Kuvajtské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
القوات الجوية الكويتية
(Kuvajtské letectvo)
Země KuvajtKuvajt Kuvajt
Vznik 1953
Typ letectvo
Posádka Letecká základna Abdulláha al-Mubaraka (stanoviště velitelství)
Motto لله والوطن والامير
(Bůh, vlast a emír)
Nadřazené jednotky Kuvajtské ozbrojené síly
Účast
Války válka v Zálivu
vojenská intervence v Jemenu
Insignie
Znak
Letecký výsostný znak
Znak na SOP
Znak na svislé ocasní ploše
Letouny
Stíhací F/A-18C/D Hornet
Cvičné Short Tucano
BAE Hawk
Transportní C-17A Globemaster III
Lockheed L-100 Hercules
KC-130J Super Hercules
Vrtulníky
Bitevní Boeing AH-64 Apache
Transportní Sikorsky S-92
Víceúčelové AS330 Puma
AS332 Super Puma
SA342 Gazelle

Kuvajtské letectvo (arabsky القوات الجوية الكويتية‎‎) je vojenské letectvo ozbrojených sil emirátu Kuvajt. Vzniklo roku 1953.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky letectva v Kuvajtu se datují do roku 1953 kdy byl šejkem Abdullem Al-Mubarakem al Sabahem, tehdy vrchním velitelem policejních a bezpečnostních sil, založen aeroklub vybavený devíti letouny Auster J-5 různých variant[1] a dvěma de Havilland D.H. 104 Dove.[2] S výstavbou vlastního vojenského letectva Kuvajt započal v roce 1961, po skončení britského protektorátu, když došlo k nákupu prvních vojenských letadel, šesti proudových cvičných letounů Jet Provost T.51, dodávaných od roku 1962, a tří vrtulníků Westland Whirlwind.[1] Ve svých počátcích Kuvajtské letectvo úzce spolupracovalo s britským Royal Air Force, které mu poskytovalo technickou podporu a zajišťovalo výcvik pilotů i pozemního personálu, a poskytlo počáteční kádr leteckého personálu, do doby než bude vycvičen dostatek kuvajtských letců.

Vzhledem k napjatým vztahům se sousedním Irákem, který si od roku 1961 kuvajtské území nárokoval jako svou devatenáctou provincii, bylo v roce 1965 přikročeno i k získání prvních bojových letounů, stíhacích bombardérů Hawker Hunter, šesti v jednomístné verzi FGA.57 a pěti dvoumístných cvičně-bojových T.67, pocházejících z výzbroje letectev Belgie a Nizozemska.[1] Dvoumístné Huntery v Kuvajtu sloužily jako cvičné až do roku 1980.

V roce 1965 došlo k nákupu dvojice transportních letounů DHC-4 Caribou.[1]

Lightning F.53K vystavený na Pařížském aerosalonu 1969, krátce před dodáním do Kuvajtu.

Početní stav letectva dále vzrostl v letech 1968, kdy bylo získáno osm vrtulníků Agusta Bell AB.205 a dva AB.206, 1969 v němž byly zakoupeny nadzvukové stíhací English Electric Lightning, dvanáct v jednomístném provedení Lightning F.53 a dva dvoumístné Lightning T.55, a jeden transportní letoun Argosy C Mk.1, a 1970, kdy bylo zakoupeno dvanáct lehkých bitevníků BAC Strikemaster Mk.83,[1] které po vyřazení Jet Provostů v roce 1971 současně působily i v roli cvičných letounů. V roce 1971 bylo zakoupeno také osm transportních strojů Lockheed L-100-20 Hercules, civilní varianty letounu C-130 Hercules s prodlouženým trupem.

V 70. letech, kdy opět vzrostlo napětí ve vztazích Kuvajtu s Irákem, došlo k modernizaci kuvajtského letového parku, když bylo v roce 1974 objednáno 30 kusů útočného Douglasu A-4KU Skyhawk, 6 dvoumístných TA-4KU a 20 stíhaček Dassault Mirage F1, které od roku 1976 začaly nahrazovat typ English Electric Lightning, který se v kuvajtských podmínkách ukázal jako příliš náročný na pilotáž i údržbu. Objednávka typu Mirage F1 byla později rozšířena o dalších 13 kusů, částečně kvůli nahrazení letounů ztracených při nehodách,[1] a celá zakázka pak zahrnovala celkem 27 jednomístných Mirage F1 CK1/CK2 a 6 dvoumístných strojů BK1/BK2.

V roce 1974 došlo k zesílení vrtulníkové výzbroje, zakoupením 24 průzkumných SA.342L Gazelle a 12 víceúčelových transportních SA.330H Puma.[1] V roce 1977 byly vyřazeny vrtulníky typů AB.205 a AB.206, ale dálkové dopravní kapacity byly navýšeny dvěma transportními stroji McDonnell Douglas C-9B, odvozeniny civilního typu McDonnell Douglas DC-9.[1]

K dalšímu posílení kuvajtských vzdušných sil došlo v roce 1985, nákupem šesti vrtulníků AS332 Super Puma a dvanácti cvičných letounů BAE Hawk Mk.64, využitelných i jako lehké bojové, které v obou těchto rolích nahradily BAC Strikemaster.[1]

Kuvajtské A-4KU Skyhawk v době války v Zálivu.

V srpnu 1990 došlo k napadení a okupaci Kuvajtu Irákem, ale části kuvajtských letců se podařilo uletět do sousedních zemí, zejména Saúdské Arábie a Bahrajnu. Jednalo se zejména o 17 letounů A-4KU Skyhawk, 12 Mirage F1, cvičné BAE Hawk a část vrtulníků.[3] Během operace Pouštní bouře se pak kuvajtší letci po boku koaličních ozbrojených sil podíleli na osvobození země.

Po skončení války v Zálivu došlo k obnovení letectva na kuvajtské půdě, a v říjnu 1991 započaly dodávky víceúčelových F/A-18C/D Hornet, objednaných v počtu 40 kusů již v září 1988. Dokončení dodávky v září roku 1993 umožnilo vyřadit zbývající letouny A-4KU Skyhawk a Mirage F1.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Tabulka zachycuje složení a organizaci kuvajtských leteckých jednotek v roce 2017.[4]

Základna Jednotky Vybavení Určení Poznámky
Základna Abdulláha al-Mubaraka al-Salíma 41. peruť C-17A Globemaster III/KC-130J Super Hercules peruť pro vzdušný transport/tankování paliva za letu Základna sdílí vzletové a přistávací dráhy s mezinárodním letištěm Kuvajt, a je současně sídlem velitelství letectva.
91. peruť Sikorsky S-92A transport VIP
Základna Salíma Alího al-Sabaha
12. peruť Hawk Mk.64 cvičná peruť Na základně sídlí i Letecká akademie Kuvajtského letectva.
17. peruť AH-64D Apache peruť bitevních vrtulníků
19. peruť Tucano Mk.52 peruť základního výcviku
20. peruť AH-64D Apache peruť bitevních vrtulníků
32. peruť SA 330L Puma vrtulníková transportní peruť
33. peruť SA 342 Gazelle peruť ozbrojených průzkumných vrtulníků
62. peruť AS 332 Super Puma vrtulníková transportní peruť
Základna Ahmeda al Džabera
9. peruť F/A-18C/D Hornet peruť víceúčelových bojových letounů
25. peruť peruť víceúčelových bojových letounů
61.peruť operačně-výcviková jednotka

Přehled letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky Kuvajtského letectva podle Flightglobal.com.[5]

Název Původ Určení Verze Ve službě Poznámky
Bojové letouny
McDonnell Douglas F/A-18 Hornet USA víceúčelový stíhací letoun
dvoumístný stíhací letoun[pozn. 1]
KAF-18C
KAF-18D
27
7
Je plánována náhrada 32 F/A-18E a 8 F/A-18F.[7]
Eurofighter Typhoon EU víceúčelový stíhací letoun Tranche 3A
Objednáno 22 jednomístných a 6 dvoumístných kusů.[8]
Dopravní a transportní letouny
Boeing C-17 Globemaster III USA těžký transportní letoun C-17A 2
Lockheed L-100 Hercules USA taktický transportní letoun L-100-30 3
Speciální letouny
Lockheed Martin C-130J Super Hercules USA letoun pro transport a tankování paliva za letu KC-130J 3 Objednáno dalších 5 kusů.
Vrtulníky
Boeing AH-64 Apache USA bitevní vrtulník AH-64D 16 Čtyři kusy jsou umístěny na základně US Army Fort Hood, kde slouží k výcviku kuvajtských pilotů.[4]
Eurocopter AS332 Super Puma Francie transportní/užitkový vrtulník 4
Aérospatiale SA 330 Puma Francie transportní/užitkový vrtulník 6
SA342 Gazelle Francie protitankový a průzkumný vrtulník 14
Eurocopter EC 725 Francie transportní/užitkový vrtulník H225M
Objednáno 24 kusů
Sikorsky S-92 USA vrtulník pro dopravu VIP 2
Cvičná letadla
BAE Hawk Spojené království cvičný letoun Hawk Mk.64 10
Short Tucano Brazílie/Spojené království cvičný letoun Tucano Mk.52 12

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dvoumístné cvičné verze bojových letounů se používají především při zaškolování již vycvičených pilotů na konkrétní typ bojového letounu.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i PETZ, Daniel. Kuvajtské letectvo očima kitaře. Plastic Kits Revue. 1994, roč. IV, čís. 23, s. 7-9. 
  2. (anglicky) Kuwait Air Force (KAF)
  3. ŠMÝRA, František; MARTINEK, Josef. Vojenská letectva v operaci "Pouštní štít/Pouštní bouře". Plastic Kits Revue. 1992, roč. II, čís. 06, s. 12. 
  4. a b WARNES, Alan. Middle East Modernisation: Gulf Cooperation Council Air Forces. AirForces Monthly. Říjen 2017, čís. 355, s. 41-42. ISSN 0955-7091. (anglicky) 
  5. World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
  6. Cvičné letouny [online]. army.cz [cit. 2016-02-20]. Dostupné online. 
  7. US Approves Super Hornets to Kuwait. AirForces Monthly. Leden 2017, čís. 346, s. 7. (anglicky) 
  8. Kuwait Signs Typhoon Deal. AirForces Monthly. Květen 2016, čís. 338, s. 4. ISSN 0955-7091. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]