Letecká havárie v Jaroslavli v roce 2011

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Letecká havárie v Jaroslavli v roce 2011
Ruský prezident Dmitrij Medveděv na místě nehody
Ruský prezident Dmitrij Medveděv na místě nehody
Nehoda
Datum 7. září 2011
Čas 16:05 moskevského času
Fáze letu start
Hlavní příčina chyba pilota[1]
Místo Jaroslavl, Rusko
Zeměpisné souřadnice
Počátek letu letiště Tunošna, Jaroslavl, Rusko
Cíl letu letiště Minsk-1, Minsk, Bělorusko
Letoun
Model Jakovlev Jak-42D
Dopravce Yak-Service
Registrace RA-42434[2]
Stáří 1993
Následky
Na palubě osob 45[3]
Zraněných 2 (jeden zemřel v nemocnici)
Mrtvých 44 potvrzených[3][4]
Letoun zničen

Letecká havárie letounu Jak-42 u ruské Jaroslavli se udála 7. září 2011. Letoun Jak–42, na jehož palubě se nacházel hokejový tým Lokomotivu Jaroslavl, se zřítil na své cestě do běloruského Minsku, kde měl druhý den odstartovat novou sezonu KHL.[5]

Na palubě letadla byli i tři čeští hokejisté Josef Vašíček, Jan Marek, Karel Rachůnek, Slovák Pavol Demitra a Němec Robert Dietrich. Havárii nikdo z nich nepřežil.[6]

Prezident Mezinárodní hokejové federace René Fasel v reakci na katastrofu prohlásil, že představuje „nejtemnější den v dějinách našeho sportu.“[7]

Letadlo[editovat | editovat zdroj]

Jak-42D RA-42434 v roce 2006, kdy byl provozován společnosti Aero Rent

Zřícený stroj byl třímotorový proudový letoun Jakovlev Jak-42D s registračními znaky RA-42434 ve VIP salónní verzi pro 73 pasažérů a posádku. Podle webu Russianplanes.net mělo letadlo nalétáno do počátku roku 2011 teprve 6 310 hodin a provedlo 3 026 cyklů (startů a přistání). V době nehody měl nalétáno přibližně 6 500 hod, což byla asi polovina z aktuálně povolené doby 12 000 hod. Maximální projektovaná životnost typu Jak-42 je 40 000 hod, 18 000 cyklů a 35 let.[8]

Stroj byl v provozu od roku 1993, nejdříve v barvách Orel Avia, později Bykovo Avia a Aero Rent. V době nehody byly provozovatelem letadla ruské aerolinie Yak Service. Společnost Yak Service založená roku 1993 provozovala celkem tři letadla, kromě havarovaného Jak-42 to byla také dvě menší letadla Jak-40. V roce 2009 měl Yak Service vzhledem k problémům s bezpečností provozu na čtyři měsíce zakázáno létat, v roce 2010 přišla o povolení létat do zemí EU s letadly Jak-40.[9]

Již v průběhu vyšetřování definitivně odebraly státní orgány společnosti Yak Service licenci leteckého dopravce.

Nehoda[editovat | editovat zdroj]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Luxusně vybavené letadlo se 14 t paliva na palubě havarovalo za slunného dne těsně před čtvrtou hodinou odpoledne místního času (11:59 UTC) v těsné blízkosti letiště Tunošna. Třímotorovému letounu se nepodařilo uskutečnit vzlet na délce dráhy a následně po startu z travnatého předpolí ranveje nabrat výšku. Krátce se odlepil od země a po kolizi s anténním systémem LLZ se naklonil a dopadl zpět na zem z výšky několika metrů. Po dopadu, v rychlosti cca 250 km/h, se rozlomil a začal hořet. Část trosek spadla do blízké řeky Volhy (57°33′ s. š., 40°7′18″ v. d.).

Z osmi členů posádky a třiceti sedmi pasažérů přežily jen dvě osoby, z nichž jednou byl ruský útočník Alexandr Galimov, který utrpěl popáleniny na 90 % povrchu těla, a druhou pak pozemní mechanik Alexandr B. Sizov.[10][11] Ohledně Galimova se postupně objevovaly zprávy, že zemřel, poté byly dementovány, ale nakonec 12. září 2011 Alexandr Galimov svým zraněním podlehl.[12]

Vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

K vyšetřování, které vedl standardně MAK, byli přizváni i specialisté ze zemí, z nichž pocházely oběti nehody. Za ČR se vyšetřování krátkodobě účastnil Ing. Josef Procházka z ÚZPLN.[13]

Bezprostředně po nehodě byly odebrány k rozboru vzorky paliva, který letoun dotankoval. Byly v normě. Druhý den se podařilo potápěčům vyzvednout černé skříňky. Na základě předběžné analýzy dat vyšetřovatelé stanovili, že motory pracovaly až do nárazu do překážky a že vztlakové klapky byly ve správné poloze pro vzlet.[8] [14][15]

Ruská prokuratura vydala zprávu, že letadlo bylo po řádné údržbě, v rámci které byl vyměněn jeden motor.[16] Předsedkyně MAK Taťjana Anodinová v rozhovoru uvedla, že letoun nebyl přetížen a podle dat z černých skříněk fungovaly až do okamžiku nehody všechny systémy letounu správně.[17]

Přepis zapisovače zvuků v pilotní kabině, který byl zveřejněn v tisku, ukazuje, že motory byly záměrně nastaveny na redukovaný tah (tzv. nominální, tj. 77 % vzletového). Vzletový tah byl použit až ve chvíli, když pilot nedokázal navzdory dostatečné rychlosti letoun rotovat (zvednout příďovou podvozkovou nohu). Během vzletu řešila posádka také přenastavení horizontálního stabilizátoru (vodorovná ocasní plocha, fungující podobně jako výškové kormidlo).[18]

Podle oficiálního vyjádření MAK zahájila posádka vzlet řádně, s redukovaným výkonem, se správně vyváženým i nastaveným letadlem, z místa dráhy 23, kde do ní ústí pojížděcí dráha 5 a měli před sebou délku ještě 2700 m (potřebná délka v daném případě byla cca 1 200 m[19]). Do cca 165 km/h letadlo zrychlovalo normálně, pak se zrychlování zpomalilo. Posádka zahájila rotaci při chybně stanovené rychlosti 185 km/h (správně 210 km/h[19]), letoun však na změnu výškovky nereagoval. Tou dobou se domnívali, že překročili již (chybně stanovenou) rychlost V1, do které je ještě možno bezpečně přerušit vzlet a zabrzdit. Krátce na to dal kapitán instrukci k plnému vzletovému tahu. Přes nastavený vzletový výkon akceleroval letoun jen zvolna, než dosáhl (dostatečné) nejvyšší rychlosti 230 km/h. Důvod nízké akcelerace a neschopnosti zvednout letadlo spatřují vyšetřovatelé v objevení se brzdné síly, jejíž původ předpokládají v nevědomém přibrzďování druhého pilota. Poté, co letoun přejel konec dráhy a pokračoval ještě asi 450 m po trávě, kde začali přestavovat horizontální stabilizátor, se posádce nakonec stroj podařilo zvednout, nicméně, kromě toho, že došlo ke kolizi s anténami a kontejnerem LLZ, narostl po odlepení prudce, během asi dvou sekund, úhel náběhu tak, že letadlo přešlo samovolně do pádu. Maximální dosažená výška byla asi 5 m. I toto je možno vysvětlit vymizením klopného momentu brzdícího hlavního podvozku po ztrátě kontaktu se zemí. Letoun v pravém náklonu narazil do země, došlo k destrukci křídla a vznícení paliva, po přetočení na záda k destrukci trupu, přičemž zahynula většina osob.

K ustanovení přesných okolností a příčin nehody se vyšetřovatelé rozhodli provést na základě dostupných údajů počítačové simulace a pokusné lety identického letounu. Experimenty se prováděly, od 10. října  2011 s letounem společnosti Yak Service na 5,4 km dlouhé dráze letiště Ramenskoje (55°33′16″ s. š., 38°9′ v. d.).

Zachráněný mechanik vypověděl, že si není vědom, že by letoun vykazoval nějaké závady před, ani během nehody a upřesnil hmotnosti osob a nákladu.[8] Později pro média uvedl, že seděl nepřipoutaný v kabině pro cestující a poté, když se letoun dlouho nezvedal do vzduchu, zavládla mezi pasažéry nervozita. Mezi členy posádky měly existovat velmi přátelské vztahy a sám prý měl předtuchu blížící se katastrofy.[20]

Závěrečná zpráva[editovat | editovat zdroj]

Závěrečná zpráva, velmi podrobná a obsáhlá, byla zveřejněna 2. listopadu 2011. Na vlastním letounu, palivu, stavu letiště nebo povětrnostních podmínkách neshledali vyšetřovatelé žádné mimořádné okolnosti, které by mohly vést ke vzniku nehody.

Zpráva však uvádí významné nedostatky v práci vedení společnosti, kde na vedoucích funkcích nebyl nikdo odborně kvalifikovaný v oblasti letectví. Byly shledány závažné nedostatky ve vedení výcviku posádek. To mimo jiné způsobilo, že přechod obou pilotů z typu Jak-40 na Jak-42 neproběhl uspokojivým způsobem a posádky si na nový typ mohly přenést návyky z předchozího typu. To se týká zejména položení nohou při vzletu, kdy u Jak-40 bývají u pedálů zvláštní opěrky na paty a nohy proto zůstávají po dobu vzletu na pedálech. Jak-42 má pedály bez opěrek a nohy je třeba pokládat na podlahu.

Poznámka: Jak-40 byl první dopravní letoun Jakovlevovy konstrukční kanceláře. Do té doby konstruovali především vojenské a cvičné letouny, kde se uvedené opěrky někdy s oblibou využívají. V dopravních letadlech ale nejsou obvyklé a u modelu Jak-42 se už montovaly standardní pedály (na zemi slouží pro brždění jednotlivých kol a ve vzduchu pro ovládání kormidla)

Dalším aspektem absence odborného vedení bylo rutinní zanedbávání a porušování předepsaných letových postupů. U osudového letu například nebyla řádně spočítána vzletová hmotnost stroje ani jeho vyvážení, a z toho vyplynulo chybné stanovení mezní rychlosti pro přerušení vzletu i rotaci. Tato okolnost se pak mohla projevit na vzniku nehody, neboť kapitán se přitažením řídícího sloupku snažil letoun rotovat příliš brzy. Aby toho dosáhl, přitahoval patrně s druhým pilotem sloupek větší a větší silou, přičemž opřením se o pedály dobrzďoval jeden z nich stroj, což vyvolalo naklápění stroje na nos tak, že ani při dostatečné rychlosti už nebyli schopni odlepit přední podvozkovou nohu od země. Jiným důsledkem absence řádné předletové přípravy mohlo být, že nepřerušili vzlet, neboť se domnívali, že již překročili kritickou rychlost, přestože ve skutečnosti tomu tak nebylo. Chyb a zanedbání jmenují vyšetřovatelé více, kromě uvedených však na vznik nehody mohla mít vliv nesecvičenost posádky, projevující se v závěrečné fázi vzletu (krátkodobé stažení motorů na volnoběh při jízdě po trávě zřejmě mechanikem, zatímco piloti se zoufale snažili zvednout stroj přitahováním sloupku řízení silou až 700 N).

Závažným problémem se ukázal být zdravotní stav druhého pilota, v jehož tkáních byly objeveny zbytky pro piloty zakázaného fenobarbitalu, látky s tlumivými účinky na nervovou soustavu. Tento pilot se již od roku 2000 léčil na neurologii s poruchou zhoršujícího se přenosu nervových signálů periferního nervstva, neuropatií, projevující se postupující ztrátou citlivosti a zhoršenou koordinací pohybů dolních končetin. V takovém případě si nemusel být druhý pilot vědom skutečné polohy nohou a tlaku na brzdové pedály. Tato porucha je jednoznačně neslučitelná s výkonem povolání pilota.

Na závěr obsahuje zpráva několik stran doporučení, které by měly v budoucnu zabránit zjištěným chybám.[19]

Osoby na palubě[editovat | editovat zdroj]

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Jméno Země Pozice Poznámka
Andrej Anatolijevič Solomencev Rusko Rusko kapitán letadla zemřel
Igor Konstantinovič Ževelov Rusko Rusko druhý pilot zemřel
Sergej Valerjevič Žuravljov Rusko Rusko mechanik zemřel
Jelena Sarmatovová Rusko Rusko letuška zemřela
Naděžda Muzafarovna Maksumovová Rusko Rusko letuška zemřela
Jelena Šavinová Rusko Rusko letuška zemřela
Vladimir Maťuškin Rusko Rusko letový inženýr zemřel
Alexandr Borisovič Sizov Rusko Rusko letový inženýr přežil

Hokejový tým[editovat | editovat zdroj]

Hráč Věk Země Pozice Poznámka
Ukrajina Alexandr Vjuchin 38 let Ukrajina brankář zemřel
Švédsko Stefan Liv 30 let Švédsko brankář zemřel
Rusko Pavel Trachanov 33 let Rusko obránce zemřel
Rusko Jurij Uryčev 20 let Rusko obránce zemřel
Rusko Michail Balandin 31 let Rusko obránce zemřel
Německo Robert Dietrich 25 let Německo obránce zemřel
Česko Karel Rachůnek 32 let Česko obránce zemřel
Bělorusko Ruslan Salej 36 let Bělorusko obránce zemřel
Rusko Maxim Šuvalov 18 let Rusko obránce zemřel
Rusko Marat Kalimulin 23 let Rusko obránce zemřel
Lotyšsko Kārlis Skrastiņš 37 let Lotyšsko obránce zemřel
Bělorusko Sergej Ostapčuk 21 let Bělorusko levé křídlo zemřel
Rusko Ivan Tkačenko 31 let Rusko levé křídlo zemřel
Rusko Alexandr Vasjunov 23 let Rusko levé křídlo zemřel
Rusko Arťom Jarčuk 21 let Rusko levé křídlo zemřel
Rusko Vitalij Anikejenko 24 let Rusko střední útočník zemřel
Rusko Gennadij Čurilov 24 let Rusko střední útočník zemřel
Slovensko Pavol Demitra 36 let Slovensko střední útočník zemřel
Rusko Nikita Kljukin 21 let Rusko střední útočník zemřel
Česko Jan Marek 31 let Česko střední útočník zemřel
Rusko/Ukrajina Daniil Sobčenko 20 let Rusko/Ukrajina střední útočník zemřel
Česko Josef Vašíček 30 let Česko střední útočník zemřel
Rusko Alexandr Galimov 26 let Rusko pravé křídlo zemřel 12. září
Rusko Alexandr Kaljanin 23 let Rusko pravé křídlo zemřel
Rusko Andrej Kirjuchin 24 let Rusko pravé křídlo zemřel
Rusko Pavel Snurnicyn 19 let Rusko útočník zemřel

Realizační tým[editovat | editovat zdroj]

Jméno Věk Země Pozice Poznámka
Brad McCrimmon 52 let Kanada Kanada hlavní trenér zemřel
Igor Koroljov 41 let Rusko Rusko trenér zemřel
Alexandr Karpovcev 41 let Rusko Rusko trenér zemřel
Nikolaj Krivonosov 31 let Bělorusko Bělorusko kondiční trenér zemřel
Jurij Bachvalov Rusko Rusko videooperátor zemřel
Alexandr Beljajev Rusko Rusko kustod/masér zemřel
Jevgenij Kunnov Rusko Rusko masér zemřel
Vjačeslav Kuzněcov Rusko Rusko masér zemřel
Vladimir Piskunov Rusko Rusko administrátor zemřel
Jevgenij Sidorov Rusko Rusko analytický trenér zemřel
Andrej Zimin Rusko Rusko lékař zemřel

Sportovní důsledky[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiv Jaroslavl přišel prakticky o celý hokejový tým. Zvažovaly se možnosti, jak jej nahradit. Mezi uvažovanými variantami bylo složení nového týmu z hráčů z ostatních klubů KHL, mimořádný draft či tým poskládat z hráčů hrající za Jaroslavl v juniorské MHL.[21] Lokomotiv se nakonec rozhodl nezúčastnit se probíhajícího ročníku 2011/12.[22]

Česká hokejová reprezentace přišla při nehodě o tři stabilní členy širšího kádru. Všichni byli držiteli titulu mistra světa (Josef Vašíček 2005, Karel Rachůnek a Jan Marek 2010).[6][23] Český hokejový svaz rozhodl o vyřazení čísel (Rachůnek 4, Marek 15, Vašíček 63) zemřelých hráčů z reprezentace. Také bylo rozhodnuto, že celou hokejovou sezonu 2011/12 bude reprezentační tým nosit na dresech nášivky s jejich čísly dresů a motivem srdce a hokejky.[24]

Slovensko přišlo v osobě Pavola Demitry o svého kapitána, bronzového medailistu z MS 2003 a komplexního hráče. Na MS 2011 v Bratislavě se rozloučil s reprezentačním dresem; sezónu 2011/12 chtěl odehrát v KHL a od následujícího roku se pouze věnovat mládežnickému hokeji v Dukle Trenčín.[25] Také jeho číslo 38 bylo vyřazeno ze slovenské reprezentace.

Na palubě se nacházel další držitel titulu mistra světa, švédský brankář Stefan Liv. Ten byl zároveň olympijským vítězem z roku 2006.

V době havárie probíhal zápas mezi týmy Salavat Julajev Ufa a Atlant Mytišči. Byl přerušen ve 14. minutě první třetiny, kdy dorazila zpráva o nehodě. Hráči se poté rozhodli v zápase nepokračovat.[26] Program KHL byl přerušen a začátek soutěže byl posunut na 12. září 2011.[26]

Začátek české Extraligy byl v důsledku pohřbu Jana Marka posunut z 16. na 18. září 2011.[27]

Tryzny a pohřby obětí[editovat | editovat zdroj]

Lidé zapalují svíčky u Jaroslavlské hokejové arény k uctění památky, 7. září

Zápas, který se měl v Minsku odehrát druhý den po neštěstí, skončil symbolickým vítězstvím Jaroslavle. V hale byla při smuteční ceremonii hráči Dynama uctěna památka všech zesnulých, jejichž portréty byly umístěny na ledě. Domácí si vstřelili do své branky za každého zesnulého jeden gól a květiny k brance soupeře přivezl i běloruský prezident Lukašenko.[28][29]

Tryzna za hokejisty na Staroměstském náměstí v Praze, ve středu 7. září

V Jaroslavli proběhl hlavní smuteční obřad v sobotu 10. září dopoledne v hokejové hale.[30] Podobně jako v Minsku byly na ledě vystaveny fotografie jednotlivých obětí a u sedmi hráčů a sedmi členů realizačního týmu pochovaných v Jaroslavli byly před pohřbem vystaveny také jejich rakve. Obřadu se zúčastnilo na 100 tis. lidí, mezi nimi také ruský premiér Vladimir Putin, prezident Mezinárodní hokejové federace René Fasel, prezident Ruské hokejové federace Vladislav Treťjak a řada dalších významných osobností.[31][32]

Pietní místo v Bratislavě, 9. září 2011

Těla tří českých reprezentantů byla přepravena v noci na sobotu leteckým speciálem české armády.[33] Český svaz ledního hokeje naplánoval pietní shromáždění na pražské Staroměstské náměstí, kde již po oznámení nehody spontánně vzniklo pietní místo, na neděli 11. září v 15 hodin odpoledne.[34] Původně bylo oznámeno, že zde budou vystaveny i rakve s ostatky hokejistů, to však veřejnost nepovažovala za vhodné, a od tohoto záměru bylo upuštěno. Moderátorem akce na Staroměstském náměstí byl Robert Záruba, k uctění památky byla držena minuta ticha a promítány byly památné momenty z kariéry těchto hráčů. Krátký proslov pronesl předseda ČSLH Tomáš Král a na závěr promluvil pražský arcibiskup Dominik Duka. Akce se zúčastnilo několik tisíc hokejových fanoušků, přišla také řada hokejistů (např. Jaromír Jágr, Patrik Eliáš, Dominik Hašek). Na pietní akci navazovala zádušní mše v Týnském chrámu, kterou sloužil Tomáš Holub.[35][36] ČSLH vyřadil z reprezentace čísla, která hráči oblékali (č. 4 Karla Rachůnka, č. 15 Jana Marka a č. 63 Josefa Vašíčka).

Historické souvislosti[editovat | editovat zdroj]

V historii letectví se nejedná o první případ, kdy při nehodě letadla zahynul celý nebo velká část sportovního týmu, nehoda v Jaroslavli je však co do počtu obětí z řad sportovců největší. V minulosti byly podobně postiženy československý hokejový tým (1948, 8 obětí), fotbalový klub AC Turín (1949, 31 obětí, z toho 18 hráčů), fotbalový klub Manchester United (1958, 23 obětí, z toho 7 hráčů), krasobruslařská reprezentace USA (1961, 72 obětí, z toho 18 sportovců), uruguayský ragbyový tým Old Christians (1972, 12 obětí při nehodě, dalších 17 nepřežilo dva měsíce v horách na sněhu) a fotbalová reprezentace Zambie (1993, 30 obětí, z toho 18 hráčů).[37]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Авиакатастрофа под Ярославлем 7 сентября 2011 года na ruské Wikipedii a 2011 Lokomotiv Yaroslavl plane crash na anglické Wikipedii.

  1. Probe Finds Pilot Error In Russian Hockey Team Plane Crash. Radio Free Europe. 2 November 2011. Dostupné online [cit. 2 November 2011]. (anglicky) 
  2. 07-SEP-2011 Jakovlev 42d. aviation-safety.net [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-13]. Dostupné online. 
  3. a b Крушение самолета Як-42 в Ярославской области [online]. Ministerstvo pro mimořádné události (EMERCOM), 2011-09-07 [cit. 2011-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-17. (rusky, anglicky) 
  4. Full list of people on board of crashed Yak-42, Russia Today (7. září 2011)
  5. Rozlosování KHL 2011/2012. hokej.sport.cz [online]. [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  6. a b Tragédie v Rusku. Při havárii letadla zahynuli tři čeští hokejoví reprezentanti. Sport.cz [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  7. Yaroslavl plane tragedy [online]. Moskva: Kontinentální hokejová liga, 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. (ruština) 
  8. a b c (rusky) Oficiální stránky vyšetřovatele. www.mak.ru [online]. [cit. 2011-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-23. 
  9. Havarovaný Jak-42D nebyl příliš starý, ale aerolinky měly problémy s bezpečností, technet.cz, 7. září 2011
  10. Top KHL squad killed in passenger plane crash in Russia [online]. rt.com, 2011-09-07 [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. Названа причина крушения Як-42 в Ярославле [online]. Lenta, 2011-09-07 [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (ruština) 
  12. Jediný hokejista, který přežil pád Jaku, zemřel v nemocnici [online]. novinky.cz, 2011-09-11 [cit. 2011-09-11]. Dostupné online. 
  13. Piloti nebyli žádní zajíci, říká český expert, který byl v Jaroslavli
  14. HRADECKY, Simon. Crash: Yak Service YK42 at Yaroslavl on Sep 7th 2011, failed to climb on takeoff [online]. The Aviation Herald, 2011-09-07, rev. 2011-09-08 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. (angličtina) 
  15. Spadlo letadlo s hokejisty Jaroslavle. Zahynuli i Marek, Rachůnek a Vašíček. Novinky.cz [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  16. (rusky) Прокуратура: разбившийся Як-42 был исправен
  17. (anglicky) All systems of Yak-42 plane work well before crash: investigator
  18. (rusky)Стал известен, предположительно, последний разговор экипажа Як-42
  19. a b c (rusky) Závěrečná zpráva vyšetřovací komise. www.mak.ru [online]. [cit. 2011-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-11. 
  20. (rusky) Jediný svědek nehody pohovořil o posledních minutách před katastrofou
  21. KHL odložila start na 13. září. Jaroslavl bude v lize pokračovat, jiné kluby jí pomohou [online]. hokej.cz, 2011-09-08 [cit. 2011-09-08]. Dostupné online. 
  22. Hokejisté Jaroslavle nebudou hrát letošní ročník KHL [online]. Aktuálně.cz, 2011-9-10, rev. 2011-9-10 [cit. 2011-09-10]. Dostupné online. 
  23. TOMAS, Jaroslav. Odešli mistři světa, opory reprezentace a střelci důležitých gólů. iDNES.cz [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  24. Reprezentace nezapomíná. Srdce a čísla 4, 15 a 63 budou mít hráči vyšitá na dresech. hokej.sport.cz [online]. 2011-11-03 [cit. 2011-11-09]. Dostupné online. 
  25. Slovenský tisk o tragédii v Rusku: Zemřel hokejový bůh Demitra. sportovninoviny.cz [online]. 2011-09-08, rev. 2011-09-08 [cit. 2011-09-12]. Dostupné online. 
  26. a b LANGR, Michael. Start KHL se posouvá na pondělí. Kluby chtějí Jaroslavli půjčit hráče. iDNES.cz [online]. 2011-09-08 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  27. JÁCHIM, Václav. Potvrzeno! Tipsport extraliga odstartuje až v neděli, páteční první kolo bylo odloženo. hokej.cz [online]. 2011-09-08, rev. 2011-09-12 [cit. 2011-09-12]. Dostupné online. 
  28. VIDEO: Symbolické vítězství Jaroslavle. Lidovky.cz [online]. 2011-09-08 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  29. TOMAS, Jaroslav. VIDEO: Při tryzně v Minsku si místní hokejisté dávali vlastní góly. iDNES.cz [online]. 2011-09-09 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. 
  30. Ledový palác v Jaroslavli zahalil smutek, loučil se s tragicky zemřelými hokejisty. hokej.cz [online]. 2011-09-10 [cit. 2011-09-10]. Dostupné online. 
  31. BEREŇ, Michael. Hokejový svět se loučil s týmem Jaroslavle. Tryzna probíhala na ledě. iDNES.cz [online]. 2011-09-10 [cit. 2011-09-10]. Dostupné online. 
  32. Novinky.cz [online]. 2011-09-10 [cit. 2011-09-12]. Dostupné online. 
  33. MIB. Tragicky zesnulí hokejisté jsou v Česku, přivezl je armádní speciál. iDNES.cz [online]. 2011-09-10 [cit. 2011-09-10]. Dostupné online. 
  34. ROJ; LIK. Národ se loučil se zesnulými hokejisty. Zaplněný Staromák vzpomínal na zlaté hrdiny. hokej.sport.cz [online]. 2011-09-11 [cit. 2011-09-11]. Dostupné online. 
  35. Tisíce lidí si na Staroměstském náměstí připomněly památku tří hokejistů. novinky.cz [online]. 2011-09-11 [cit. 2011-09-11]. Dostupné online. 
  36. LANGR, Michael; BEREŇ, Michael. Tisíce fanoušků uctily památku hokejistů, dorazili i Jágr či Růžička. iDNES.cz [online]. 2011-09-11 [cit. 2011-09-11]. Dostupné online. 
  37. MIKULKA, Milan. Největší letecké tragédie, při kterých umírali sportovci. iHNed.cz [online]. 2011-09-07 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. ISSN - 7693 1213 - 7693. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]