Vought SB2U Vindicator

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vought SB2U Vindicator
Vindicator po startu z letadlové lodě USS Ranger, 1941
Vindicator po startu z letadlové lodě USS Ranger, 1941
Určení střemhlavý bombardér
Výrobce Vought
První let 4. ledna 1936 (XSB2U-1)
Uživatel USA
Francie, Velká Británie
Vyrobeno kusů 260

Vought SB2U Vindicator (Mstitel) byl americký celokovový jednomotorový dvoumístný střemhlavý bombardér z druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vznikl jako kombinace dvouplošníkové technologie a moderního jednoplošníkového typu. Jeho vývoj spadá až do roku 1934, kdy byla vypsána soutěž na tento druh stroje. Námořní letectvo stroj objednalo v říjnu 1934.

Prototyp letounu označený XSB2U-1 (SB = Scout and Bombing) byl zalétán 4. ledna 1936, testy byly zahájeny v červenci v Anacostii. Přestože první prototyp v srpnu havaroval, byl v říjnu podepsán kontrakt na 54 sériové stroje SB2U-1.

Po zavedení do služby v prosinci 1937 se ukázalo, že letoun SB2U-1 kvůli značné hmotnosti výzbroje zaostává za svými plánovanými parametry, takže bylo vyrobeno pouze 260 kusů všech verzí. Letouny SB2U-1 poháněly čtrnáctiválce Pratt & Whitney R1535-96. Hlavňovou výzbroj tvořil jeden pevný kulomet ráže 7,62 mm s 500 náboji a jeden pohyblivý stejné ráže s 600 náboji. Pod trupem byla vidlice pro svrhování pumy o hmotnosti 227 kg nebo 454 kg. Pod konci centroplánu byly instalovány závěsníky pro pumy do hmotnosti 227 kg. V březnu 1938 stroje obdržela letka VB-3 na letadlové lodi USS Saratoga (CV-3) a v dubnu následovala VB-2 na lodi USS Lexington (CV-2).

První SB2U-2 se změněnou výstrojí zařadila v srpnu 1938 do výzbroje letka VB-4 na lodi USS Ranger (CV-4).

Pro letectvo americké námořní pěchoty bylo určeno 57 strojů varianty SB2U-3. Prototyp verze -3 vznikl přepracováním posledního sériového SB2U-1, který byl zalétán v únoru 1939. Za pohonnou jednotku byl zvolen motor R1535-02 a nádrže v trupu byly vybaveny ochrannými obaly. Výzbroj tvořil jeden pevný a jeden pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm. Dodávky letounů započaly v únoru 1941 a obdržely bojové jméno Vindicator. Po bitvě u Midway na jaře 1942 byly převedeny k výcviku.

Exportní variantu pro Francii poháněla motorová jednotka R1535-SB4-G a letouny vyzbrojené třemi kulomety Darne ráže 7,5 mm dostaly označení V-156-F. Francouzské stroje byly navíc vybaveny aerodynamickými brzdicími ploškami na křídle. Aéronavale stroje zařadilo na letadlovou loď Béarn, většina ze 40kusové dodávky splněné koncem roku 1939 však zůstala na pozemních letištích.

Stroje přeznačené na V-156-B1 obdržela Velká Británie v létě roku 1941 a dostaly zde bojové jméno Chesapeake. Byly vyzbrojeny čtyřmi pevnými kulomety v křídlech ráže 7,62 mm. Podobně jako americké letouny brzy skončily u výcvikových jednotek.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Vought SB2U-1 Vindicator
  • Osádka: 2 (pilot, střelec-radista-pozorovatel)
  • Rozpětí: 12,80 m
  • Délka: 10,36 m
  • Výška: 3,12 m
  • Nosná plocha: 28 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2138 kg
  • Vzletová hmotnost: 3326 kg
  • Maximální rychlost: 402 km/h
  • Dostup: 8350 m
  • Dolet: 1610 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]