Douglas DC-5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DC-5/C-110/R3D
R3D-2, USMC, VMJ-152, 1941
R3D-2, USMC, VMJ-152, 1941
Určení Transportní letoun
Výrobce Douglas Aircraft Company
První let 20. února 1939
Zařazeno 1940
Vyřazeno 1949
Uživatel KLM
United States Navy
United States Marine Corps
Vyrobeno kusů 12

Douglas DC-5 byl americký dvoumotorový vrtulový hornoplošník o kapacitě 16 až 22 míst s příďovým zatahovacím podvozkem, navržený pro kratší trasy než stroje Douglas DC-3 nebo Douglas DC-4. Je to nejméně známý stroj ze slavné série letounů firmy Douglas.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První návrh, vzešlý z konstrukční kanceláře Leo Devlina za odborné asistence Eda Heinemana, se poprvé objevil v létě roku 1938.

Prototyp DC-5 (výr. č. 411, NX-21701) zalétal 20. února 1939 zkušební pilot Carl Cover. Pohon zajišťovala dvojice vzduchem chlazených devítiválcových pohonných jednotek Wright Cyclone GR-1820F-62 o výkonu po 662 kW. Po ukončení zkušebního programu došlo k výměně původních motorů za Wright R-1820G-102A o výkonu po 810 kW a letoun obdržel jméno „Rover“. 19. dubna 1940 byl předán jako osobní stroj Williamu E. Boeingovi, který jej po 22 měsících služby předal US Navy. U amerického námořnictva nesl označení R3D-3 a číslo 08005. Do roku 1946 sloužil na Aleutách.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

V tomto období převzala své čtyři objednané DC-5 letecká společnost KLM (PH-AXA „Alk“, PH-AXB „Bergeend“, PH-AXE „Eend“ a PH-AXG „Gruto“), která je nasadila na evropských linkách. Po vpádu německých vojsk do Nizozemí byly DC-5 KLM evakuovány do zámoří. K západoindické pobopčce KLM do Curaçaa přešly v roce 1940 dvě DC-5 jako PJ-AIW „Wakago“ a PJ-AIE „Zonvogel“ a další dvě do Batávie ke KNILM jako PK-ADA a PK-ADB. Počátkem roku 1942 byly všechny čtyři letouny dislokovány v Západní Indii na ostrově Jáva. PJ-AIW a PJ-AIZ změnily imatrikulaci na PK-ADD a PK-ADC.

Japonský letoun DC-5 (ex PK-ADA)

Po japonském útoku na Jávu tři z nich uletěly s uprchlíky do Austrálie, PK-ADA byl 9. února 1942 převzat Japonci jako válečná kořist. Po opravě byl nejprve využíván jako zkušební létající laboratoř a následně vystavován v Tokiu jako exponát ukořistěných spojeneckých letadel až do konce války. Poté dosloužil jako výcvikový stroj leteckých navigátorů na vojenské základně v Tačikavě.

Zbývající tři DC-5 KNILM v Austrálii létaly u dopravce Australian National Airways (VH-CXA, VH-CXB a VH-CXC). Používala je rovněž 21. squadrona RAAF pro přepravu osob ze Spojeného velitelství letecké dopravy.

V roce 1944 došlo k jejich předání americkému letectvu, kde dostaly označení C-110DE a sériová čísla 44-83230 až 44-83232. Sloužily u 374. výsadkové a dopravní skupiny 5. letecké armády. Zde létaly s původními holandskými posádkami, které smluvně vyplácela společnost Pan American World Airways.

Na konci II. světové války byl letoun 44-83232 přenechán za cenu šrotu Australian National Airways, která ho krátce nato odprodala nově vzniklé společnosti Holland Airways (VH-ARD „Bali Clipper“) se sídlem v Sydney. Zde byl používán pro přepravu italských přistěhovalců do Austrálie.

V roce 1948 se VH-ARD dostal přes Sicílii do Izraele, kde létal do roku 1955 se jménem „Bagel Lancer“. Pak byl letoun postupně rozebírán a používán k pozemnímu výcviku a školení mechaniků na letišti v Tel Avivu.

US Navy zakoupilo a v červnu a červenci 1940 převzalo tři letouny ve vojenském provedení R3D-1 (1901 až 1903) pro 16 pasažérů.

V září a říjnu následovaly čtyři exempláře R3D-2 (1904 až 1907) pro USMC. Měly zpevněnou podlahu kabiny a nákladová vrata na levé straně trupu za křídlem. Alternativně mohly být vybaveny 22 sklopnými sedadly pro výsadkáře. Během II. světové války tyto letouny operovaly mezi vojenskými základnami v USA a oblasti Pacifiku. Jeden z R3D-2 byl sestřelen japonskou ponorkou u pobřeží Austrálie, zbylé byly 31. října 1946 vyřazeny.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

C-110DE (VH-CXA) USAAF nad Novou Guineí, 1942

Údaje platí pro DC-5[1]

  • Posádka: 3
  • Rozpětí: 23,77 m
  • Délka: 18,96 m
  • Výška: 6,04 m
  • Nosná plocha: 76,55 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 6 243 kg
  • Vzletová hmotnost: 9 072 kg
  • Maximální rychlost: 370 km/h
  • Cestovní rychlost: 325 km/h
  • Dostup: 7 225 m
  • Dolet: 2 575 km
  • Stoupavost: 8,1 m/s (1 585 ft/min)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Douglas R3D-1 „Anacostia“, US Navy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. Praha : Nadas, 1984. 176 s.  
  • CVRKAL, Milan. Málo známý Douglas DC-5. Letectví a kosmonautika. březen 1985, roč. LXI., čís. 6, s. 16 a 17.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milan Cvrkal, Letectví a kosmonautika, Málo známý Douglas DC-5, 1985, č. 6, str. 17

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]