Normandie-Němen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen
Znak perutě

Znak perutě
Země FrancieFrancie Francie
Existence

1942-1944: Groupe de chasse no3 Normandie

1944: Régiment de chasse Normandie
1944-1953: Régiment de chasse Normandie-Niemen
1953-1962: Escadron de chasse 2/6 Normandie-Niemen
1962-1993: Escadron de chasse 2/30 Normandie-Niemen
1993-1995: Escadron de chasse 1/13 Normandie-Niemen
1995-2008: Escadron de chasse 2/30 Normandie-Niemen
2008-2011: Régiment de chasse 1/30 Normandie-Niemen
od 2011: Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen
Vznik 1942
Typ stíhací letecká peruť
Posádka Base aérienne 118 „Colonel Rozanoff“, Mont-de-Marsan
Přezdívka Neu-Neu
Čestný název Normandie-Niemen
Velitelé Joseph Pouliquen
Jean Tulasne
Pierre Pouyade
Louis Delfino
Nadřazené jednotky Výsostný znak Armée de l'Air Armée de l'Air
(1942-1945:
Výsostný znak Forces aériennes françaises libres Forces aériennes françaises libres
Výsostný znak Sovětského letectva Sovětské letectvo)
Účast
Války druhá světová válka
válka v Indočíně
válka v Alžírsku
Bitvy bitva u Kurska
bitva o Smolensk
bitva o Královec
operace Allied Force
Letouny
Stíhací Jakovlev Jak-1M
Jakovlev Jak-9D
Jakovlev Jak-3
Supermarine Spitfire
S.N.C.A.C. NC.900
de Havilland Mosquito
Bell P-63 Kingcobra
Grumman F6F Hellcat
Republic P-47 Thunderbolt
S.N.C.A.S.E. SE.535 Mistral
S.N.C.A.S.O. S.O.4050 Vautour IIN
Dassault Mirage F1
Dassault Rafale
Cvičné Polikarpov Po-2
Jakovlev UT-2
Jakovlev Jak-3 ve francouzském leteckém muzeu
Pohřebiště francouzských letců - Vvěděnský hřbitov

Normandie-Němen (francouzsky Normandie-Niemen, rusky Нормандия-Неман) je stíhací jednotka Francouzského letectva která původně vznikla v době druhé světové války jako stíhací skupina letectva Svobodné Francie bojující na východní frontě proti nacistickému Německu. Její nynější plné označení zní Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen (Stíhací pluk 2/30 Normandie-Němen).

Vznik jednotky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1942 rozhodlo vedení Svobodné Francie na návrh velitele jejího letectva generála Valina o vyslání letecké bojové jednotky na východní frontu aby se účastnila bojů po boku vojenských sil Sovětského svazu. 1. září 1942 došlo rozkazem generála de Gaulla k oficiálnímu ustavení Groupe de chasse no3 Normandie (Stíhací skupina č. 3 "Normandie") na základně Rayak v dnešním Libanonu. Po přesunu jednotky do Sovětského svazu v listopadu 1942 letci procházeli nejprve seznamovacím výcvikem se sovětskou technikou na strojích Jakovlev UT-2 a Polikarpov Po-2. Výcvik pilotů pokračoval do počátku roku 1943 na školních stíhacích strojích Jakovlev Jak-7V, od 19. ledna probíhal bojový výcvik na stíhacích letounech Jakovlev Jak-1 na letišti Ivanovo, které pak byly francouzským letcům ponechány pro boj na frontě. Jednotce velel původně major Pouliquen a od 22. února 1943 byl jmenován velitelem major Jean Tulasne. V březnu roku 1943 došlo k zařazení jednotky do bojové služby, v dubnu byla 3. stíhací skupina podřízena sovětské 303. stíhací letecké divizi pod velením gen. Georgije N. Zacharova.

Činnost letců[editovat | editovat zdroj]

Prvního vítězství dosáhli Francouzi 5. dubna 1943, když podporučík Durand a kapitán Preziosi sestřelili při doprovodu Pe-2 dva stíhací letouny Focke-Wulf Fw 190. 13. dubna G.C.3 utrpěla první ztráty, kdy byli sestřeleni piloti Bizien, Derville a Poznanski nad Děmjanskem. Díky příchodům nových posil mohl v červenci 1943 ze skupiny vzniknout 1. samostatný stíhací pluk Svobodné Francie s názvem Normandie. 17. července byl velitel jednotky major Tulasne po leteckém souboji prohlášen za nezvěstného, velitelem byl jmenován podplukovník Pierre Pouyade. Dne 11. října 1943 byl francouzskému pluku přiznán generálem de Gaullem titul Compagnon de la Libération. V listopadu 1943, kdy skupina přesídlila do Tuly, zůstalo z původní skupiny pouze šest pilotů. Jednotka měla na svém kontě přiznaných 72 sestřelů. V Tule probíhal intenzívní výcvik dalších letců, kteří byli cvičeni na letounech Jakovlev Jak-9D. Zde byla skupina rozšířena na 4 letky a do činné služby se vrátila 25. května 1944, a to opět k sovětské 303. stíhací letecké divizi. V srpnu 1944 obdrželi Francouzi nové stíhací stroje Jakovlev Jak-3 a podíleli se na leteckých bojích v Bělorusku při Baltické operaci. Jejich nejúspěšnější den byl 16. říjen 1944, kdy letci Normandie sestřelili nad územím Litvy a Východního Pruska 29 nepřátelských letadel bez jediné vlastní ztráty. Francouzský letecký pluk, který podporoval přechod Rudé armády přes řeku Němen, sestřelil za 10 dnů v říjnu 1944 119 letounů Luftwaffe. Za úspěšnou bojovou činnost dostal čestný přídomek „němenský“ a jeho název zněl 1. samostatný stíhací pluk Svobodné Francie Normandie — Němen. Od sovětského velení obdržel pluk Řád rudého praporu a za účast na dobývání Pillau Řád Alexandra Něvského. V prosinci 1944, po návratu P. Pouayde do Francie, převzal velení pluku major Louis Delfino. Pluk bojoval až do konce války nad územím Východního Pruska a po ukončení války se v červnu 1945 přemístil do Francie, kde na sovětských letounech Jak-3, které dostal jako dar od SSSR (celkem 37 strojů), létal až do roku 1947.

Rekapitulace činnosti[editovat | editovat zdroj]

Roland de La Poype (1920-2012)

Řada francouzských letců byla oceněna sovětskými řády a medailemi, piloti Marcel Albert, Roland de La Poype, Jacques André a Marcel Lefèvre byli vyznamenáni titulem Hrdina Sovětského svazu. Francouzští letci provedli za války 5240 bojových vzletů, podstoupili 869 vzdušných soubojů, při nichž jim bylo uznáno 273 sestřelů, 37 pravděpodobných sestřelů a 45 poškozených letadel nepřítele. Dále jednotka zničila 152 nákladních aut, 24 osobních vozidel, 22 lokomotiv a řadu dalších strojů, budov a zařízení.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Stíhačka Dassault Rafale ze současného vybavení pluku Normandie-Němen.

Régiment de chasse 2/30 je nominální součástí 30e Escadre de Chasse (30. stíhací eskadry), která byla deaktivována v roce 1994, ale jejíž reaktivace je plánována na rok 2016, a jeho současnou posádkou je základna Mont-de-Marsan.

Jednotka svým složením a organizací odpovídá stíhací peruti (escadron) Francouzského letectva, označení pluk (régiment), jinak ve francouzských ozbrojených silách pro letecké jednotky neužívané, nese z důvodů zachovávání historických tradic útvaru. Zatímco původní válečný pluk se skládal postupně až ze čtyř letek (escadrille), kromě číselného označení nesoucích také jména měst v Normandii - Rouen, Le Havre, Cherbourg a Caen - nyní se jednotka skládá pouze ze tří letek, které současně navazují na tradice útvarů z první světové války SPA 91, SPA 93 a SPA 97.

Spřízněné jednotky[editovat | editovat zdroj]

V současném Ruském letectvu na tradice francouzsko-sovětského bojového přátelství navazuje 18. gardový vitebský dvakrát řádem Rudého praporu a Suvorovovým řádem druhého stupně vyznamenaný stíhací pluk "Normandie-Němen" (rusky 18-й гвардейский Витебский дважды Краснознаменный ордена Суворова второй степени истребительный полк ВВС России "Нормандия – Неман"), působící v rámci ruské 11. letecké armády.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DE GEOFFRE, Francois. Normandie-Němen. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1985.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filmotéka[editovat | editovat zdroj]

  • Normandie - Niemen, sovětsko-francouzský film, režie Jean Dréville a Damir Bereznik, distributor Řitka video