Letka (letecká jednotka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Letka (letectvo))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Letka je označení pro základní bojovou, administrativní a technickou jednotku vojenského letectva,[1] které se používá v češtině i ve slovenštině, resp. českém i slovenském letectvu.[2] Název letka ve smyslu vojenské jednotky se začal používat ve 20. letech 20. století pro označení jednotky o síle letecké roty, podobně jako se prosadilo označení peruť pro letecký prapor.[3] Použití a význam termínu letka jsou však závislé na konkrétní době a daném letectvu.

Příklady použití termínu[editovat | editovat zdroj]

Československo[editovat | editovat zdroj]

Československé letectvo se v období první republiky skládalo z několika leteckých pluků, které se dále dělily na perutě a letky. Například 2. peruť Leteckého pluku 1 byla dne 15. září 1938 tvořena letkami č. 3, 6 a 66.[4] V 50. letech bylo československé stíhací letectvo organizováno ve stíhacích divizích, které se skládaly ze tří stíhacích leteckých pluků, každý se čtyřmi letkami po 12 letounech.[5]

Česko[editovat | editovat zdroj]

Letecké jednotky Vzdušných sil Armády České republiky jsou organizovány v hierarchii základna–křídlo–letka. Například 213. výcviková letka spadá pod 21. taktické křídlo 21. základny taktického letectva. V roce 2016 byla nejmenší letkou českého letectva 241. dopravní letka s 5 letouny (2 A319CJ, 2 Jak-40, 1 CL-601 Challenger), zatímco nejvyšším počtem strojů disponovala 221. vrtulníková letka s celkem 21 vrtulníky (17 Mi-24V, 4 Mi-171Š).[6]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Francouzské letectvo.

Základní jednotkou Francouzského armádního letectva před první světovou válkou byla letka (escadrille), disponující 6-8 stroji. Letky začaly být v průběhu války početně posilovány a posléze sdružovány do vyšších formací nazvaných skupiny (groupe) a seskupení (groupement). Tuto strukturu si letectvo zachovalo i v meziválečném období, kdy bylo „seskupení“ přejmenováno nejprve na letecký pluk (régiment d'aviation) a v roce 1933, se vznikem samostatné Armée de l'air, na eskadru (escadre). V době počátku druhé světové války měla letka jednomotorových stíhacích letounů 10 strojů operačních a dva záložní, a tabulkové početní stavy jiných typů letek byly typicky nižší.

V poválečném období a vstupu Francie do NATO došlo k změne názvu groupe na escadron (peruť), která se pak stala základní operační a administrativní jednotkou Armée de l'air. Dvě až tři escadrille o šesti až osmi strojích stále zůstávají organizační složkou těchto perutí a zachovávajíjí si vlastní identitu a tradice, například Escadrille SPA 3 v rámci Escadron de chasse 1/2 Cigognes, ale nikoliv operační samostatnost.

Německo[editovat | editovat zdroj]

Nejmenší operační jednotkou stíhacích letounů Luftwaffe během druhé světové války byla letka (Staffel) s 12 letouny, která se v boji dělila na další taktické jednotky – typicky se jednalo o roj 4 letounů, tzv. Schwarm. Německé letky byly podřízeny skupinám (Gruppen), které se skládaly ze tří letek a štábu.[7]

Spojené království[editovat | editovat zdroj]

Základní jednotkou Royal Air Force v roce 1939 byla peruť (Squadron) s 12 letouny. V jejím rámci působily dvě operační letky (Flights) po 6 strojích ve dvou rojích (Sections) po 3 letadlech. Počínaje rokem 1940 začala RAF postupně přecházet na systém perutí operujících v letkách či rojích (Flights) po 4 letadlech, tzv. Finger-four, skládajících se ze dvou dvojic (Sections).[8][9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) [online]. Ústav pro jazyk český [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. 
  2. ČADIL, Jan. Vzdušné síly OS SR - Ročenka 2016. Bratislava: ve spolupráci s L+K vydal MAGNET PRESS, SLOVAKIA, 2016-08-27. ISBN 978-80-89169-36-8. Kapitola Vzdušné sily Ozbrojených síl Slovenskej republiky, s. 4-7. 
  3. OPRAVIL, Antonín. Ze života leteckých názvů. Naše řeč [online]. 1940. Roč. 24, čís. 5-6, s. 155-157. Dostupné online. 
  4. FIDLER, Jiří. Na zrazeném nebi: encyklopedie československého vojenského letectva za branné pohotovosti státu na podzim 1938. Praha: Libri, 2015. ISBN 978-80-7277-532-3. Kapitola Organizační struktura a velitelský sbor vojenského letectva (stav k 15. září 1938), s. 411-422. 
  5. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. Kapitola Velké soupeření 1950-1989, s. 57. 
  6. ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2016. Praha: ve spolupráci s L+K vydal MAGNET PRESS, SLOVAKIA, 2016-08-15. ISBN 978-80-89169-35-1. Kapitola Vzdušné síly Armády ČR, s. 4-8. 
  7. GROSSMANN, Viktor. Vyznejte se v Luftwaffe. Extra VÁLKA - Vojska. 2012-11-23, čís. 1, s. 42-43. ISSN 1805-0298. 
  8. http://www.fronta.cz/dotaz/organizace-luftwaffe-raf-cs-letectva
  9. FRANKS, Norman. Letadlo proti letadlu. Praha: DEUS, 2002. ISBN 80-86215-35-0. Kapitola Pružná formace, s. 142-163.