Dassault Mirage 2000

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mirage 2000
Mirage 2000C francouzského letectva
Mirage 2000C francouzského letectva
Určení víceúčelový stíhací letoun
Výrobce Dassault Aviation
První let 10. března 1978
Zařazeno listopad 1982
Uživatel Francouzské letectvo
Brazílie Katar Indie
Vyrobeno kusů 601
Cena za kus 23 milionů dolarů
Varianty Dassault Mirage 2000N/2000D
Dassault Mirage 4000

Dassault Mirage 2000 je francouzský víceúčelový jednomotorový stíhací letoun čtvrté generace, vyráběný společností Dassault Aviation. V 70. letech byl vyvinut na základě letounu Mirage III a v roce 1982 byl zařazen do výzbroje Francouzského letectva. Existuje několik variant tohoto letounu, včetně útočných verzí 2000N a 2000D, vylepšených verzí 2000-5, řady exportních variant a celkem bylo vyrobeno přes 600 strojů,[1] které byly k roku 2009 ve službách letectev devíti států.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Francouzská Mirage 2000D
Vyprošťování francouzské Mirage 2000D, která havarovala v distriktu Bakwa ve Faráhu v Afghanistánu v květnu 2011.

Vývojové práce na stroji Mirage 2000 byly zahájeny v prosinci 1975 na základě požadavku francouzského letectva o letoun, který by představoval pronikavou modernizaci starších typů Mirage. Po klasickém typu Mirage F1 se společnost Dassault-Breguet vrátila ke koncepci deltakřídla, kterou navázala na řadu Mirage III. U konstrukčně zcela nového křídla s menším zakřivením profilu byla zvětšena jeho plocha. Zvýšení vztlaku při vzletu a přistání bylo dosaženo náběžnou hranou sklopnou po celém jejím rozpětí v kombinaci se sklonem elevonů na celé odtokové hraně. Ústřední palubní počítač a systémem aktivního řízení fly-by-wire umožnil vyvolat prudký posun těžiště vzad, čímž bylo dosaženo krátké umělé nestability využité k provedení ostrých obratů.

První prototyp letounu nové generace Mirage 2000-01 poprvé vzlétl 10. března 1978, v jehož případě se hlavní pozornost soustředila na prověření letových a technických charakteristik, včetně systémů a pohonné jednotky SNECMA M53-P2 o maximálním tahu 95,16 kN. Za standardní hlavňovou výzbroj byla zvolena dvojice kanónů DEFA 5-54 ráže 30 mm, pro vzdušný boj byly určeny dvě protiletadlové řízené střely Matra Super 530 a dvě Matra R-550 Magic. Vícerežimový radiolokátor RDM (Radar Doppler Multirole) umožňoval objevení cíle do vzdálenosti 100 km a pilotáž letounu v malých výškách při obletu překážek.

Druhý prototyp, zalétaný 18. září 1978, byl určen především k testům podvěsné výzbroje a navigačních systémů. U třetího vyrobeného letounu z dubna 1979 probíhala prověrka radaru, čtvrtý absolvoval zkoušky palubního zbraňového systému (květen 1980). Pátým zkušebním letounem byla mírně prodloužená dvoumístná varianta bez kanónů pro výcvik pilotů Mirage 2000B, zalétaná v říjnu 1980. Během zkoušek strojů Mirage 2000 byla vyměněna nevyzrálá turbodmychadlová pohonná jednotka M53-P2 za méně výkonný typ SNECMA M53-5 o maximálním tahu 89,27 kN.

Dodávka 124 sériových jednomístných přepadových stíhačů Mirage 2000C pro Armée de l'Air začala v roce 1983. Tři jednotky obdržely stroje s motory M53-5 a radarem RDM. Od 38. vyrobeného kusu byl instalován impulsní radar RDI (Radar Doppler a Impulsion) pro zachycení cílů v dolní polosféře a motor M53-P2. Objednávky na dvoumístné Mirage 2000B byly z ekonomických důvodů zastaveny v roce 1991 po produkci 30 kusů.

Řecká Mirage 2000EG

Exportním ekvivalentem francouzských Mirage 2000B/C se staly Mirage 2000E (jednomístná) a Mirage 2000ED (cvičná). Egyptské vojenské letectvo převzalo 20 strojů, indické letectvo 49 kusů a Peru 12. Řecké vojenské letectvo zakoupilo 30 letounů s modernizovaným systémem pro radioelektronický boj, 36 kusů takto upravených letounů převzaly Spojené arabské emiráty. Dodávka pro SAE zahrnovala také 8 letounů verze Mirage 2000RAD, které mohou nést kontejnery SLAR (Side-Looking Airborne Radar-palubní radar s bočním snímáním), LOROP (Long Range Oblique Photography-šikmé snímkování na velkou vzdálenost) a další senzory v podvěsech.

Zdokonalená varianta Mirage 2000-5 má zabudovaný dopplerovský radar s možností vyhledávat současně více cílů, který je kompatabilní s řízenými střelami MICA (Missile d' Interception et de Combat Aérien), inovované vybavení kabiny a modernizovaný systém pro radioelektronický boj.

V letech 1994-97 proběhla modernizace 37 francouzských letounů Mirage 2000C na verzi Mirage 2000-5F. V letech 1997-98 byly dodány na Tchaj-wan a následně do Kataru. Tchaj-wan převzal celkem 48 jednomístných strojů v provedení Mirage 2000-5E, které jsou v podstatě identické s francouzskými 2000-5F, s možností nést řízené střely Matra BAe Magic 2 a MICA. Dodávka zahrnovala rovněž 12 cvičných letounů Mirage 2000-5D.

Mirage 2000C, Armée de l'Air, EC 2/5, „Ile de France“

Již v roce 1979 získala společnost Dassault kontrakt na výrobu dvou prototypů Mirage 2000P (Pénétration), které byly určeny jako náhrada za stárnoucí nosiče nukleárních zbraní Mirage IVP. Tato dvoumístná verze, později označená jako Mirage 2000N (Nucléaire), měla vnější podobnost s cvičnou variantou 2000B. Drak stroje byl ovšem zesílen pro lety nadzvukovou rychlostí v malých výškách s instalací radaru Antilope 5 pro sledování profilu terénu, který umožňuje automatické kopírování zemského terénu ve výšce 91 m při rychlosti 1112 km/h. Základní výzbroj tvoří taktické řízené střely Aerospatiale ASMP (Air-Sol Moyenne Portée) s možností nést nukleární hlavice o síle 150 nebo 300 kT, které mají při odpálení z malé výšky dolet přes 80 km. Letoun byl sériově vyráběn ve dvou subverzích. Mirage 2000N-K1 pro jaderné údery (vyrobeno 31 kusů) a Mirage 2000N-K2 s přidanou konvenční výzbrojí (46 kusů). Exportní variantou 2000N-K1 je Mirage 2000S.

Mirage 2000D, Armée de l'Air, EC 3/3 „Ardennes“

Z důvodu zpoždění programu Dassault Rafale vyvstal požadavek většího množství letounů vyzbrojených pouze konvenčními zbraněmi. Výsledkem byla verze Mirage 2000 N' (N Prime), jejíž prototyp vzlétl v roce 1990. Označení bylo později změněno na Mirage 2000D (Diversified). Celkem 75 vyrobených strojů bylo dodáváno od roku 1993. Od varianty 2000N se liší modernizovaným systémem výmetnic klamných cílů a ovládacími prvky soustředěnými na řídící a plynové páce (HOTAS). Vysokou přesnost zbraňového systému zajišťuje značkovací kontejner s laserovým ozařovačem PDCLT s televizním systémem a termovizní kamerou. Umístěn je pod pravým vstupem vzduchu k motoru a umožňuje navádění laserem řízených střel AS30L, nebo pumy BGL 1000. Absenci pevně instalované kanónové výzbroje lze vyřešit podvěsnými kontejnery s dvuhlavňovým kanónem CC630 ráže 30 mm.

Letouny Mirage 2000-5 Mk.II (původní označení M2000-9) byly vyvinuty pro SAE. Požadavek zněl na bitevní stroj dlouhého doletu, schopný nést až 6 řízených střel MICA.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Mirage 2000N, Armée de l'Air, EC 3/4 « Limousin ».

Specifikace (Mirage 2000C)[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 9,13 m
  • Délka: 14,36 m
  • Výška: 5,20 m
  • Nosná plocha: 41 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 7 500 kg
  • Vzletová hmotnost: 13 000 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 17 000 kg
  • Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Snecma M53-P2 příd. spalováním, o tahu 64,3 kN (95,1 kN s příd. spal.)
  • Zásoba paliva: 3 200 kg ve vnitřních nádržích, 6 200 kg v přídavných nádržích.

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2,2 M (2 530+ km/h) ve velké výšce/ 1 110 km/h v malé výšce
  • Přeletový dolet: 3 335 km
  • Dolet: 1 550 km s příd. nádržemi
  • Dostup: 17 060 m
  • Počáteční stoupavost: 285 m/s
  • Plošné zatížení: 337 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,91

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Letoun může nést různé druhy raket typu vzduch-vzduch, stejně jako řízené i neřízené pumy vzduch-země nebo protiletadlové střely.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 208 a 221.  
  • JACKSON, Robert. Moderní vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2006. ISBN 80-7360-190-7. S. 26-29.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha : Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Francouzské stíhací letouny, s. 147-149. (česky) 
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 56-59.  
  • Nejznámější bojová letadla. 1. vyd. Bratislava : Cesty, 1997. ISBN 80-7181-162-9.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dassault Mirage 2000 na anglické Wikipedii.

  1. The Dassault Mirage 2000 & 4000 [online]. VectorSite.net, [cit. 2011-10-08]. Dostupné online. (anglicky)  – neplatný odkaz !

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]