Robert Záruba
| Mgr. Robert Záruba | |
|---|---|
 Robert Záruba (2010) | |
| Narození | 18. srpna 1967 (55 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy |
| Povolání | vysokoškolský učitel, spisovatel, sportovní novinář, moderátor, sportovní komentátor a novinář |
| Zaměstnavatel | Česká televize |
| Choť | Světlana Witowská (1999–2008)[1][2] |
| Partner(ka) | Nora Fridrichová |
| Děti | syn Viktor dcery Diana a Mariana |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Robert Záruba (* 18. srpna 1967 Praha[3]) je český sportovní komentátor a vysokoškolský pedagog. Působí na katedře žurnalistiky při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Profesní dráha[editovat | editovat zdroj]
V letech 1985 až 1989 vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kde získal magisterský titul. Již od roku 1984 byl externím spolupracovníkem redakce sportu České televize, od roku 1990 je jejím stálým zaměstnancem. V České televizi pracuje dosud, s dvěma krátkými přestávkami: mezi roky 1998 a 1999 byl opět externím spolupracovníkem a v roce 2000 krátce pracoval v TV Nova (zaměstnavatelem byla společnost Česká produkční 2000), po půl roce se vrátil do České televize, kde je v současné době šéfkomentátorem.
Práce v televizi[editovat | editovat zdroj]
Těžiště jeho práce v televizi je komentování hokejových utkání českého národního mužstva na vrcholných soutěžích (MS, ZOH). Od roku 1992 do roku 2019 byl akreditován na všech mistrovstvích světa v ledním hokeji jako televizní komentátor a dvakrát jako reportér (1998 a 1999). Komentoval všechny olympijské hokejové turnaje od roku 1992 a 2× Světový pohár (1996 a 2016). Od roku 1991 do roku 1998 moderoval Branky, body, vteřiny.[4]
Je autorem projektů České televize z OH 1996, 2000, 2004, 2008, 2012, 2016 a 2021 a ZOH 1998, 2002, 2006, 2010, 2014 a 2018. Uváděl olympijský program v letech 1992, 1996, 2000 (vytvořil osobní rekord v nepřetržité délce uvádění – 19 hodin od půlnoci do 19 hodin), 2004, 2008 a Olympijské studio 2012 v Londýně, 2016 v Rio de Janeiru. V letech 1998, 2002 a 2006 uváděl rovněž studio mistrovství světa v kopané.
Za dobu práce v České televizi komentoval různé sporty (hokej, baseball, florbal, pozemní hokej, softbal) na stovkách sportovních akcí. Je autorem projektů televize Nova (2000) a České televize (2001–2020) z MS v hokeji. Během svého působení v televizi Nova uváděl pořad Svět NHL.
Je znám svou precizní přípravou, vede si vlastní kartotéku hráčů, index zápasů a rozsáhlé statistiky. Poznámky stále aktualizuje.
Dokumentární tvorba[editovat | editovat zdroj]
Podílel se na více než 100 sportovních dokumentech, například Jágr Team (1996), Zlatý turnaj století (1998), Hokej v srdci – Srdce v hokeji (2004), Stříbro proti všem (2006), „Velkej“ – Pocta Ivanu Hlinkovi (2005), Tým na hraně (2010), Bronzové halušky (2011), Hrdinové pod maskou (2012), 741.690 + 1 Jágr (2015), Vítkovice 1981 (2019). Od roku 2000 připravuje každý rok bilanční pořad Sport roku. V pořadu Archiv Z rekonstruuje slavné přenosy sportovních zápasů a závodů.
Sportovní publicistika[editovat | editovat zdroj]
Jako redaktor působil v pořadu Branky, body, vteřiny, v letech 1990–1996 a 2006–2007.
V roce 1992 založil hokejový pořad Buly, který se pod názvem Buly – hokej živě vysílá dodnes. Od začátku (s půlroční přestávkou) připravuje scénář pořadu a uváděl více než polovinu jeho vydání.
V roce 2001 založil zpravodajský pořad Dohráno, uváděl jako jeden z redaktorů jeho hokejovou část. V roce 2012 založil pořad Hokej den poté, který vede jako redaktor.
V roce 2011 vytvořil pořad Kamelot, který uváděl střídavě s Jaromírem Bosákem.
Další práce[editovat | editovat zdroj]
Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy přednáší předmět „Sportovní televizní žurnalistika“ a v magisterském studiu „Práce sportovního reportéra a komentátora“.
Je autorem knih Přepište dějiny! o olympijském vítězství v Naganu a spoluautorem Chytám svůj život o Dominiku Haškovi.
V letech 2017 a 2018 vystupoval v Muzikálu Rocky, v roli sportovního komentátora Boba Dunphyho. Jako sportovní komentátor vystupuje v některých českých filmech (Štěstí, Mistři, Smečka atd.) a dabingu zahraničních filmů.
Jako odborný poradce se podílel na knize Hrdinové II (2019).
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1990 obdržel Zvláštní cenu Českého literárního fondu za diplomovou práci na téma „Historie Hlavní redakce tělovýchovy a motorismu ČST Praha“ (1990), v roce 1999 Novinářskou křepelku Českého literárního fondu. Je rovněž držitelem diváckých cen Týtý za roky 2003 a 2004.
Hlášky[editovat | editovat zdroj]
Stal se také autorem několika známých hlášek, které vyslovil během svého komentování přímých přenosů ze zápasů české hokejové reprezentace:
- Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji. (Finále hokejového turnaje, zápas Česko – Rusko na Zimních olympijských hrách v Naganu)
- Rachna-kachna to to letělo! (Mistrovství světa v ledním hokeji 2010, semifinálový zápas se Švédskem, kdy Karel Rachůnek osm sekund před koncem zápasu vstřelil vyrovnávací gól utkání.)
- Vítej, zlatý hattricku! (po vítězném gólu českého týmu na MS 2001 v Hannoveru)
- Tohle je velmi mladá přesilovková sestava. Třicetiletý Červenka a mateřská školka. (Mistrovství světa v ledním hokeji 2018, Dánsko)
- Není to gól! Tyč, tyč a pryč! (Mistrovství světa v ledním hokeji 2018, Dánsko)
- Díky táto
(Mistrovství světa v ledním hokeji 2019, Slovensko)
- Vrána letí
(Mistrovství světa v ledním hokeji 2019 , Slovensko)
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Je rozvedený, ve střídavé péči vychovává syna Viktora (narozen roku 2000, pochází ze svazku s moderátorkou Světlanou Witowskou[5]). Se svou současnou (2015) partnerkou, rovněž novinářkou, Norou Fridrichovou, má dceru Dianu narozenou v dubnu 2012. O tři roky později se jim 5. dubna 2015 narodila druhá dcera, Mariana.[6] Je bratrem grafického designéra Alana Záruby (* 1964).[7]
Záruba trpí kožním onemocněním vitiligo, které je nejviditelnější kolem očí („opálené sluneční brýle“).
Je členem týmu Real TOP Praha, v jehož dresu se zúčastňuje charitativních zápasů a akcí. Od roku 2000 hraje závodně florbal v týmu Torza Sorry. Pravidelně startuje v míčovém sedmiboji osobností a třikrát tuto soutěž vyhrál (2009 s Martinem Hostákem, 2011 s Dominikem Haškem a 2014 s Jindřichem Neumannem). V příležitostných exhibicích hraje za fotbalový i hokejový tým České televize.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Blesk.cz. 25. ledna 2018. Dostupné online. [cit. 2022-01-27]
- ↑ Týden. 29. prosince 2008. Dostupné online. [cit. 2022-01-27]
- ↑ Robert Záruba - sportovní komentátor [online]. Český rozhlas.cz, 2013-06-03 [cit. 2014-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Robert Záruba — Lidé. Česká televize [online]. [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
- ↑ SEZNAM.CZ. Moderátorka Světlana Witovská poprvé ukázala ročního syna. www.super.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-28].
- ↑ Moderátorský pár z České televize se dočkal druhého děťátka. Super.cz [online]. 2015-04-05 [cit. 2015-04-06]. Dostupné online.
- ↑ http://www.respekt.cz/kultura/kdyz-mi-robert-zaruba-pripadal-dospely
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Záruba na Wikimedia Commons 
Osoba Robert Záruba ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Robert Záruba
- Robert Záruba v Česko-Slovenské filmové databázi
- Robert Záruba v Internet Movie Database (anglicky)
- Osobní stránka Roberta Záruby na webu České televize
- Robert Záruba na stránkách Real TOP Praha
