Boeing XF8B

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Boeing XF8B
Určení stíhací letoun
Výrobce Boeing
Šéfkonstruktér R. (Dick) Stith
První let 27. listopadu 1944
Vyřazeno sešrotován 1950
Uživatel US Navy
USAAF
Vyrobeno kusů 3

Boeing XF8B byl prototyp jednomotorového palubního stíhacího letounu s dlouhým doletem vyvíjený firmou Boeing v době druhé světové války. Předpokládalo se, že bude operovat na Pacifickém bojišti proti Japonsku z palub amerických letadlových lodí, které budou moci zůstat v bezpečí mimo dolet většiny japonských letounů. Víceúčelová konstrukce XF8B však nebyla vyvíjena jen stíhací úkoly, ale i jako dálkový doprovodný stíhač, střemhlavý bombardér a torpédový bombardér. Aby mohl fungovat v těchto odlišných rolích, obsahovala jeho konstrukce řadu novátorských prvků. Přes své nesporné kvality, XF8B nebyl nikdy sériově vyráběn.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

XF8B-1, interně označený firmou Boeing jako Model 400, byl ve své době největší a nejtěžší jednomístnou, jednomotorovou americkou stíhačkou. Boeing svůj projekt optimisticky označoval jako stíhačka 5 v 1 (stíhací letoun, přepadový stíhač, střemhlavý bombardér, horizontální bombardér a torpédový bombardér). Byl poháněn jedním pístovým motorem Pratt & Whitney XR-4360-10. Byl to hvězdicový 28válec o výkonu 3 200 koní, který poháněl dvě protiběžné, třílisté vrtule. Velké křídlo bylo sklápěcí. V trupu letounu byla zabudována pumovnice a velké palivové nádrže (přídavné nádrže mohly být zavěšeny pod křídly). Předpokládaná výzbroj se skládala ze šesti kulometů ráže 12,7 mm, nebo šesti kanónů ráže 20 mm v křídle. Podvěšeno mohlo být 2 900 kg pum či dvě torpéda o hmotnosti 900 kg. Letoun měl kapkovitý překryt kabiny a mohutný záďový podvozek.

Výroba tří prototypů XF8B (sériová čísla 57984-57986) začala v květnu 1943. Do konce války byl dokončen pouze jeden z nich. Jeden prototyp testovalo na základně Eglin americké armádní letectvo.

Testy[editovat | editovat zdroj]

Pro snadnější testování nesly dva z prototypů druhého člena posádky – palubního inženýra. Prototypy byly testovány do roku 1946 armádním letectvem a do roku 1947 námořnictvem. Výkony byly slibné, ale konec války v Pacifiku a změna mezinárodní situace vedly k tomu, že se firma Boeing začala více soustředit na vývoj strategických bombardérů a dopravních letadel. Po válce také nastoupila první generace proudových letadel, což vedlo k masovému rušení projektů pístových letadel. USAAF navíc v té době ztratila o projekt zájem a námořnictvo by si v takové situaci objednalo jen malou sérii. Boeing proto sám projekt jako neperspektivní zrušil. Prototypy byly do roku 1950 sešrotovány.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 16,5 m
  • Délka: 13,1 m
  • Výška: 5,0 m
  • Nosná plocha: 45,4 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 6132 kg
  • Vzletová hmotnost: 9302 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 9839 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový pístový motor Pratt & Whitney XR-4360-10
    • Výkon motoru: 3000 hp (2240 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 695 km/h
  • Dostup: 11 400 m
  • Stoupavost: 850 m/min
  • Dolet: 3669 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing XF8B na anglické Wikipedii.