BAC 167 Strikemaster

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z BAC Strikemaster)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
BAC Strikemaster
BAC 167 Strikemaster Mk.82A letectva Ománu
BAC 167 Strikemaster Mk.82A letectva Ománu
Určení cvičný letoun
Výrobce British Aircraft Corporation
První let 26. října 1967
Uživatel Royal New Zealand Air Force, Ekvádor, Keňa
Vyrobeno kusů 155 (Strikemaster)[1]
Cena za kus 150 000-180 000 £
Vyvinuto z typu BAC Jet Provost
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BAC 167 Strikemaster byl britský proudový jednomotorový dvoumístný cvičný a lehký bojový letoun z období 60. let 20. století.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

BAC Strikemaster ve zbarvení letectva Botswany.
British Aircraft Corporation BAC 167 Strikemaster letectva Singapuru

Vývoj Strikemasteru navazoval na předchozí osvědčené letecké konstrukce, zahájené stavbou prototypu Hunting Percival P.56 Provost podle specifikací T16/48. Vznikl tak dvoumístný cvičný dolnoplošník poháněný pístovým hvězdicovým motorem Armstrong Siddeley Cheetah 18, který byl zalétán 24. února 1950. Druhý prototyp měl již instalovaný hvězdicový motor Alvis Leonides. V porovnávacích zkouškách s konkurenčním strojem Handley Page HPR-2 byl pro své lepší vlastnosti zvolen jako standardní cvičný letoun RAF.

První sériové Provosty T.Mk.1 přebíraly školní výcvikové jednotky RAF od dubna 1953. Po vyrobení 461. stroje, včetně exportních verzí T.51, T.52, T.53 a T.54 byla výroba zastavena.[1] S přípravou sériové výroby Provostu byl souběžně rozpracován projekt Hunting Percival P.84 Jet Provost u kterého byl pístový motor zaměněn za proudovou jednotku Armstrong Siddeley Viper 101. Prototyp Jet Provost T.1 (XD674) zalétal zkušební pilot R. G. „Dick“ Wheldon 16. června 1954. Ve výrobním závodě v Lutonu bylo vyprodukováno ještě devět dalších vývojových strojů.

Pět kusů Jet Provost T.2 tvořilo vývojový mezistupeň s motorem Viper 102, zkráceným hydraulicky ovládaným podvozkem místo pneumatického, novým krytem kabiny a zlepšenou aerodynamikou trupu.

Jako standardní cvičný letoun RAF byl do sériové výroby zaveden až Jet Provost T.3 s pohonnou jednotkou Viper ASV Mk.9 o tahu 7,78 kN. T.3 byl vybaven dvojicí vystřelovacích sedadel Martin Baker a koncovými křídelními palivovými nádržemi. Od podepsání objednávky na sériovou výrobu 8. února 1957 opustil montážní linku 201 letoun.

Předchozí verzi nahradil ve výrobě Jet Provost T.4 určený k rozšíření pilotního výcviku až po pokračovací stupeň. První prototyp byl upraven z verze T.2, další dva stroje vznikly přestavbou letounů T.3. Prototypy poprvé vzlétly v červenci a srpnu 1960, první sériový exemplář s motorem Viper 11 o tahu 11,116 kN v roce 1961. První stroje RAF přebíralo od listopadu 1961, poslední až v polovině roku 1964.

Z verzí T.3 a T.4 byly odvozeny exportní letouny Jet Provost T.51 (22 kusů) a T.52 (46 kusů) pro Cejlon, Kuvajt, Súdán, Irák, Jižní Jemen a Venezuelu. Hlavňová výzbroj byla tvořena dvojicí kulometů FN ráže 7,62 mm, na dva křídelní závěsníky bylo možno umístit pumy a rakety.[2]

30. listopadu 1964 byla s výrobcem podepsána objednávka na produkci 110 sériových strojů Jet Provost T.5 s přetlakovým kokpitem a novým křídlem. Po znárodnění části leteckého průmyslu a začlenění do British Aircraft Corporation se tovární označení letounu změnilo na BAC 145. První dva zkušební prototypy vznikly přestavbou posledních dvou sériových T.4 (XS230 a XS231). Z XS230 se stal typ BAC 164, který s motorem Viper 522 a křídelními závěsníky představoval prototyp T.5. Z XS231 vznikl letoun BAC 166, tvořící zkušební prototyp poslední vývojové bitevní verze BAC 167 Strikemaster. Po uzavření výrobního závodu v Lutonu z důvodu odprodeje společnosti Vauxhall Motors byl letoun BAC 164 přetažen po silnici do Wartonu, kde piloti Jimmy L. Dell a R. T. Stock provedli 28. února 1967 první let.[1]

Hunting Jet Provost T.5 (XW309) z No.6 Flying Training School RAF, Finningley, 1977

Exportní verze BAC 145/T.5 byla označena T.55 a v počtu 25 strojů předána Súdánu.[2] RAF převzalo první letoun T.5 4. září 1969, poslední Jet Provost T.5 (XW438) 6. října 1972. Jet Provosty používala také celá řada akrobatických skupin, mj. Sparrows, Red Pelicans, Redskins, Black Jacks, Macaws, Magistrates, Vipers, Blades, Lnton Gin, Cocks o'the North, Gemini Pair a Poachers.

Prototyp BAC 167 (imatrikulace G-27-8) poprvé vzlétl z letiště Warton 26. října 1967.[1] Pohon zajišťoval jeden turbokompresorový motor Rolls-Royce Viper 20F20 Mk.535 o maximálním tahu 15,16 kN. Kromě kulometů FN mohl být Strikemaster vyzbrojen všemi standardními pumami NATO do hmotnosti 340 kg, kontejnery SNEB s 18 raketami ráže 68 mm a kontejnery s kulomety ráže 12,7 mm. Na všechny závěsníky mohlo být upevněno také po čtyřech raketách SURA R80.

Od roku 1968 převzala Saúdská Arábie 25 kusů Strikemaster Mk.80, čtveřici Mk.81 zakoupil Jižní Jemen, 12 Mk.82 obdržel Omán a stejné množství Mk.83 odebral Kuvajt. Strikemaster Mk.84 bylo označení 16 strojů pro Singapur, který později odebral ještě 5 letounů z Ománu. BAC 167 Strikemaster Mk.87 byl vyroben v počtu 6 kusů pro Keňu, 10 Mk.88 převzalo Royal New Zealand Air Force a 16 Mk.89 odkoupil Ekvádor. Saúdská Arábie později navýšila objednávku na 21 kusů Strikemaster Mk.80A, obdobně tomu bylo i u 12 doobjednaných Mk.82A Ománem. RNZAF později rovněž přiobjednalo 6 Strikemasterů.[1]

Kromě novovýroby prošlo výrobním komplexem BAC v letech 1973-1976 celkem 177 Jet Provostů RAF, které byly modifikovány zástavbou pokročilejšího radionavigačního vybavení.[1]

BAC 167 Strikemaster (hlavní technické údaje)[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[1]

BAC Strikemaster Mk.88, RNZAF

Dvoumístný, jednomotorový proudový cvičný a lehký bitevní letoun, schopný nasazení i jako průzkumný. Koncepcí jde o celokovový samonosný dolnoplošník s lichoběžníkovým křídlem, jednoduchými ocasními plochami a příďovým zatahovacím podvozkem. Křídlo má vzepětí 5 stupňů, úhel nastavení je 1 stupeň 30 minut. Pro zajištění dobrých vlastností stroje při přetažení je křídlo letounu aerodynamicky zkroucené. V dvoumístné kabině sedí osádka vedle sebe, na vystřelovacích sedačkách Martin-Baker Mk.4.

  • Rozpětí : 11,251 m
  • Délka: 10,248 m
  • Výška: 3,098 m
  • Nosná plocha: 19,853 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2682 kg
  • Vzletová hmotnost: 4170 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 5212 kg
  • Maximální rychlost:
    • ve výšce 6096 m (20,000 feet): 759 km/h
    • u země: 722 km/h
  • Mezní rychlost: 833 km/h
  • Doba výstupu do 9144 m (30,000 feet): 8,45 min
  • Praktický dostup bez závěsníků a výzbroje: 13 411 m (44,000 feet)
  • Počáteční stoupavost: 26,6 m/sec
  • Dolet s přídavnými nádržemi: 2598 km
  • Taktický dolet s podvěšenou výzbrojí: 233 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g MORAVEC, Jiří. BAC 167 Strikemaster. Letectví a kosmonautika. Únor 1979, roč. LV., čís. 4, s. 151-154. 
  2. a b SALAJKA, Martin. Jet Provost-vášeň Eddieho Todda. Letectví a kosmonautika. 1998, roč. LXXIV., čís. 15, s. 24-26. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 259. 
  • MORAVEC, Jiří. BAC 167 Strikemaster. Letectví a kosmonautika. Únor 1979, roč. LV., čís. 4, s. 151-154. 
  • SALAJKA, Martin. Jet Provost-vášeň Eddieho Todda. Letectví a kosmonautika. 1998, roč. LXXIV., čís. 15, s. 24-26. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]