Grumman F6F Hellcat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
F6F Hellcat
Hellcats F6F-3, May 1943.jpg
Určení stíhací letoun
Výrobce Grumman
První let 26. června 1942
Zařazeno 1943
Vyřazeno 1954 (USN)
1960 (Uruguay)[1]
Uživatel Americké námořnictvo
Námořní pěchota
Royal Navy
Francouzské námořnictvo
Výroba 1942-45
Vyrobeno kusů 12 275 ks[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman F6F Hellcat byl americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman, která vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prototyp XF6F-1

První prototyp stroje s označením XF6F-1 vzlétl již 26. června 1942. Stroj zalétával pilot Sheldon A. Converse. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, proto byl nahrazen výkonnějším Pratt & Whitney R-2800. Ještě týž rok začala sériová výroba, která probíhala v masovém měřítku a v roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena verze noční stíhačky s radarem či verze průzkumná s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

F6F na letadlové lodi USS Enterprise (CV-6)
Letouny F6F na lodi USS Yorktown, foto: Charles Kerlee, 1943

Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5155 či 5156 sestřelů japonských letounů), létalo na něm 305 leteckých es a nejúspěšnějším z nich byl David McCampbell, jenž se se svojí "Minsi" a "Minsi III" stal během 5 měsíců nejúspěšnějším stíhačem amerického námořnictva s 34 potvrzenými sestřely. Ačkoliv byl Hellcat dvakrát těžší než Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Američané ničili japonské stroje ve velkém, celkový poměr ztrát byl 19,1÷1 ve prospěch pilotů Hellcatů.[zdroj?] Jedna z bitev v Pacifiku dokonce dostala název „Velké střílení krocanů u Marian“. Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebralo Spojené království v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Sloužily na letadlových lodích i pozemních základnách Royal Navy. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou, Argentina a letectvo Uruguaye, které Hellcaty vyřadilo až v roce 1961.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

(Údaje dle publikace Grumman Aircraft since 1929.[2])

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres.

Údaje platí pro variantu F6F-5.[2]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 611 km/h ve výši 7 130 m
  • Cestovní rychlost: 270 km/h
  • Stoupavost: 15,1 m/s
  • Dostup: 11 370 m
  • Dolet: 1 520 km
  • Maximální dolet: 2 180 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaj platí při standardní vzletové hmotnosti.
  2. Platí při standardní vzletové hmotnosti a maximálním výkonu.
  3. Noční stíhací subvarianta F6F-5N měla v pozdějších sériích vnitřní zbraň v obou křídlech nahrazenu kanónem ráže 20 mm.
  4. Stroje z rané produkce nesly závěsníky pouze pod trupem a pravým křídlem, stejně jako varianta F6F-3. Na podtrupovém závěsníku mohla být alternativně nesena odhazovatelná přídavná nádrž s kapacitou 150 amerických galonů (567,8 l) paliva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Uruguayan Navy." Archivováno 11. 6. 2011 na Wayback Machine aeroflight. Retrieved: 27 May 2012.
  2. a b c FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London: Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman F6F Hellcat, s. 194-221. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Grumman F6F Hellcat — Pilot’s Flight Operating Instructions
  • Charles A. Mendenhall, Gallant Grummans in World War II, ISBN 0-87938-177-9
  • A. Jarski, W. Pajdosz, F6F Hellcat, Monografie Lotnicze, ISBN 83-86208-05-8
  • Časopis Letectví & Kosmonautika
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 
  • SCHMID, Jaroslav, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA, nakl. Fraus Plzeň, 1992 (2. vyd.) ISBN 80-85784-01-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]