Pancir-S1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pancir-S1
Pancir-S1 na náklaďáku KAMAZ-6560 8x8
Pancir-S1 na náklaďáku KAMAZ-6560 8x8
Místo původu Rusko Rusko
Historie služby
Ve službě 2003–dosud
Historie výroby
Navrženo 1994
Výrobce KBP Tula
Výroba 2008-
Varianty Pancir-S
Pancir-S1
Pancir-S1E
Základní údaje
Obsluha 3

Pancir-S1 (rusky Панцирь-С1, v kódu NATO "SA-22 Greyhound") je ruský hybridní samohybný protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, který je určen k obraně civilních a vojenských objektů proti současným a perspektivním prostředkům vzdušného napadení. Byl zaznamenán v řádách proruských separatistů během války na východní Ukrajině[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Protiletadlový systém Pancir-S1 byl vyvinut v 90. letech 20. století jako perspektivní nástupce protiletadlového systému 9K22 Tunguska. První prototyp byl dokončen v roce 1994 a představen na výstavě vojenské techniky MAKS 1995. Posléze byl však další vývoj tohoto systému zastaven z důvodu nedostatku finančních prostředků.

V roce 2000 byl projekt znovu obnoven díky finanční pomoci ze Spojených arabských emirátů.

Raketa[editovat | editovat zdroj]

Protiletadlový systém Pancir-S1 je vybaven 8 nebo 12 raketami 57E6 nebo 57E6-E. 57E6 je dvoustupňová raketa skládající se z letového a urychlovacího stupně s motory na tuhá paliva.

Raketa nese výbušnou tyčovou hlavici se střepinovým účinkem a má dálkové povelové navádění. Pro protiletadlový systém Pancir-S1 je charakteristická možnost navádět palbu jak kanonů, tak raket pomocí střeleckého radaru i optoelektronických přístrojů. Raketa nese rádiový i laserový transpondér, takže ji mohou sledovat obě složky systému navádění palby. Maximální nasazení prostředku Pancir-S1 tak zahrnuje navádění čtyř střel na dva cíle pomocí radaru a řízení palby kanonů na třetí cíl prostřednictvím optoelektroniky.

Kanónová výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Specifikace
Hmotnost 20 tun
Max. počet
současně sledovaných cílů
20
Max. počet
současně postřelovaných cílů
3
Max. vzdálenost
zjištění cíle (2 m2)
38 000
Max. vzdálenost
sledování cíle (2 m2)
30 000 m
Dálkový rozsah
působení raket
1200 až 20 000
Výškový rozsah
působení raket
15 až 15 000
Dálkový rozsah
působení kanonů 2A38M
200 až 4 000 m
Výškový rozsah
působení kanonů 2A38M
0 až 3 000 m
Rozsah rychlosti
postřelovaného cíle
10 až 1000 m/s
Max. reakční čas
v bojovém stavu
4 až 6 sekund

Protiletadlový systém Pancir-S1 je vybaven dvojicí kanónů ráže 30 mm s celkovou rychlostí palby až 5000 ran za minutu. Kanóny mohou používat tříštivo-trhavou, zápalnou nebo kumulativní munici. Typ munice je možné volit podle povahy cíle. Každý kanón je vybaven 700 náboji.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Roman – prototyp z roku 1994 na šasi Ural-5323-20
  • ZPRK 96K6 – sériová verze z roku 2005 na šasi KamAZ-6560
  • Pancir-S1-O – verze z roku 2005, výzbroj 2×2 30mm 2A72, 2×4 57E6E, vybavena optickým systémem řízení výzbroje, chybí sledovací radar
  • Pancir-S1E – exportní verze na šasi MAN-SX45, vyzbrojena raketami 9M311
  • Pancir-2E – speciální exportní verze z roku 2006, radar s vylepšenými parametry
  • Pancir-S1 – verte z roku 2006, výzbroj 2×2 30mm 2A38M, 2×6 57E6E, sledovací radar na sledování 4 cílů, zóna zachycení cíle 0,2 až 20 km rádius, do výšky 0 až 15 km
  • Pancir-S1 (BM 72V6E) – upravená verze na šasi BAZ-6909-019
  • Pancir-S2 – modernizovaná verze
  • Pancir-M – námořní verze, v červenci 2015 zahájena sériová výroba
  • Pancir-ME – vyvíjená exportní námořní verze systému.[2]
  • Pancir-SA – roku 2017 představená verze systému určena k operacím v Arktidě. Je umístěna na dvoudílném pásovém pdovozku DT-30PM. Nese 18 řízených střel 57E6, kanóny naopak chybí.[3]
  • Pancir-SM – modernizovaná verze, dostřel zvýšen na 40 km, vzdálenost zachycení cíle na 75 km

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • Rusko Ruská federace provozuje v současné době 31 kusů Pancir-S1 jejichž počet má do roku 2016 stoupnout na 300 kusů.
  • Alžírsko Alžírsko objednalo v roce 2008 38 kusů Pancir-S1
  • Jordánsko Jordánsko provozuje 50 bojových vozidel
  • Spojené arabské emiráty SAE objednaly 50 bojových vozidel
  • Sýrie Sýrie podepsala v roce 2006 objednávku v hodnotě 1 mld USD na 50 bojových vozidel Pancir-S1.
  • Írán Írán získal 10 bojových vozidel ze Sýrie.
  • Brazílie Brazílie objednala 3 baterie Pancir-S1
  • Irák Irák objednal 42 kusů Pancir-S1

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://technet.idnes.cz/ruska-invaze-na-ukrajina-ruske-zbrane-na-ukrajine-f7t-/vojenstvi.aspx?c=A150225_160043_vojenstvi_mla
  2. Rostec Launched Pantsir-ME air defense missile/gun system launched at IMDS 2017 [online]. Navalrecognition.com, [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pantsir-SA Arctic short-range air defense missile system [online]. Armyrecognition.com, [cit. 2017-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 

‎Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pantsir-S1 na anglické Wikipedii a Панцирь-С1 na ruské Wikipedii.