Litevské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Litevské letectvo
Lietuvos karinės oro pajėgos
Znak litevského letectva
Znak litevského letectva
Země LitvaLitva Litva
Existence 19191940
1992
Vznik 12. března 1919
Typ letectvo
Velitelé Audronis Navickas[1]
Nadřazené jednotky Litevská armáda
Insignie
Znak Roundel of Lithuania.svg
Letouny
Bitevní L-39ZA
Transportní C-27J, L-410
Vrtulníky
Víceúčelové Mil Mi-8, AS 365

Litevské letectvo (litevsky Lietuvos karinės oro pajėgos) představuje vzdušné síly litevské armády. Letectvo operuje ze základny u města Šiauliai, kde v rámci mise Baltic Air Policing působí také letouny Severoatlantické aliance, jejichž úkolem je zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru Pobaltí.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

1919–1940[editovat | editovat zdroj]

Nezávislý litevský stát budoval v meziválečném období své letectvo především na obranu před sousedními státy. Existenci letectva však ukončila anexe Litvy Sovětským svazem ve dnech 15. až 17. června 1940.

1992 až současnost[editovat | editovat zdroj]

Litevské letectvo bylo obnoveno 2. ledna 1992 v podobě útvarů tzv. Letecké služby a Letecké základny. Od 1. března 1993 se litevské letectvo oficiálně nazývá Lietuvos karinės oro pajėgos (Litevské vzdušné síly). V roce 1993 Litvu opustily poslední ruské jednotky a litevské letectvo se díky tomu přemístilo z nevyhovujícího letiště Barysiai na bývalou sovětskou leteckou základnu Šiauliai. Kromě leteckých útvarů vzniklo také řízení letového provozu a protivzdušná obrana a pro monitorování vzdušného prostoru bylo v Polsku pořízeno 12 starších radiolokátorů. Litevské letectvo se začalo zapojovat do mezinárodních cvičení a v letech 2001 až 2003 i do mírových misí na Balkáně. V březnu 2004 vstoupila Litva do NATO a od té doby se na ochraně litevského vzdušného prostoru podílejí vzdušné síly členských států disponujících stíhacími letouny.[3]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Velitelem litevského letectva je plukovník Audronis Navickas.[1] Litevské vzdušné síly jsou tvořeny více než 1100 vojáků a civilních zaměstnanců. Ve druhém největším litevském městě Kaunasu se nachází velitelství letectva, velitelství pro vzdušný průzkum a výcvikové středisko. Středisko řízení a uvědomování (Control and Reporting Center) je dislokováno v Karmėlavě. Hlavním a zároveň jediným leteckým útvarem je Letecká základna Šiauliai.[3] Vrtulníky určené pro službu pátrání a záchrany operují rovněž z Nemirsety a Kaunasu.[2] Prapor protivzdušné obrany ve městě Radviliškis je součástí vzdušných sil od roku 2000. Jeho výzbroj tvoří 18 40mm kanónů Bofors L/70, 21 přenosných protiletadlových raketových systémů RBS-70 a 8 FIM-92 Stinger. K vyhledávání cílů a řízení palby slouží radary Giraffe Mk.IV a AN/MPQ-64 Sentinel.[3]

Letecká technika[editovat | editovat zdroj]

Litevský C-27J Spartan
Poslední litevský bitevník L-39ZA
Dvojice vrtulníků AS 365 Dauphin
Modernizovaný vrtulník Mi-8MTV-1

Litevské letectvo obdrželo 26. března 1992 své první stroje, jimiž bylo 25 původně civilních dvouplošníků Antonov An-2. V únoru 1993 k nim přibyly čtyři cvičné letouny československé výroby L-39C Albatros (odkoupeny od Kyrgyzstánu) a v březnu 1993 dva transportní letouny L-410 Turbolet – rovněž československé, ale Litvě je poskytlo Německo. Z Ruska dorazily v roce 1993 transportní vrtulníky Mil Mi-8, jejichž dodávky (verze PS, T a TV-1) pokračovaly i v dalších letech. Z civilního sektoru byly v roce 1994 získány tři transportní letouny Antonov An-26 a jeden An-24 (vyřazeny v roce 2008, resp. 1996). Flotilu vrtulníků rozšířilo v dubnu 1996 pět strojů Mil Mi-2 z Polska, které ale dolétaly již v roce 1999. Dodávku prvních skutečně bojových letounů představovaly v říjnu 1998 dva bitevníky L-39ZA z České republiky, které byly před vstupem do NATO pokusně nasazovány do ostré hotovosti.[3]

V letech 2006 až 2009 Litva zakoupila tři moderní transportní letouny C-27J Spartan, které zajišťovaly pravidelnou rotaci litevského provinčního rekonstrukčního týmu v Chaghcharanu a rovněž slouží k VIP přepravě ústavních činitelů. Vzhledem k vysokým provozním nákladům a nedostatku finančních prostředků v resortu obrany je dlouhodobá provozuschopnost Spartanů jen na úrovni cca 50 procent. Po vyřazení cvičných L-39C zůstala ve službě dvojice L-39ZA (v roce 2007 částečně modernizovaných), které sloužily k udržování schopností litevského proudového letectva a k výcviku předsunutých leteckých návodčích a jednotek protivzdušné obrany. V srpnu 2011 se jeden z těchto strojů srazil ve vzduchu s francouzským stíhacím letounem Dassault Mirage 2000 z mise Baltic Air Policing a litevskému letectvu tak zbývá jediný provozuschopný Albatros.[3]

V roce 2013 Litva objednala tři vrtulníky Airbus Helicopters AS365 N3+ Dauphin v hodnotě 71,9 mil. USD, které byly postupně dodány v červnu, září a prosinci 2015. Od 11. ledna 2016 s nimi litevské letectvo zabezpečuje nepřetržitou 24hodinovou službu SAR. Vrtulníky AS365 N3+ jsou vybaveny „skleněným“ (tj. plně digitálním) kokpitem, infračerveným senzorem FLIR, radarem, hledacím světlometem, megafonem, navijákem a nosítky. V souvislosti se zavedením Dauphinů počítá litevské letectvo s vyřazením zbývajících vrtulníků Mi-8.[1]

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky litevského letectva v roce 2016 podle Flightglobal.com[4] a IHS Jane's.[1]

Název Původ Určení Verze Ve službě Objednáno
Bojové letouny
L-39 Albatros Československo cvičný/bitevní letoun L-39ZA 1
Dopravní a transportní letouny
C-27J Spartan Itálie transportní letoun C-27J 3
L-410 Turbolet Československo transportní letoun 1
Vrtulníky
AS 365 Dauphin Francie víceúčelový vrtulník AS365 N3+ 3
Mil Mi-8 Rusko transportní vrtulník TV-1/MTV-1 3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d JENNINGS, Gareth. Lithuania begins round-the-clock SAR operation of AS365 helos [online]. IHS Jane's 360, 2016-01-14 [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  2. a b NEWDICK, Thomas; COOPER, Tom. Moderní bojová letadla 1990-dodnes. Praha: Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0583-7. 
  3. a b c d e SOUŠEK, Tomáš. Letectva pobaltských států. ATM. Roč. 44, čís. 11/2012, s. 42-45. ISSN 1802-4823. 
  4. World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]