Litevské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Litevské letectvo
Lietuvos karinės oro pajėgos
Znak litevského letectva
Znak litevského letectva
Země LitvaLitva Litva
Existence 19191940
1992
Vznik 12. března 1919
Typ letectvo
Velitelé Audronis Navickas[1]
Nadřazené jednotky Litevská armáda
Insignie
Znak Roundel of Lithuania.svg
Letouny
Bitevní L-39ZA
Transportní C-27J, L-410
Vrtulníky
Víceúčelové Mil Mi-8, AS 365

Litevské letectvo (litevsky Lietuvos karinės oro pajėgos) představuje vzdušné síly litevské armády. Letectvo operuje ze základny u města Šiauliai, kde v rámci mise Baltic Air Policing působí také letouny Severoatlantické aliance, jejichž úkolem je zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru Pobaltí.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

1919–1940[editovat | editovat zdroj]

Nezávislý litevský stát budoval v meziválečném období své letectvo především na obranu před sousedními státy. Existenci letectva však ukončila anexe Litvy Sovětským svazem ve dnech 15. až 17. června 1940.

1992 až současnost[editovat | editovat zdroj]

Litevské letectvo bylo obnoveno 2. ledna 1992 v podobě útvarů tzv. Letecké služby a Letecké základny. Od 1. března 1993 se litevské letectvo oficiálně nazývá Lietuvos karinės oro pajėgos (Litevské vzdušné síly). V roce 1993 Litvu opustily poslední ruské jednotky a litevské letectvo se díky tomu přemístilo z nevyhovujícího letiště Barysiai na bývalou sovětskou leteckou základnu Šiauliai. Kromě leteckých útvarů vzniklo také řízení letového provozu a protivzdušná obrana a pro monitorování vzdušného prostoru bylo v Polsku pořízeno 12 starších radiolokátorů. Litevské letectvo se začalo zapojovat do mezinárodních cvičení a v letech 2001 až 2003 i do mírových misí na Balkáně. V březnu 2004 vstoupila Litva do NATO a od té doby se na ochraně litevského vzdušného prostoru podílejí vzdušné síly členských států disponujících stíhacími letouny.[3]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Velitelem litevského letectva je plukovník Audronis Navickas.[1] Litevské vzdušné síly jsou tvořeny více než 1100 vojáků a civilních zaměstnanců. Ve druhém největším litevském městě Kaunasu se nachází velitelství letectva, velitelství pro vzdušný průzkum a výcvikové středisko. Středisko řízení a uvědomování (Control and Reporting Center) je dislokováno v Karmėlavě. Hlavním a zároveň jediným leteckým útvarem je Letecká základna Šiauliai.[3] Vrtulníky určené pro službu pátrání a záchrany operují rovněž z Nemirsety a Kaunasu.[2] Prapor protivzdušné obrany ve městě Radviliškis je součástí vzdušných sil od roku 2000. Jeho výzbroj tvoří 18 40mm kanónů Bofors L/70, 21 přenosných protiletadlových raketových systémů RBS-70 a 8 FIM-92 Stinger. K vyhledávání cílů a řízení palby slouží radary Giraffe Mk.IV a AN/MPQ-64 Sentinel.[3]

Letecká technika[editovat | editovat zdroj]

Litevský C-27J Spartan
Poslední litevský bitevník L-39ZA
Dvojice vrtulníků AS 365 Dauphin
Modernizovaný vrtulník Mi-8MTV-1

Litevské letectvo obdrželo 26. března 1992 své první stroje, jimiž bylo 25 původně civilních dvouplošníků Antonov An-2. V únoru 1993 k nim přibyly čtyři cvičné letouny československé výroby L-39C Albatros (odkoupeny od Kyrgyzstánu) a v březnu 1993 dva transportní letouny L-410 Turbolet – rovněž československé, ale Litvě je poskytlo Německo. Z Ruska dorazily v roce 1993 transportní vrtulníky Mil Mi-8, jejichž dodávky (verze PS, T a TV-1) pokračovaly i v dalších letech. Z civilního sektoru byly v roce 1994 získány tři transportní letouny Antonov An-26 a jeden An-24 (vyřazeny v roce 2008, resp. 1996). Flotilu vrtulníků rozšířilo v dubnu 1996 pět strojů Mil Mi-2 z Polska, které ale dolétaly již v roce 1999. Dodávku prvních skutečně bojových letounů představovaly v říjnu 1998 dva bitevníky L-39ZA z České republiky, které byly před vstupem do NATO pokusně nasazovány do ostré hotovosti.[3]

V letech 2006 až 2009 Litva zakoupila tři moderní transportní letouny C-27J Spartan, které zajišťovaly pravidelnou rotaci litevského provinčního rekonstrukčního týmu v Chaghcharanu a rovněž slouží k VIP přepravě ústavních činitelů. Vzhledem k vysokým provozním nákladům a nedostatku finančních prostředků v resortu obrany je dlouhodobá provozuschopnost Spartanů jen na úrovni cca 50 procent. Po vyřazení cvičných L-39C zůstala ve službě dvojice L-39ZA (v roce 2007 částečně modernizovaných), které sloužily k udržování schopností litevského proudového letectva a k výcviku předsunutých leteckých návodčích a jednotek protivzdušné obrany. V srpnu 2011 se jeden z těchto strojů srazil ve vzduchu s francouzským stíhacím letounem Dassault Mirage 2000 z mise Baltic Air Policing a litevskému letectvu tak zbývá jediný provozuschopný Albatros.[3]

V roce 2013 Litva objednala tři vrtulníky Airbus Helicopters AS365 N3+ Dauphin v hodnotě 71,9 mil. USD, které byly postupně dodány v červnu, září a prosinci 2015. Od 11. ledna 2016 s nimi litevské letectvo zabezpečuje nepřetržitou 24hodinovou službu SAR. Vrtulníky AS365 N3+ jsou vybaveny „skleněným“ (tj. plně digitálním) kokpitem, infračerveným senzorem FLIR, radarem, hledacím světlometem, megafonem, navijákem a nosítky. V souvislosti se zavedením Dauphinů počítá litevské letectvo s vyřazením zbývajících vrtulníků Mi-8.[1]

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky litevského letectva v roce 2016 podle Flightglobal.com[4] a IHS Jane's.[1]

Název Původ Určení Verze Ve službě Objednáno
Bojové letouny
L-39 Albatros Československo cvičný/bitevní letoun L-39ZA 1
Dopravní a transportní letouny
C-27J Spartan Itálie transportní letoun C-27J 3
L-410 Turbolet Československo transportní letoun 1
Vrtulníky
AS 365 Dauphin Francie víceúčelový vrtulník AS365 N3+ 3
Mil Mi-8 Rusko transportní vrtulník TV-1/MTV-1 3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d JENNINGS, Gareth. Lithuania begins round-the-clock SAR operation of AS365 helos [online]. IHS Jane's 360, 2016-01-14 [cit. 2016-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-23. 
  2. a b NEWDICK, Thomas; COOPER, Tom. Moderní bojová letadla 1990-dodnes. Praha: Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0583-7. 
  3. a b c d e SOUŠEK, Tomáš. Letectva pobaltských států. ATM. Roč. 44, čís. 11/2012, s. 42-45. ISSN 1802-4823. 
  4. World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]