Dassault Mirage 5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mirage 5
Belgické Mirage 5BR v roce 1978
Belgické Mirage 5BR v roce 1978
Určení útočný letoun
Výrobce Dassault Aviation
První let 19. května 1967
Charakter Ve službě
Uživatel Francouzské letectvo (dříve)
Egyptské letectvo
Vyrobeno kusů 582 ks
Vyvinuto z typu Dassault Mirage III
Varianty IAI Nešer
IAI Kfir

Dassault Mirage 5 je francouzský nadzvukový útočný letoun vyvinutý v 60. letech 20. století Dassault Aviation. Vycházel z letounu Dassault Mirage III a jeho variantou je izraelský IAI Nešer. Letoun je také schopný nést jaderné zbraně.[1]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp v roce 1967

Letoun Mirage 5 byl zkonstruován na základě objednávky Chel Ha Avir z roku 1965, které požadovalo letoun Dassault Mirage IIICJ bez radiolokátoru pro útoky na pozemní cíle ve dne a za jasného počasí. Absence radaru ve zůžené přídi a přídavného raketového motoru dovolila navýšit zásobu pohonných hmot a zvětšit počet podvěsné výzbroje.

Prototyp letounu poprvé vzlétl 19. května 1967 a společnost Dassault následně zahájila výrobu 50 kusové série, kterou Izrael objednal v září 1966. Po zákazu exportu zbraní do Izraele generálem Charlesem de Gaullem se Mirage dále vyráběly a Armée de l'Air převzalo 50 letounů označených Mirage 5F. Stroje měly instalován doplňkový radar Aida II[2]. Dvoumístná varianta nesla označení Mirage 5D, průzkumná Mirage 5R[3]. V roce 1968 byla serie kompletní a Izraelci poskytly konečné platby.

Na konci roku 1969 měli Izraelci ve Francii piloty na testy letadel a požádali, zda by letadla nemohla být převedena na Korsiku, aby jim bylo teoreticky dovoleno pokračovat ve výcviku i v zimě. Francouzská vláda začala být podezíravá, když se Izraelci také pokusili získat přídavné palivové nádrže a přesun zrušili. Izraelci se nakonec vzdali snahy letadel dosáhnout a přijali náhradu. Některé zdroje tvrdí, že jejich spolupráce s Francií mimo oči veřejnosti pokračovala a Izrael dostal 50 ks Mirage 5 v bednách od francouzského letectva, které mezitím převzalo 50 letadel původně určených Izraeli jako Mirage 5F.[4][5][6] Oficiálně Izrael prohlašoval, že letadla vyrobil po získání kompletních plánů jako IAI Nešer.[7][8]

Přes 500 kusů Mirage 5 bylo nakonec úspěšně exportováno do Spojených Arabských Emirátů (Mirage 5AD), Egypta (Mirage 5SDE), Libye, Gabonu, Pákistánu, Peru, Venezuely (Mirage 5COA) a Zaire (Mirage 5M). Dalších 106 Mirage 5BA a 5BR převzalo belgické letectvo. Část těchto strojů bylo vyrobených z dílů dodaných z Francie, zbytek byl kompletně vyroben v Belgii.

Výkonnější pohonnou jednotku SNECMA Atar 9K-50 o tahu 70,82 kN s přídavným spalováním obdržela verze Mirage 50, sériově vyráběná od roku 1979. Na tento standard mohly být modernizovány i starší letouny Mirage III a 5, jako v případě Mirage 50EV/DV z Venezuely. Nejvýkonnější letouny tohoto typu provozovalo Chile, jehož Mirage 50CN byly modernizovány za pomoci Izraele na verzi Pantera. Chilské letectvo provozovalo rovněž belgické „pětky“ modernizované na variantu MirRSIP a později Elkan[9].

JAR zakoupila pět cvičných Nešerů ke zkouškám pro svůj program stíhače Atlas Cheetah. Všechny letouny byly nakonce modernizovány na standard Cheetah D.[10]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Současní (modře) a bývalí (červeně) uživatelé Mirage 5. Bývalí uživatelé úzce související s IAI Nešer (oranžově).

Současní[editovat | editovat zdroj]

  • Ekvádor Ekvádor: 6 Mirage 50[11](darovány Venezuelou)
  • Gabon Gabon: 11;[11] 1 operativní[12]
  • Pákistán Pákistán: 112; modernizovány pod projektem ROSE[11] (v roce 2015 plánovaná náhrada za stroje JF-17, v současnosti ve službě u Pákistánského námořnictva)

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

Specifickace (Mirage 5F)[editovat | editovat zdroj]

Dassault Mirage 5F, Armée de l'Air, EC 2/13 „Alpes“, 1981

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 8,22 m
  • Délka: 15,55 m
  • Výška: 4,5 m
  • Nosná plocha: 35 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 7150 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 13 700 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor SNECMA Atar09C o tahu 41,97 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 2350 km/h ve výšce 12 000 m
  • Cestovní rychlost: 956 km/h
  • Bojový rádius: 1250 km
  • Přeletový dolet: 4000 km
  • Dostup: 18 000 m
  • Stoupavost: 186 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 2× 30mm kanón DEFA 552 se 125 střelami na zbraň
  • Rakety: 2× kontejner Matra JL-100, každý s 19× raketami SNEB ráže 68 mm a 66 galony (250 litry) paliva
  • Bomby: 4 000 kg nákladu na pěti vnějších závěsnících, včetně různých bomb, průzkumných kontejnerů nebo přídavných nádrží
  • Střely: 2× AIM-9 Sidewinder nebo Matra R550 Magic

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha : Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Francouzské stíhací letouny, s. 142-144. (česky) 
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 53.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 208.  
  • GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. Kamufláže Vojenská letadla. 1. vyd. Praha : Svojtka&Co., 2001. ISBN 80-7237-438-9. S. 190 a 191.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dassault Mirage 5 na anglické Wikipedii.

  1. Pakistan's Nuclear Weapons Programme: An Assessment
  2. Václav Němeček, Vojenská letadla 5, Francouzské stíhací letouny, 1982, str. 143 a 144
  3. S. A. Genf, Encyklopedie letadel, Dassault Mirage 5, 1998, str. 208
  4. Wing Magazine, Vol. 30/No 4, August 2000, p.48, Swiss Federal Court
  5. Wing Magazine, Vol. 30/No 4, August 2000, p.48, Swiss Federal Court
  6. Rabinovich, Abraham. The Boats of Cherbourg: The Secret Israeli Operation That Revolutionized Naval Warfare Seaver Books, New York ISBN 978-0-8050-0680-3
  7. Cooper. Tom. "War of Attrition, 1969–1970".Wing Magazine via acig.org, 24 September 2003. Retrieved: 6 December 2010.
  8. Baker, Nigel and Tom Cooper. "Dassault Mirage III & Mirage 5/Nesher in Israeli Service." Wing Magazine via acig.org, 26 September 2003. Retrieved: 6 December 2010.
  9. David Donald, Vojenská letadla, Dassault Mirage III/5/50, 2002, str. 53
  10. a b c d Dassault Mirage III & Mirage 5/Nesher in Israeli Service [online]. ACIG, 2003, [cit. 2013-08-09]. [1]. (anglicky) 
  11. a b c d e f g h i j k l Trade Registers [online]. Armstrade.sipri.org, [cit. 2014-12-03]. [2]. (anglicky) 
  12. World Air Forces 2015 pg. 16 [online]. Flightglobal Insight, 2015, [cit. 2015-06-01]. [3]. (anglicky) 
  13. Kolodziej, Edward A. "Making and Marketing Arms: The French Experience and Its Implications for the International System." Princeton University Press, 2014. ISBN 1-40085-877-1. pp 347-350.
  14. Formal farewell for Argentine Malvinas Mirage aircraft, after 40 years service [online]. MercoPress, 17 August 2015. [4]. (anglicky) 
  15. Air International, December 1994, p. 322.
  16. Air International, December 1994, p. 322.
  17. Dassault Aviation https://web.archive.org/web/20151218081714/http://www.dassault-aviation.com/fr/passion/avions/dassault-militaires/mirage-iii/?xtmc=mirage-iii&xtrc=0%20Mirage%20III Mirage III]
  18. "Air Force: Receipt of a Jet Aircraft squadron "Hawker Hunter"". Lebanese Army. Retrieved 9 June 2012.
  19. Supreme Decree No. 010-2008-DE/FAP, 14 June 2008.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]