Grumman F6F Hellcat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Grumman F6F Hellcat
Grumman F6F Hellcat
Grumman F6F Hellcat
Určení stíhací letoun
Výrobce Grumman
První let 26. června 1942
Zařazeno 1943
Vyřazeno 1954 (USN)
Uživatel USA USA
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Argentina Argentina
Francie Francie
Paraguay Paraguay
Uruguay Uruguay
Výroba 1942-45
Vyrobeno kusů 12 275 ks[1]

Grumman F6F Hellcat byl americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman, která vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp stroje s označením XF6F-1 vzlétl již 26. června 1942. Stroj zalétával pilot Sheldon A. Converse. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, proto byl nahrazen výkonnějším Pratt & Whitney R-2800. Ještě týž rok začala sériová výroba, která probíhala v masovém měřítku a v roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena verze noční stíhačky s radarem či verze průzkumná s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů.

Bojové nasazení[editovat | editovat zdroj]

F6F na letadlové lodi USS Enterprise (CV-6)
Letouny F6F na lodi USS Yorktown, foto: Charles Kerlee, 1943

Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5155 či 5156 sestřelů japonských letounů). Ačkoliv byl Hellcat dvakrát těžší než Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Američané ničili japonské stroje ve velkém, celkový poměr ztrát byl 19,1÷1 ve prospěch pilotů Hellcatů.[zdroj?] Jedna z bitev v Pacifiku dokonce dostala název „Velké střílení krocanů u Marian“. Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebralo Spojené království v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Sloužily na letadlových lodích i pozemních základnách Royal Navy. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou, Argentina a letectvo Uruguaye, které Hellcaty vyřadilo až v roce 1961.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

(Údaje dle publikace Grumman Aircraft since 1929.[1])

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres.

Údaje platí pro variantu F6F-5.[1]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 611 km/h ve výši 7 130 m
  • Cestovní rychlost: 270 km/h
  • Stoupavost: 15,1 m/s
  • Dostup: 11 370 m
  • Dolet: 1 520 km
  • Maximální dolet: 2 180 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaj platí při standardní vzletové hmotnosti.
  2. Platí při standardní vzletové hmotnosti a maximálním výkonu.
  3. Noční stíhací subvarianta F6F-5N měla v pozdějších sériích vnitřní zbraň v obou křídlech nahrazenu kanónem ráže 20 mm.
  4. Stroje z rané produkce nesly závěsníky pouze pod trupem a pravým křídlem, stejně jako varianta F6F-3. Na podtrupovém závěsníku mohla být alternativně nesena odhazovatelná přídavná nádrž s kapacitou 150 amerických galonů (567,8 l) paliva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FRANCILLON, René J. Grumman Aircraft since 1929. London : Putnam Aeronautical Books, 1989. ISBN 0-85177-835-6. Kapitola Grumman F6F Hellcat, s. 194-221. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Grumman F6F Hellcat — Pilot’s Flight Operating Instructions
  • Charles A. Mendenhall, Gallant Grummans in World War II, ISBN 0-87938-177-9
  • A. Jarski, W. Pajdosz, F6F Hellcat, Monografie Lotnicze, ISBN 83-86208-05-8
  • Časopis Letectví & Kosmonautika
  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.  
  • SCHMID, Jaroslav, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA, nakl. Fraus Plzeň, 1992 (2. vyd.) ISBN 80-85784-01-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]