CAC/PAC JF-17 Thunder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JF-17 Thunder
FC-1 Xiaolong
Určení lehký bojový letoun
Výrobce Chengdu Aircraft Industry Corporation
Pakistan Aeronautical Complex
První let 2. září 2003
Zařazeno 12. března 2007
Charakter Ve službě
Uživatel Pákistán
Nigérie
Srí Lanka
Výroba Čína: červen 2007 – dosud
Pakistán: leden 2008 – dosud
Vyrobeno kusů 50

CAC/PAC JF-17 Thunder je čínsko-pákistánský jednomotorový nadzvukový lehký víceúčelový bojový letoun, vyvinutý ve spolupráci čínské Chengdu Aircraft Industry Corporation (CAC) a pákistánského výrobce Pakistan Aeronautical Complex (PAC).[1] Čínské označení letounu je FC-1 Xiaolong.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pákistánský JF-17 se stíhacím strojem Mirage 5 v popředí

Smlouvu o spolupráci na vývoji letounu FC-1 podepsala ČLR s Pákistánem roku 1995. Pákistán přitom požadoval stroj, který by ve službě nahradil stávající lehké bojové letouny Nanchang A-5, Chengdu F-7, Dassault Mirage III a Dassault Mirage 5. Kontrakt na výrobu strojů byl podepsán v roce 1999 a v roce 2002 byla zahájena stavba prvního prototypu, na který postupně navázalo dalších pět, z toho dva pro pozemní zkoušky. K jeho prvnímu letu došlo 2. září 2003.[1] V roce 2007 byl typ přijat do služby v Pákistánském letectvu. První plně operační jednotkou, provozující typ JF-17, se v únoru 2010 stala pákistánská 26. peruť Black Spiders.[2] Pákistánské letectvo přitom plánuje do roku 2015 získat 200 strojů (celkově až 250 strojů).[2]

Prvním zahraničním uživatelem typu JF-17 se v lednu 2016 stala Nigérie, která ještě roku 2016 odebere první tři letouny.[3] Druhým uživatelem se stala Srí Lanka, která objednala nejméně osm kusů JF-17.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pákistánský JF-17 v Turecku roku 2011

Systém řízení dosavadní verze je kombinovaný - zatímco kormidlo a vodorovné ocasní plochy pilot ovládá mechanicky, klapky a mechanizace křídla fungují elektronicky. Plánováno přitom je plně elektronické řízení fly-by-wire. Taktické palubní systémy pocházejí, pro snížení nákladů na vývoj, se stíhacího letounu Chengdu J-10. Letouny pohání jeden dvouproudový motor Klimov RD-93 s tahem 49,4 kN či 84,4 kN s přídavným spalováním. Výhledově by ho měl nahradit čínský motor WS-13, jehož vývoj se ale neustále protahuje. Výzbroj tvoří jeden 23mm kanón GŠ-23-2 a až 3630 kg výzbroje na závěsnících, z nichž čtyři jsou pod křídly, jeden pod trupem a dva na koncích křídel.[5]

Specifikace (JF-17)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 14 m
  • Rozpětí: 9,45 m
  • Výška: 4,77 m
  • Hmotnost prázdného stroje: 6411 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 12 700 kg
  • Pohonná jednotka:dvouproudový motor Klimov RD-93
  • Tah pohonné jednotky: 49,4 kN (84,4 kN s přídavným spalováním)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1,8 M
  • Dolet 1352 km
  • Dostup: 16 920 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 23mm kanón GŠ-23-2
  • 3630 kg výzbroje na sedmi závěsnících

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOUŠEK, Tomáš. JF-17 Thunder - Na počátku slibné kariéry. ATM. 2011, roč. 43, čís. 9, s. 62. ISSN 1802-4823.  [Dále Soušek (2011)]
  2. a b FC-1 Xiaolong / JF-17 Thunder, China / Pakistan [online]. Airforce-technology.com, [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Nigeria to become first JF-17 export operator [online]. Jane's, [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ‘Sri Lanka signs for JF-17’ – Nigeria named as first customer [online]. Airheadsfly.com, [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. [Soušek 2011, s. 63.]

Literatura[editovat | editovat zdroj]