Dassault Mirage F1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mirage F1
Určení stíhací letoun
Výrobce Dassault Aviation
První let 23. prosince 1966
Zařazeno 1973
Vyřazeno SAAF 1997
Charakter Ve službě
Uživatel Francouzské letectvo
Irák (dříve)
Řecko (dříve)
Španělsko
Výroba 1966–1992
Vyrobeno kusů 731
Vyvinuto z typu Dassault Mirage III

Dassault Mirage F.1 je francouzský stíhací letoun pro získání vzdušné nadvlády a také bitevní letoun navržený a vyráběný firmou Dassault Aviation jako pokračovatel strojů Mirage III. Jeho původní označení také znělo Mirage IIIF.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Mirage F1C z letky EC2/30 Normandie-Němen v roce 1975 na leteckém dni v Paříži

Prototyp stroje poháněný motorem SNECMA Atar 09K provedl první let 23. prosince 1966 a již při svém čtvrtém letu 7. ledna 1967 překročil Machovo číslo 2. 18. května 1967 však došlo při havárii k jeho zničení.

Na podzim roku 1966 vláda objednala tři ověřovací letouny, při jejichž zkouškách mezi březnem a červnem 1969 bylo dosaženo M=2,12 a výšky 15 250 m. První sériový Mirage F.1 následoval v 15. února 1973. Kromě základní verze F.1C s radarem Cyrano IV se Mirage této řady stavěly v provedení F.1A se zjednodušenou avionikou a radarem EMD Aida 2, jako cvičné dvoumístné F.1B a víceúčelové F.1E z roku 1974, lišící se vylepšeným radarem Cyrano IV-100 a avionikou. Cvičná verze „céčka“ nesla označení F.1D, průzkumná pak F.1CR. Mirage F.1C-200 byly vybaveny pevným nástavcem pro doplňování paliva za letu. V jednom prototypu byl vyroben Mirage F.1-M53 s motorem SNECMA M53 jako konkurent F-16 v soutěži na vyzbrojení leteckých jednotek čtyř států západní Evropy v sedmdesátých létech.

V době zahájení dodávek Mirage 2000 byly nadbytečné draky F.1C přestavěny na taktickou stíhací bombardovací variantu F.1CT.

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Do služby u francouzského letectva (Armée de l'Air) vstoupil F.1C koncem prosince 1973 u 30. eskadry v Remeši. Poháněn jedním proudovým motorem SNECMA Atar 9K-50 o tahu cca 69 kN byl používán jako lehká víceúčelová stíhačka, která byla vyvezena do Španělska (F.1CEF.1EE), Řecka jako F.1CG, Libye (32 strojů F.1ADF.1ED), Jižní Afriky (F.1AZ), Jordánska (F.1EJ), Kuvajtu jako F.1CK, Iráku pod označením F.1EQ v počtu 108 strojů, Ekvádoru v rozmezí let 19781980 jako F.1JA odpovídající F.1C a dvoumístné F.1JE, Kataru (F.1DAF.1DDA) a Maroka (50 kusů F.1CH). Do ukončení výroby v roce 1990 bylo vyrobeno  731 kusů.[1]

Bojově byly Mirage F.1 použity v Jižní Africe, kde zaznamenaly dva sestřely kubánsko-namibijských letounů MiG-21 a ve válce Iráku proti Íránu, během které irácké stroje údajně dosáhly 40 sestřelů. Marocké F.1 byly nasazeny proti povstalcům fronty Polisario, Libye tyto letouny použila v konfliktu proti Čadu a Francie s Irákem během Operace Pouštní bouře.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Mirage F1ED.
  • Mirage F1A
  • Mirage F1B
  • Mirage F1C
  • Mirage F1D
  • Mirage F1E
  • Mirage F1CG
  • Mirage F1CR
  • Mirage F1CT
  • Mirage F1AZ a F1CZ
  • Mirage F1M-53

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Současní uživtelé Mirage F1 (modře) a bývalí (červeně)

Dassault Mirage F1 byla provozováná čtrnácti vzdušnými silami, ze kterých je u čtyřech stále v provozu. Tři byly evropské, pět ze středního východu (u jednoho stále létá) a čtyři africké (u třech stále v provozu).

Současní[editovat | editovat zdroj]

Gabon Gabon
  • Gabonské letectvo obdrželo 6 letadel F1AZ z Jižní Afriky, další 2 budou doručena.
ÍránÍrán Írán
Íránská F1BQ
Francouzská F1CR
Iráčtí piloti Mirage F1 před misí během války s Íránem roku 1982
Katarská Mirage F1EDA
LibyeLibye Libye
  • Libyjské letectvo obdrželo 16 F1AD, 6 F1BD & 16 letadel F1ED. Všichna byla uzemněna , ale dvanáct bylo vyjednáno k renovaci, z nichž byla do provozu vrácena pouze čtyři.[2] Dvě z těchto dvanácti letadel skončila na Maltě, když jejich piloti přeběhli.[3][4]Francie pro Libyi renovuje malou flotilu Mirage F1 a vycvičí její personál jako součást dohody o obranné spolupráci, která byla podepsána v roce 2012.
MarokoMaroko Maroko
  • Marocké královské letectvo získalo 30 F1CHs 14 F1EH & 6 letadel F1EH-200. 40 je stále v provozu a 27 bylo modernizováno na ASTRAC.[5][6]

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

EkvádorEkvádor Ekvádor
  • Ekvádorské letectvo provozovalo 16 F1JA & 2 F1JE. Během jejich provozu byla nejméně tři z nich ztracena při nehodách. V únoru 2011 byla zbývající letadla vyřazena ze služby.[7]
FrancieFrancie Francie
  • Francouzské letectvo obdrželo 246 letadel. Poslední letka těchto letadel byla oficiálně rozpuštěna 13. června 2014.[8]
ŘeckoŘecko Řecko
IrákIrák Irák
  • Irácké letectvo obdrželo 93 letadel F1EQ & 15 F1BQ v letech 1980 a 1989 s dalšími 17 EQ a tři nedoručenými cvičnými stroji kvůli platební neschopnosti Iráku a vyhlášení zbrojního embarga OSN po roce 1990 kvůli invazi do Kuvajtu.[9] Na začátku roku 2011 francouzská vláda nabídla modernizovat 18 jimi držených strojů Mirage F1 a prodat je Iráku.[10]
JordánskoJordánsko Jordánsko
  • Jordánské královské letectvo obdrželo 17 letadel F1CJ, 17 F1EJ & 2 F1BJ. V roce 2010 bylo ohlášeno, že Argentina by mohla mít v pronájmu dvanáct F1CJ a má F1BJ ale nic z toho se nepotvrdilo.
KuvajtKuvajt Kuvajt
Flag of Libya (1977-2011).svg Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje
  • Přesly na nástupce
KatarKatar Katar
  • Katarské letectvo provozovalo 13 letadel F1EDA & 2 F1DDA.
Jihoafrická republika 1928-1994 Jihoafrická republika
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
  • Španělské letectvo původně obdrželo 45 letadel F1CE, 22 F1EE & 6 F1BE. Také z druhé ruky získalo na začátku 90. let 24 kusů z Francie a Kataru. Španělské F1 byly nasazeny v roce 2006 v rámci Baltic Air Policing. Španělsko nakonec svoji flotilu Mirage F1 vyřadilo v únoru 2013.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Délka: 15,3 m
  • Rozpětí: 8,40 m
  • Výška: 4,5 m
  • Nosná plocha : 25,00 m²
  • Hmotnost (prázdný): 7 400 kg
  • Hmotnost (naložen): 10 900 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 16 200 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor SNECMA Atar 9K-50 s přídavným spalováním
    • Suchý tah: 49,03 kN
    • Tah s forsáží: 70,6 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 2,2 (2 338 km/h) v 11 000 m
  • Akční rádius: 425 km
  • Přeletový dolet: 3 300 km
  • Dostup: 20 000 m
  • Stoupavost: 243 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 2× 30mm kanón DEFA 553 se 150 střelami na zbraň
  • Závěsy: 1 centrální pylon, čtyři pod křídly a dva na konci křídla s kapacitou 6 300 kg (prakticky max. náklad 4 000 kg) a možnost nést kombinaci:
    • Rakety: 8× raketový kontejner Matra a 18× raketami SNEB ráže 68 mm
    • Bomby: BGL-400, P-1
    • Ostatní: průzkumné kontejnery nebo přídavné nádrže
    • Střely: 2× AIM-9 Sidewinder nebo Matra R550 Magic na konci křídel, 2× Super 530F po křídly, 1× protilodní AM-39 Exocet, 2× laserem naváděná AS-30L laser, protizemní ARMAT, V3B Kukri, V3C Darter

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIRAGE F1 [online]. Federation of American Scientists, 11 March 1999, [cit. 2007-12-04]. [1]. (anglicky) 
  2. (francouzsky) [2]
  3. "Updated: Libyan fighter jets arrive in Malta". Timesofmalta.com. 21 February 2011. Retrieved 21 February 2011.
  4. Two Libyan fighter pilots escape to Malta in Mirage F1 jets [online]. [cit. 2014-12-23]. [3]. (anglicky) 
  5. (francouzsky) FlightGlobal world air forces inventory
  6. (francouzsky) Jane's aircraft upgrades
  7. La Fuerza Aérea de Ecuador da de baja a sus históricos aviones Mirage - Noticias Infodefensa América [online]. 11 February 2011, [cit. 2014-12-23]. [4]. (anglicky) 
  8. Les Mirage F1 tirent leur rvrence [online]. [cit. 2014-12-23]. [5]. (anglicky) 
  9. Jackson World Air Power Journal Volume 17 Summer 1994, p. 89.
  10. France Offers Mirage F1 Fighters to Iraq | Air Force News at DefenseTalk

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]