Normandie-Němen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen
Znak perutě

Znak perutě
Země FrancieFrancie Francie
Existence

1942-1944: Groupe de chasse n°3 Normandie

1944: Régiment de chasse Normandie
1944-1953: Régiment de chasse Normandie-Niemen
1953-1962: Escadron de chasse 2/6 Normandie-Niemen
1962-1993: Escadron de chasse 2/30 Normandie-Niemen
1993-1995: Escadron de chasse 1/13 Normandie-Niemen
1995-2008: Escadron de chasse 2/30 Normandie-Niemen
2008-2011: Régiment de chasse 1/30 Normandie-Niemen
od 2011: Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen
Vznik 1942
Typ stíhací letecká peruť
Posádka Base aérienne 118 „Colonel Rozanoff“, Mont-de-Marsan
Přezdívka Neu-Neu
Čestný název Normandie-Niemen
Velitelé Joseph Pouliquen
Jean Tulasne
Pierre Pouyade
Louis Delfino
Nadřazené jednotky Výsostný znak Armée de l'Air Armée de l'Air
(1942-1945:
Výsostný znak Forces aériennes françaises libres Forces aériennes françaises libres
Výsostný znak Sovětského letectva Sovětské letectvo)
Účast
Války druhá světová válka
válka v Indočíně
válka v Alžírsku
Bitvy bitva u Kurska
bitva o Smolensk
bitva o Královec
operace Allied Force
Letouny
Stíhací Jakovlev Jak-1M
Jakovlev Jak-9D
Jakovlev Jak-3
Supermarine Spitfire
S.N.C.A.C. NC.900
de Havilland Mosquito
Bell P-63 Kingcobra
Grumman F6F Hellcat
Republic P-47 Thunderbolt
S.N.C.A.S.E. SE.535 Mistral
S.N.C.A.S.O. S.O.4050 Vautour IIN
Dassault Mirage F1
Dassault Rafale
Cvičné Polikarpov Po-2
Jakovlev UT-2
Jakovlev Jak-3 ve francouzském leteckém muzeu Le Bourget.
Pohřebiště francouzských letců - Vvěděnský hřbitov

Normandie-Němen (francouzsky Normandie-Niemen, rusky Нормандия-Неман) je stíhací jednotka Francouzského letectva která původně vznikla v době druhé světové války jako stíhací skupina letectva Svobodné Francie bojující na východní frontě proti nacistickému Německu. Její nynější plné označení zní Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen (Stíhací pluk 2/30 Normandie-Němen).

Vznik jednotky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1942 rozhodlo vedení Svobodné Francie na návrh velitele jejího letectva generála Valina o vyslání letecké bojové jednotky na východní frontu aby se účastnila bojů po boku vojenských sil Sovětského svazu. 1. září 1942 došlo rozkazem generála de Gaulla k oficiálnímu ustavení Groupe de chasse n°3 „Normandie“ (Stíhací skupina č. 3 „Normandie“) na základně Rayak v dnešním Libanonu.[1] Po přesunu jednotky do Sovětského svazu v listopadu 1942 letci procházeli nejprve seznamovacím výcvikem se sovětskou technikou na strojích Jakovlev UT-2 a Polikarpov Po-2. Výcvik pilotů pokračoval do počátku roku 1943 na školních stíhacích strojích Jakovlev Jak-7V, od 19. ledna probíhal bojový výcvik na stíhacích letounech Jakovlev Jak-1 na letišti Ivanovo, které pak byly francouzským letcům ponechány pro boj na frontě. Jednotce velel původně major Pouliquen a od 22. února 1943 byl jmenován velitelem major Jean Tulasne. V březnu roku 1943 došlo k zařazení jednotky do bojové služby, v dubnu byla 3. stíhací skupina podřízena sovětské 303. stíhací letecké divizi pod velením gen. Georgije N. Zacharova.

Činnost letců[editovat | editovat zdroj]

Prvního vítězství dosáhli Francouzi 5. dubna 1943, když podporučík Durand a kapitán Préziosi sestřelili při doprovodu Pe-2 dva stíhací letouny Focke-Wulf Fw 190. 13. dubna G.C. 3 utrpěla první ztráty, kdy byli sestřeleni piloti Bizien, Derville a Poznanski nad Děmjanskem. Pro počáteční nízké početní stavy byla skupina zprvu označována jako letka jak francouzskými (escadrille) tak sovětskými (эскадрилья) prameny, ale již v červenci 1943 byl početní stav doplněn a jednotka rozšířena na dvě letky, a sovětské letectvo ji nyní začalo označovat jako 1. samostatný stíhací letecký pluk Svobodné Francie „Normandie“. 17. července byl velitel skupiny major Tulasne po leteckém souboji prohlášen za nezvěstného a novým velitelem byl jmenován podplukovník Pierre Pouyade. Dne 11. října 1943 byl skupině přiznán generálem de Gaullem titul Compagnon de la Libération.[2] V listopadu 1943, kdy skupina přesídlila do Tuly, zůstalo z původní skupiny pouze šest pilotů. Jednotka měla na svém kontě přiznaných 72 sestřelů. V Tule probíhal intenzívní výcvik dalších letců, kteří byli cvičeni na letounech Jakovlev Jak-9D. Zde byla skupina rozšířena na tři[3] (později dokonce čtyři) letky, což překročilo systemizované složení groupe de chasse francouzského letectva, a i její francouzské označení bylo nyní změněno na Stíhací pluk Normandie (Régiment de chasse Normandie). Do činné služby se vrátila 25. května 1944, a to opět k sovětské 303. stíhací letecké divizi. V srpnu 1944 obdrželi Francouzi nové stíhací stroje Jakovlev Jak-3 a podíleli se na leteckých bojích v Bělorusku při Baltické operaci. Jejich nejúspěšnější den byl 16. říjen 1944, kdy letci Normandie sestřelili nad územím Litvy a Východního Pruska 29 nepřátelských letadel bez jediné vlastní ztráty. Francouzský letecký pluk, který podporoval přechod Rudé armády přes řeku Němen, sestřelil za 10 dnů v říjnu 1944 119 letounů Luftwaffe. Za úspěšnou bojovou činnost získal pluk 28. listopadu 1944 čestný přídomek „němenský“[4] a jeho název nyní zněl 1. samostatný stíhací pluk Svobodné Francie „Normandie — Němen“. Od sovětského velení obdržel pluk Řád rudého praporu a za účast na dobývání Pillau Řád Alexandra Něvského. V prosinci 1944, po návratu P. Pouayde do Francie, převzal velení pluku major Louis Delfino. Pluk bojoval až do konce války nad územím Východního Pruska a po ukončení války se v červnu 1945 přemístil do Francie, kde na sovětských letounech Jak-3, které dostal jako dar od SSSR (celkem 37 strojů), létal až do roku 1947.

Rekapitulace činnosti[editovat | editovat zdroj]

Roland de La Poype (1920-2012)

Řada francouzských letců byla oceněna sovětskými řády a medailemi, piloti Marcel Albert, Roland de La Poype, Jacques André a Marcel Lefèvre byli vyznamenáni titulem Hrdina Sovětského svazu. Francouzští letci provedli za války 5240 bojových vzletů, podstoupili 869 vzdušných soubojů, při nichž jim bylo uznáno 273 sestřelů, 37 pravděpodobných sestřelů a 45 poškozených letadel nepřítele.[5] Dále jednotka potopila dva motorové torpédové čluny, zničila 152 nákladních aut, 24 osobních vozidel, 22 lokomotiv a řadu dalších strojů, budov a zařízení. Čtyřicet dva pilotů jednotky přišlo o život buď v boji nebo zajetí, čtyři byli zajati a po skončení války osvobozeni, a šest bylo raněno v boji.[5]

Složení[editovat | editovat zdroj]

Stíhačka Dassault Rafale ze současného vybavení pluku Normandie-Němen.

Régiment de chasse 2/30 je součástí 30e Escadre de Chasse (30. stíhací eskadry), která byla v roce 1994 deaktivována, ale jejíž existence byla obnovena k 3. září 2015,[6] a jeho současnou posádkou je základna Mont-de-Marsan.

Jednotka svým složením a organizací odpovídá stíhací peruti (escadron) Francouzského letectva, označení pluk (régiment), jinak ve francouzských ozbrojených silách pro letecké jednotky neužívané, nese z důvodů zachovávání historických tradic útvaru. Zatímco původní válečný pluk se skládal postupně až ze čtyř letek (escadrille), kromě číselného označení nesoucích také jména měst v Normandii - Rouen, Le Havre, Cherbourg a Caen - nyní se jednotka skládá pouze ze tří letek, které současně navazují na tradice útvarů z první světové války SPA 91, SPA 93 a SPA 97.

Spřízněné jednotky[editovat | editovat zdroj]

V současném Ruském letectvu na tradice francouzsko-sovětského bojového přátelství navazoval 18. gardový vitebský dvakrát řádem Rudého praporu a Suvorovovým řádem druhého stupně vyznamenaný stíhací pluk "Normandie-Němen" (rusky 18-й гвардейский Витебский дважды Краснознаменный ордена Суворова второй степени истребительный полк ВВС России "Нормандия – Неман"), působící do svého rozpuštění v roce 2009[7] v rámci ruské 11. letecké armády.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DE GEOFFRE, Francois. Normandie-Němen. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1985.  

Filmotéka[editovat | editovat zdroj]

  • Normandie - Niemen, sovětsko-francouzský film, režie Jean Dréville a Damir Bereznik, 1960

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CLARKE, John D.. French Eagles, Soviet Heroes: The 'Normandie-Niemen' Squadrons on Eastern Front. Stroud, Gloucestershire : The History Press, 2005. ISBN 978 0 7524 9574 3. Kapitola Groupe de chasse 3, Normandie, is formed, s. 7. (anglicky) 
  2. (francouzsky) Compagnons de la Libération : Le régiment de chasse "Normandie-Niemen"
  3. CLARKE, John D.. French Eagles, Soviet Heroes: The 'Normandie-Niemen' Squadrons on Eastern Front. Stroud, Gloucestershire : The History Press, 2005. ISBN 978 0 7524 9574 3. Kapitola Second Campaign, 9 November 1943 to 6 December 1944, s. 53. (anglicky) 
  4. CLARKE, John D.. French Eagles, Soviet Heroes: The 'Normandie-Niemen' Squadrons on Eastern Front. Stroud, Gloucestershire : The History Press, 2005. ISBN 978 0 7524 9574 3. Kapitola Honour Title: 'Normandie-Niemen', s. 112. (anglicky) 
  5. a b CLARKE, John D.. French Eagles, Soviet Heroes: The 'Normandie-Niemen' Squadrons on Eastern Front. Stroud, Gloucestershire : The History Press, 2005. ISBN 978 0 7524 9574 3. Kapitola Normandie-Niemen returns home, s. 169-170. (anglicky) 
  6. Nouvelles escadres aériennes: une cohérence opérationnelle accrue, des valeurs renforcées. Ministère de la défense: Actualités [online]. 2015-08-28 [cit. 2015-12-05]. Dostupné online.  (francouzsky) 
  7. (rusky) Российский полк "Нормандия-Неман" расформирован

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]