Douglas A-20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Douglas DB-7/A-20 Boston
A-20G
A-20G
Určení stíhací, noční stíhací, bitevní a průzkumný letoun
Výrobce Douglas Aircraft Company
Šéfkonstruktér Ed Heinemann
První let 26. října 1938[1]
Zařazeno 1940
Uživatel SSSR
USAAF
RAF
Armée de l'Air
Výroba 1939-1944
Vyrobeno kusů 7478 ks
Bostony v Normandii
Douglas A-20J-10-DO, 43-10129, zničený flakem nad Francií, 1944

Douglas DB-7/A-20 Boston/Havoc byl jedním z nejlepších dvoumotorových bombardovacích letounů druhé světové války.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Stroj vznikl na základě výběrového řízení na nový typ lehkého útočného bombardéru z roku 1937. První prototyp stroje vzlétl již v říjnu 1938 a byl vyvíjen prototyp další. Stroje objednala Francie, avšak do její kapitulace v roce 1940 bylo dodáno jen něco přes 70 kusů, zbytek objednávky převzala Velká Británie. Letoun byl vyráběn v různých variantách pro dva až tři členy osádky. Stroje měly rozdílné motory, výzbroj i různé další vybavení podle potřeb zákazníků, k nimž se od konce roku 1941 řadil i Sovětský svaz.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • Douglas Model 7A
  • Douglas Model 7B
  • DB-7 B-3
  • Boston Mk I i II
  • Havoc Mk I
  • DB-7A Havoc Mk II
  • DB-7B Boston Mk III
  • Douglas DB-73
  • Douglas DB-7C
  • A-20
  • A-20A
  • A-20B
  • O-53
  • A-20C (Boston Mk IIIA)
  • A-20D
  • A-20E
  • XA-20F
  • A-20G
  • A-20H
  • A-20J (Boston Mk IV)
  • A-20K (Boston Mk V)
  • P-70
  • F-3

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Letouny Douglas DB-7/A-20 Boston byly užívány nejen USA, ale i mnoha dalšími státy, mezi něž zejména patři Velká Británie, Francie a Sovětský svaz. Měly široké použití, byly užívány jako stíhací, noční stíhací, bitevní a průzkumné letouny.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2–3
  • Rozpětí: 18,69 m
  • Délka: 14,27 m
  • Výška: 4,82 m
  • Nosná plocha: 43,11 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5160 kg
  • Vzletová hmotnost: 7250 kg
  • Maximální rychlost: 473 km/h
  • Dostup: 7200 m
  • Dolet: 780 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Havoc I: 4x kulomet ráže 7,7 mm v přídi, 1x kulomet Vickers K ráže 7,7 mm v zadní kabině, Havoc II: 12 x kulomet ráže 7,7 mm v přídi, Havoc Intruder: 4x kulomet ráže 7,7 mm v přídi, 1x Vickers K, 454 kg pum, A-20B: 2x kulomet ráže 12,7 mm v bocích přídě, 1x kulomet ráže 12,7 mm v zadní kabině, 1x kulomet ráže 7,62 mm ve spodním střelišti, až 940 kg pum, Boston III bomb.: 4x kulomet ráže 7,7 mm v bocích přídě, 2x 2 kulomety ráže 7,7 mm v horním a spodním střelišti, 907 kg pum, Boston III Intruder: 4x kanón Hispano ráže 20 mm pod trupem, A-20G: 4x kanón ráže 20 mm a 2x kulomet ráže 12,7 mm nebo 6x kulomet ráže 12,7 mm v přídi, 1x 2 kulomety ráže 12,7 mm v horní věži, 1x kulomet ráže ve spodním střelišti, až 1 814 kg pum, mimo tyto existovala řada dalších variant výzbroje.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 2. vyd. Plzeň : Fraus, 1992. ISBN 80-85784-01-7.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu