Martin 187 Baltimore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Martin 187 Baltimore
Martin A-30
Martin A-30
Určení útočný a lehký bombardovací letoun
Výrobce Glenn L. Martin Company
Šéfkonstruktér James Smith McDonnell
První let 14. 6. 1941[1]
Zařazeno 1941
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Royal Air Force
USAAF, SAAF, RAAF
Vyrobeno kusů 1575

Martin 187 Baltimore byl čtyřmístný americký dvoumotorový středoplošník se zatahovacím podvozkem ostruhového typu. V době druhé světové války sloužil jako bombardovací a průzkumný v Royal Air Force a některých dalších spojeneckých letectvech.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 vznikl na základě požadavku RAF projekt letounu Martin Model 187 (XA-23), který navazoval na typ Martin Maryland. Americké letectvo o nový stroj neprojevilo zájem, ale britská nákupní komise v USA objednala produkci čtyř set exemplářů s bojovým jménem Baltimore. První prototyp vzlétl 14. června 1941 a v témže měsíci byla s podporou Zákona o půjčce a pronájmu dojednána další zakázka na 575 kusů, rozšířená v červenci 1942 kontraktem na dalších 600 letounů. Ačkoliv se s 1575 vyrobenými kusy jednalo o druhý nejpočetnější typ za války vyrobený firmou Martin (po B-26 Marauder a před PBM Mariner), většina strojů byla předána vzdušným silám Spojenců a USAAF, které mu formálně přidělily označení A-30, používaly jen několik málo exemplářů v nebojových rolích.[2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Martin Baltimore Mk.IIIA (FA353) RAF, Malta, 1943

Sériová výroba ve státě Maryland byla zahájena padesátikusovou produkcí Martin Baltimore Mk.I, na kterou navázala stokusová série Baltimore Mk.II. Letouny byly poháněny dvojicí hvězdicových motorů Wright R-2600-A5B, které roztáčely třílisté vrtule. Výzbroj tvořilo až 7 kulometů ráže 7,7 mm, z nichž čtyři Browning byly napevno instalované v křídle, jeden až dva Vickers K v hřbetním střelišti a jeden ve spodním prosazení trupu. Do Spojeného království začaly přicházet od října 1941, přičemž verze Mk.I byly určeny především k zajištění operačního výcviku a Mk.II byly předávány bombardovacím perutím RAF.

Další verzí, vyrobenou v počtu 250 kusů, byl Baltimore Mk.III s motory R-2600-19. Původní ručně ovládanou defenzivní výzbroj v horním střelišti nahradila hydraulicky ovládaná střelecká věž Boulton Paul se čtveřicí kulometů ráže 7,7 mm.

Další výrobní blok v počtu 281 strojů, objednaný USAAF jako A-30, byl nakonec celý směřován do Velké Británie pod označením Baltimore Mk.IIIA. Tato verze byla vybavena elektricky ovládanou věží Martin se dvěma kulomety ráže 12,7 mm. Dalších v podstatě shodných 294 kusů A-30A převzalo RAF pod označením Baltimore Mk.IV.

V prosinci 1942 byla zahájena výroba poslední sériově vyráběné obměny Baltimore Mk.V (600 kusů), vyzbrojené výhradně kulomety ráže 12,7 mm. Za pohonné jednotky byly vybrány výkonnější Wrighty R-2600-29 o 1250 kW.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Martin Baltimore 454. perutě RAAF, Kyrenaika, Libye, 1943

Většina prvních verzí Baltimoru a všechny stroje Mk.IV a Mk.V byly výrobcem odesílány do oblasti Středozemního moře a na Blízký východ. RAF jimi vyzbrojilo celkem 11 útvarů. Několik kusů Mk.V bylo dodáno indickému vojenskému letectvu, nebyly však bojově nasazeny.

V srpnu 1942 převzala první Baltimory také 21. peruť SAAF, později pak další dvě perutě Jihoafrické unie. Staly se také výzbrojí 1437. strategické průzkumné letky (No. 1437. Strategic Reconnaissance Flight) RAF.

V únoru 1943 převzala Baltimory Mk.III 454. peruť RAAF, s nimiž začala operovat od března ze základen v Egyptě. V červnu 1943 byly některé letouny vybaveny protilodním radarem, které pak sloužily k námořnímu průzkumu a k boji proti ponorkám.

Baltimory Mk.III a Mk.IV byla v říjnu 1943 vyzbrojena i 13. peruť letectva Svobodného Řecka, operující především nad Egejským mořem. V červenci 1944 obdržela Baltimory Mk.IV a Mk.V spojenecká Aeronautica Cobelligerante Italiana, která z nich utvořila jedno křídlo nazvané Stormo Baltimore. Bylo začleněno do Balkan Air Force RAF a uskutečnilo celkem 550 bojových letů.

Na začátku roku 1944 obdržela Baltimory Mk.V také francouzská jednotka GB I/17 „Picardie“, dislokovaná v Rajaku v Sýrii. Převážně nebojově sloužící stroje dolétaly ve Francii v roce 1948.

Samotné USAAF převzalo pouze malý počet Baltimorů, které využívalo k testům, nebo při výcviku osádek.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Martin Baltimore Mk.V (FW598) letectva ACI

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres Martinu 187 Baltimore

Údaje platí pro Martin Baltimore Mk.V[1]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 4
  • Rozpětí: 18,69 m
  • Délka: 14,78 m
  • Výška: 4,32 m
  • Nosná plocha: 50,00 m²
  • Prázdná hmotnost: 7143 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 10 400 kg
  • Maximální rychlost u země: 452 km/h
  • Maximální rychlost v hladině 4000 m: 494 km/h
  • Cestovní rychlost: 368 km/h
  • Výstup do 4000 m: 7,9 min
  • Dostup: 7620 m
  • Dolet se 454 kg pum: 1740 km
  • Maximální dolet: 2860 km
  • Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový motor Wright R-2600-29 Twin Cyclone
  • Výkon pohonné jednotky: 1250 kW

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Navigátor-bombometčík letounu Martin 187 Baltimore 223. perutě Royal Air Force, Tunisko, duben 1943

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939–45 Stíhací a bombardovací letadla USA. 1. vyd. Plzeň : Fraus, 1992. 100 s. ISBN 80-7238-022-2. Kapitola Martin 187 Baltimore, s. 71-73.  
  2. JOHNSON, E.R. American Attack Aircraft Since 1926. Jefferson, N.C. : McFarland & Company, 2008. ISBN 978-0-7864-3464-0. Kapitola Martin A-30 1941-1944, s. 54-56. (anglicky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla USA. 3. vyd. Plzeň : Fraus, 1998. ISBN 80-7238-022-2. S. 99-101.  
  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 35.  
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha : Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Martin 187 Baltimore, s. 424 a 425. (česky)  
  • NĚMEČEK, Václav. Martin 187 (A-30) Baltimore. Letectví a kosmonautika. 1968, roč. XLIV., čís. 3, s. 34.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]