Sud Aviation Vautour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vautour
Vautour IIN
Vautour IIN
Určení stíhací bombardér
Výrobce Sud Aviation
První let 16. října 1952
Zařazeno 1958
Vyřazeno 1979
Uživatel Francouzské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Vyrobeno kusů 149

Sud Aviation (SNCASO) S.O. 4050 Vautour II byl francouzský bombardovací, přepadový a útočný letoun využívaný Francouzským letectvem (Armée de l'Air). Později bylo 28 letounů využíváno Izraelským vojenským letectvem. Název letounu, Vautour, ve francouzštině znamená sup.

Poprvé vzlétl 16. října 1952 a do aktivní služby byl zařazen roku 1958. Jedinou zemí, kam byl letoun exportován, byl Izrael, který letouny nasadil v šestidenní a opotřebovací válce (1967 a 1968–70). V nich byly využity jak při bombardovacích misích, tak při vzdušných soubojích. Izraelské letectvo letoun vyřadilo roku 1971 a v březnu následujícího roku byl podniknut poslední let. Celkově byl letoun vyřazen ze služby roku 1979.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Vautour byl vyráběn ve třech základních variantách, lišících se určením, výzbrojí a detaily konstrukčního provedení.

  • IIA: Jednomístný stíhací bombardér a taktický útočný letoun, vyzbrojený čtyřmi 30mm kanóny DEFA 552 v přídi trupu, a nesoucí až 2700 kg bomb v trupové pumovnici, anebo až 4000 kg na čtyřech podkřídelních závěsnících. Většina strojů této varianty byla exportována do Izraele.
  • IIB: Dvojmístný bombardér s prosklenou přídí trupu v níž bylo stanoviště navigátora-bombometčíka, obsluhujícího zaměřovač typu Norden. Výzbroj byla tvořena 2700 kg bomb v pumovnici anebo až 4000 kg bomb na závěsnících pod křídly, kde mohly být alternativně umístěny i protizemní řízené střely Nord AS-30. Vautoury IIB Armée de l'Air mohly v pumovnici nést jadernou bombu typu AN-11 nebo AN-22 a staly se tak prvním typem bombardéru užívaným jednotkami podřízenými Commandement des Forces Aériennes Stratégiques (Velitelství strategických vzdušných sil), letecké složky francouzské nukleární force de frappe. Některé stroje provedení IIB byly upraveny do podoby průzkumných verzí IIBR nebo IIBN, později i do podoby IIGE určené k vedení radioelektronického boje a ke konci kariéry ve Francouzském letectvu vznikla i varianta určená k vlekání vzdušných terčů IIB-TT.
  • IIN: Stíhací letoun pro každé počasí, vybavený palubním radarem DRAC-25AI nebo DRAC-32AI, s dvojčlennou posádkou v kabině tandemového uspořádání. Výzbroj tvořily čtyři 30mm kanóny DEFA 552 v přídi, do spodní části trupu zatažitelná raketnice Matra 104A pro 32 leteckých neřízených střel SNEB 22 ráže 68 mm, a až čtyři protiletecké řízené střely Matra R-511 na závěsnících pod křídly.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

FrancieFrancie Francie
  • Francouzské letectvo obdrželo 112 letadel.
    • Le centre d'entraînement au bombardement (Středisko bombardovacího výcviku) užívalo Vautoury IIB.
    • 92ème Escadre de Bombardement (92. bombardovací eskadra) užívala stroje Vautour IIB, a mezi lety 1970 a 1978 i několik Vautourů IIN. Tvořena byla těmito perutěmi:
      • Escadron de Bombardement 1/92 „Bourgogne“
      • Escadron de Bombardement 2/92 „Aquitaine“
    • 30ème Escadre de Chasse Tout Temps (30. stíhací eskadra pro každé počasí) užívala stroje Vautour IIN a několik Vautourů IIA jako cvičné stroje. Skládala se z:
IzraelIzrael Izrael
  • Izraelské letectvo obdrželo 31 letadel, které byly ve službě mezi rokem 1958 a dubnem 1972.

Jeden z Izraeli dodaných strojů varianty IIN byl upraven pro vedení radioelektronického boje a nesl označení II.1N(E).[1]


Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Vautour IIN.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Délka: 15,57 m
  • Rozpětí: 15,1 m
  • Výška: 4,94 m
  • Nosná plocha : 45 m²
  • Hmotnost (prázdný): 10 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 21 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × proudový motor SNECMA Atar101E-3, každý o tahu 34,3 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 0,9, 1 100 km/h na úrovni mořské hladiny
  • Dolet: 5 400 km
  • Dostup: 15 200 m
  • Stoupavost: 60 m/s 
  • Plošné zatížení: 403 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,4

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanony: 4× 30 mm kanon DEFA se 100 střelami na zbraň
    • Rakety:
    • Bomby:
    • Střely:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sud Aviation Vautour na anglické Wikipedii.

  1. GUNSTON, Bill. An Illustrated Guide to the Israeli Air Force. Londýn : Salamander Books, 1982. ISBN 0861011406. Kapitola SNCASO Vautour, s. 67.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]