Argentinské letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fuerza Aérea Argentina
Znak Argentinského letectva

Znak Argentinského letectva
Země ArgentinaArgentina Argentina
Typ letectvo
Nadřazené jednotky Argentinské ozbrojené síly
Insignie
Znak
Letecký výsostný znak Letecký výsostný znak, se sníženou viditelností
Znak na SOP
Letecký výsostný znak na SOP

Argentinské letectvo (španělsky Fuerza Aérea Argentina) patřilo tradičně k nejlépe vyzbrojeným vzdušným silám Latinské Ameriky, ale v posledních letech se na něm projevily špatné hospodářské výsledky Argentiny a proto má k dispozici převážně zastaralá bojová letadla. Každá ze tří složek argentinských ozbrojených sil má svou vlastní leteckou výzbroj – kromě argentinských vzdušných sil (Fuerza Aérea Argentina) se v případě argentinských pozemních sil jedná o velitelství vojskového letectva (Comando de Aviación de Ejército), zatímco argentinské námořnictvo má vlastní velitelství námořního letectva (Comando de Aviación Naval Argentina). Od války o Falklandy již k žádnému ozbrojenému konfliktu nedošlo, ale všechny tři vzdušné síly jsou nasazovány při vnitrostátních krizích a na podporu protipašeráckých operací.[1]

Letecká technika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 vyřadilo argentinské letectvo všechny zbývající bojové letouny francouzské výroby typové řady Dassault Mirage. Jednalo se o osm strojů Mirage III, čtyři Mirage 5 a čtyři odvozené izraelské IAI Nesher/Finger. Důvodem byly především ekonomické faktory a stále horší možnost udržovat v provozu zastaralé letouny. V důsledku tohoto kroku přišla Argentina o schopnost operačního nasazení nadzvukových letounů. Letectvo sice hledá náhradu za své Mirage, ale řada vlád nechce povolit vývoz moderních technologií do této země. Argentina jednala například s Izraelem o dodání modernizovaných letounů IAI Kfir C60.[2] Od ledna 2016 jsou uzemněny i argentinské letouny A-4 Skyhawk (celkem 22 jednomístných A-4AR a 3 dvoumístné OA-4AR). Za účelem zajištění leteckého výcviku a potřebného náletu vojenských pilotů objednaly vzdušné síly 24 cvičných turbovrtulových strojů Beechcraft T-6 Texan II, jejichž prodej schválil v srpnu 2016 Kongres Spojených států amerických.[3] Mezi možnými bojovými letouny nabízenými Argentině je i český typ Aero L-159 Alca a ruský MiG-29.[4]

Cvičně-bojový letoun IA-63 Pampa
Dvojice bitevníků IA 58 Pucará
Tankovací letoun KC-130H
Vrtulník SA 315B

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky argentinského letectva podle Flightglobal.com.[5]

Název Původ Určení Verze Ve službě Objednáno
Bojové letouny
IA 58 Pucará Argentina bitevní letoun 32
IA 63 Pampa Argentina cvičný/bitevní letoun IA/AT-63 17 18+22
Dopravní a transportní letouny
C-130 Hercules Spojené státy transportní letoun C-130H/L-100 3
Fokker F-27 Nizozemsko dopravní letoun 1
Fokker F-28 Nizozemsko dopravní letoun 3
KC-390 Brazílie transportní/tankovací letoun 6
Tankovací letouny
KC-130 Spojené státy tankovací letoun KC-130H 1
Speciální letouny
Learjet 35 Spojené státy průzkumný letoun 3
Learjet 35 Spojené státy elektronický boj 1
Vrtulníky
Bell 212 Spojené státy víceúčelový vrtulník 9
H125 Ecureuil Francie víceúčelový vrtulník 12
Kamov Ka-226 Rusko víceúčelový vrtulník 3
MD 500 Spojené státy víceúčelový vrtulník 12
Mil Mi-171 Rusko transportní vrtulník 2 5
SA 315 Francie víceúčelový vrtulník SA 315B 3
Cvičné letouny
EMB-312 Brazílie cvičný letoun 14
T-6 Texan II Spojené státy cvičný letoun T-6C 24
G 120TP Německo cvičný letoun 10
T-34 Mentor Spojené státy cvičný letoun 10

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NEWDICK, Thomas; COOPER, Tom. Moderní bojová letadla 1990-dodnes. Praha : Svojtka & Co., 2011. 192 s. ISBN 978-80-256-0583-7.  
  2. Argentina vyřazuje všechny letouny Mirage. ATM. , roč. 47, čís. 9/2015, s. 58. ISSN 1802-4823.  
  3. Argentina hodlá nakoupit letouny T-6C Texan II. ATM. 2016, roč. 48, čís. 10, s. 55. ISSN 1802-4823.  
  4. L-159 and MiG-29 pitched to Argentina. AirForces Monthly. červen 2017, čís. 351, s. 20. (anglicky) 
  5. World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]