok vyvolal ostrou reakci veřejnosti, později zde bylo ustanoveno divadlo nové.[5]

V roce 1999 se zde konala jednání, která se týkala ukončení v té době probíhající války v Kosovu.

V roce 2001 bylo ve vesnici Kokino odhaleno rozsáhlé naleziště keramiky z doby bronzové.

Dne 9. května 2015 se ve městě uskutečnil ozbrojený zátah proti albánským ozbrojencům. Akce si vyžádala několik desítek mrtvých[6] i zraněných a média o ní informovala v celé Evropě. Trvala 28 hodin.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2022 měla Opština Kumanovo celkem 90 104 obyvatel. To zahrnuje jak užší město samotné, tak i okolní obce.[7]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Mešita v Kumanovu.
Náměstí v Kumanovu.
Město v zimě.
Budova radnice.

Hlavní kulturní organizací ve městě je dům kultury[2], který se nachází ve středu Kumanova. Nachází se zde rovněž i městské muzeum (založeno v roce 1964). Dále zde sídlí umělecká galerie[2] a v kostele svatého Mikuláše se nachází galerie ikon.

Významnými církevními stavbami jsou kostel svaté Trojice z roku 1902 a mešita Eski džamija, která byla dokončena roku 1751.

V roce 2019 získalo Kumanovo ocenění Město kultury.[8]

Zhruba 30 km od Kumanova se nachází archeologická lokalita Kokino.

Boje druhé světové války připomíná památník s ostatky padlých partyzánů (makedonsky Спомен костурница Куманово). Boje první balkánské války připomínal památník na vrcholu Zebrnjak u vesnice Mlado Nagoričane, který byl nicméně okupačním bulharským vojskem v roce 1942 zničen. Do současné doby se dochovaly pouze základy stavby.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Kumanovo je důležitým severomakedonským průmyslovým centrem. Nacházejí se zde potravinářské podniky, podniky na zpracování kovů a tabákové výrobky. Sídlí zde podnik 11 Oktomvri, který se zabývá výrobou a sváření trubek.

Dlouhou tradici má také výroba obuvi, v minulosti zde sídlilo až 60 dílen, které se zabývaly výrobou bot. Produkce je určena pro Severní Makedonii, země bývalé Jugoslávie, Bulharsko, Řecko, Albánii a Itálii. Menší část se také vyváží do České republiky, na Slovensko a do Německa.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město je velmi dobře napojeno na hlavní dopravní tahy. Dálnice M1, která vede z Velesu, je vedena západně od města a pokračuje dále na sever do Srbska. Druhá dálnice (A2) poté prochází severně od města a zajišťuje spojení Severní Makedonie s Bulharskem.

Přes Kumanovo prochází Železniční trať Niš – Skopje. Nádraží je umístěno na západním okraji města. Z Kumanova má také vést trať směrem na území Bulharska, do Sofie, ale i přes desetiletí příprav a stavebních prací nebyla nikdy dokončena. Výstavbu trati plánoval jugoslávský stát již v roce 1924.[9] Plánovaná trať do Bulharska prochází přes východní předměstí Kumanova.

Nejbližší letiště se nachází ve Skopje zhruba 30 km jižním směrem. V blízkosti města se nachází sportovní letiště Adzi Tepe, které má nicméně pouze zatravněnou dráhu.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Kumanově se nachází některé fakulty Státní univerzity v Tetovu. Město má celkem pět středních škol, jednou z nich je Gymnázium Goce Delčeva.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Místní fotbalový tým nese název FK Milano Kumanovo.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V Kumanovu se nachází nemocnice. V souvislosti s pandemií nemoci COVID-19 byla v Kumanovu v provozu speciální nemocnice.[10]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOUBA, Miroslav; RYCHLÍK, Jan. Dějiny Makedonie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-642-7. S. 60. 
  2. a b c d e Развојот на Куманово низ историјата. Kumanovski Muabeti [online]. [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. (makedonsky) 
  3. KOUBA, Miroslav; RYCHLÍK, Jan. Dějiny Makedonie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-642-7. S. 83. 
  4. BOŠKOVSKA, Nada. Yugoslavia and Macedonia Before Tito. [s.l.]: I. B. Tauris, 2009. ISBN 978-1-78453-338-0. S. 32. (angličtina) 
  5. BISERKO, Sonja. Jugoslavija: Poglavlje 1980–1991. Bělehrad: Helsinški odbor za ljudska prava u Srbiji, 2021. ISBN 978-86-7208-221-0. S. 694. (srbština) 
  6. Článek na portálu vecernji.hr (chorvatsky)
  7. Во Северна Македонија живеат 1.836.713 граѓани, од нив 58,44% Македонци и 24,3% Албанци. dw [online]. [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (makedonsky) 
  8. Článek na portálu města Kumanova (makedonsky)
  9. BOŠKOVSKA, Nada. Yugoslavia and Macedonia Before Tito. [s.l.]: I. B. Tauris, 2009. ISBN 978-1-78453-338-0. S. 46. (angličtina) 
  10. Во Куманово утре се отвора модуларна болница, хоспитализирани 16 пациенти со Ковид-19. novatv [online]. [cit. 2022-06-16]. Dostupné online. (makedonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]