S-300

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
S-300
MoscowParade2009 7.jpg
Typ Protiletadlový systém
Místo původu Sovětský svaz SSSR
Rusko Rusko
Historie služby
Používána 1978–dosud
Historie výroby
Konstruktér Almaz-Antej
NPO Almaz
NIIP (radar)
MKB Fakel (rakety)
MNIIRE Altair (S-300F)
Navrženo 1967–2005
Výrobce MZiK
Varianty S-300P
S-300PM
S-300PMU 2
S-300F (námořní varianta)
S-300V
S-400

S-300 (rusky С-300, v kódu NATO SA-10 Grumble, SA-12 Giant/Gladiator, nebo SA-20 Gargoyle) je rodina ruských raketových protiletadlových systémů dlouhého dosahu. Tyto systémy jsou určeny k obraně strategických cílů před údery vedenými letadly, střelami s plochou dráhou letu i balistickými raketami. Systémy jsou schopny činnosti za každého počasí i v podmínkách intenzivního radioelektronického rušení.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj protiletadlového systému S-300 byl zahájen v roce 1969 a první systémy (konkrétně S-300 PMU) byly do sovětské armády zaváděny od roku 1979.

Výrobcem systému je firma Almaz a od roku 1993 je S-300 vyráběn i v ČLR pod názvem 红旗hong qi - Rudá vlajka). V současné době tento systém slouží v armádách řady zemí[1].

Pokračovatelem S-300 je systém S-400, který byl přijat do výzbroje ruské armády v roce 2007.

Popis a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Centrem systému je velitelské stanoviště, ke kterému jsou připojeny přehledové radiolokátory, stanice pro navedení raket a odpalovací zařízení. Jednotlivé prvky mohou být umístěny vedle velitelského stanoviště, nebo mohou být od něho vzdáleny až 40 km. Součástí S-300 jsou i nabíjecí a další podpůrná zařízení.

Systém S-300 lze charakterizovat jako mnohokanálový, tj. dokáže sledovat a sestřelovat více cílů současně. Moderní verze dokáží útočit až 72 raketami na 36 cílů současně, tj. 2 raketami na jeden cíl. Pravděpodobnost vyřazení cíle je tak velmi blízká 1. Výkonnost S-300 nebyla doposud ověřena v bojovém nasazení, ale praktické testy prokazují, že se jedná o jeden z nejvýkonnějších protiletadlových raketových systémů, které jsou v současné době provozovány.[1]

Další významnou charakteristikou systému je úplná automatizace. Všechny úkoly - detekce, sledování, stanovení cíle, zachycení cíle, doprovod a navádění střel, hodnocení výsledků střelby - je systém schopen řešit automaticky pomocí počítačů. Funkce obsluhy spočívá v kontrole nad zařízeními a v odpalu raket. Vertikální start rakety zajišťuje ostřelování cílů, přilétajících ze všech směrů, aniž by odpalovací zařízení muselo mířit ve směru z něhož se přibližuje cíl.

Verze[editovat | editovat zdroj]

S-300P[editovat | editovat zdroj]

První protiletadlový systém S-300P začal pracovat v Moskevském okruhu PVOS v roce 1978 (v kódu NATO SA-10 Grumble). Byl to mobilní systém, jehož jednotlivé prvky byly umístěny na přívěsech tahačů Ural-357, Kraz-255 a Kraz-260. Systém používal střely 5V55 s doletem 47 km, později s doletem 75 km. Minimální výškový dosah byl 25 metrů a maximální 25 km. Střely měly délku 7,25 metru a průměr 0,5 metru. Hlavice obsahovala 130 kg výbušniny se směrovým účinkem. Střely byly odpalovány z transportních kontejnerů metodou studeného startu. V polovině 80. let byl tento systém modernizován a dostal označení S-300PT.

S-300PS[editovat | editovat zdroj]

Je samohybná nebo také exportní varianta protiletadlového systému S-300P. Do výzbroje byl přijat v roce 1982. Výhodou oproti staršímu S-300P je S-300PS kratší doba přípravy (5 minut) a delší dosah raket (90 km). Systém je umístěn na nákladních automobilech MAZ 543M.

S-300PM[editovat | editovat zdroj]

S-300PM nebo exportní S-300PMU 1, v ČLR vyráběn pod označením HQ-10 (红旗-10), je modernizovaná verze systému S-300P, jejíž vývoj byl zahájen v roce 1983. S-300PM je vybavena modernějšími raketami 48N6 (48N6E). Raketa byla poprvé testována v únoru 1984. Systém je vybaven modernějším přehledovým radiolokátorem PN64, který je schopen detekovat cíle s odrazovou plochou od 0,02 m². Dálkový dosah raket je 150 km a výškový 27 km. Raketa je také schopna zasáhnout cíle pohybující se ve výškách 6-100 m na vzdálenost až 30 km.

S-300PMU 2[editovat | editovat zdroj]

S-300PMU 2

S-300PMU 2, v ČLR vyráběn pod označením HQ-15 (红旗-15), oproti předchozím typům zahrnuje nové prvky jako je přehledový radiolokátor 96N6, velitelské stanoviště a modernizovanou raketu 48N6E2 s doletem 200 km. Vývoj S 300PMU 2 byl zahájen v roce 1995 a v roce 1997 byl systém představen na výstavě vojenské techniky MAKS-97.

S-300F[editovat | editovat zdroj]

S-300FM na křižníku Petr Veliký

S-300F (SA-N-6) je námořní varianta protiletadlového systému S-300. Systém byl zaveden do výzbroje v roce 1984. Používá rakety 5V55RM s dosahem 7-90 km. Raketa dosahuje rychlosti mach 4. Tímto protiletadlovým systémem jsou vybaveny křižníky Kara, Slava a Kirov. S-300FM je modernizovaná varianta S-300F a je instalována pouze u raketového křižníku Petr Veliký (třída Kirov). Systém používá rakety 48N6 a dosahuje rychlosti mach 6. Vývozní varianta je známá pod názvem Rif M a je instalována u čínského torpédoborce 051C.

S-300V[editovat | editovat zdroj]

S-300V s raketami 9M83

Na rozdíl od předchozích verzí S-300P jsou komponenty systému S-300V umístěny na pásovém vozidlu s hrubou hmotností 47 tun. Systém je určený pro obranu prvosledových, druhosledových a týlových jednotek před taktickými řízenými střelami, letadly a vrtulníky. Systém je schopen ničit taktické balistické střely na maximální vzdálenost 40 km a letadla na vzdálenost 100 km. Výškový dosah proti letadlům je do 30 km a proti BS 28 km. Systém je schopen vést boj proti 24 cílům současně a navádět až 2 protiletadlové rakety najednou. S-300V byl zaveden do výzbroje v roce 1986 jako nástupce protiletadlového systému Krug (SA-4 Ganef). S-300V je vyráběn firmou Antej. V ČLR má tato verze označení HQ-18 (红旗-18).

Složení protivzdušné brigády:

  • 1 velitelské vozidlo 9S457-1
  • 1 radiolokátor celokruhového vyhledávání 9S15MT
  • 1 radiolokátor sektorového vyhledávání 9S19M2
  • 6 odpalovací vozidlo
  • 6 nabíjecí vozidlo

S-300V používá dvou typů raket. Jedná se o raketu 9M82 (SA-12 Giant), která je určena hlavně k ničení balistických raket. Další raketou je 9M83 (SA-12 Gladiator), která je určena k ničení střel s plochou dráhou letu, letadel nebo taktických balistických raket na menší vzdálenost.

Verze S-300 PT S-300 PS S-300PM S-300 PMU 2 S-300 F S-300 FM[2] S-300 V S-300 VM[3]
Rok zavedení 1979 1982 1989 1997 1984 dříve 1999 1986 1996 (?)
Používaná střela 5V55K 5V55 48N6 48N6M 5V55RM 48N6MЕ2 9M82,9M83 9M82M,9M83M
Maximální výškový dosah 25 km 27 km 27 km 27 km 25(27) km 25(27) (?) km 25(30)km 25(30)km
Minimální výškový dosah 25 m 25 m 10 m 10 m 7[4] (25)m 7(?) (?) (?)
Maximální dálkový dosah 47 75 150 200 90(150) 200 75 (100) 200 (250)
Minimální dálkový dosah 5 5 3 3 3 ? 5 5
Množství postřelovaných cílů 6 6 6 36[5] 6 ? 24 24
Množství současně naváděných střel 12 12 12 72[6] 12 ? 48 48

Maskování a ochrana[editovat | editovat zdroj]

  • Maskování. K maskování komponent systému S-300 se používají klamné nafukovací atrapy ve skutečné velikosti [7], které jsou vybaveny přídavnými zařízeními ke generování elektromagnetického záření v infračerveném a rádiových pásmech. Rovněž mohou být použity další techniky maskování, jako jsou maskovací sítě a umístění komponent S-300 v okopech, což výrazně komplikuje detekci systému z větší vzdálenosti. Proti radiolokačním stanicím protivníka se používají rušičky typu SPN-30 a Pelena-1[8].
  • Ochrana. Dalším prvkem ochrany je umístění komponent S-300 v okopech. Praktikuje se jak umístění na výšinách pro lepší výhled a rychlejší přemístění za horizont, tak i umístění mimo výšiny pro lepší skrytí a ochranu před střepinami. K ochraně před protiradiolokačními raketami je součástí kompletu S-300 systém Gazetčik-E[9][10], jehož pravděpodobnost zachycení rakety typu HARM je 0,85 v případě rakety s aktivním radiolokačním navedením a 0,85-0,99 pro tepelně, nebo dálkově naváděnou raketu. Zachycením se rozumí událost, kdy raketa nezpůsobila cíli žádnou škodu z toho důvodu, že jej nezasáhla.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé S-300

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.raspletin.ru/istorija-sistem-pvo-i-pro-67939/c-300
  2. http://www.snariad.ru/navy-pvo/c-300f/
  3. http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/52/273/275/284
  4. http://www.raspletin.ru/korabelnyy-zenitnyy-raketnyy-kompleks-rif-m
  5. http://www.raspletin.ru/zrs-s-300-favorit
  6. http://www.raspletin.ru/zrs-s-300-favorit
  7. http://lenta.ru/news/2008/08/21/rusbal/
  8. http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/
  9. "Vojenská přehlídka" č. 34, 1999 (Rusko)
  10. http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]