Balistická raketa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zkušební start americké rakety Minuteman III.

Balistická raketa (nebo balistická řízená střela, anglicky ballistic missile) je raketa schopná dopravit s vysokou přesností (kruhová odchylka většinou do 500 metrů) na různou vzdálenost (od stovek do 12 000 kilometrů) bojovou hlavici (anglicky warhead), vybavenou konvenční výbušninou nebo jadernou nebo termonukleární náloží, výjimečně i kazetovou hlavicí. Bojová hlavice je u raket s větším doletem umístěna ve speciálním pouzdře nazývaném návratové těleso, které je opatřeno tepelnou ochranou, umožňující překonat vysoké tepelné namáhání způsobené aerodynamickým ohřevem během sestupu atmosférou k cíli. Některé balistické rakety s vyšším doletem mohou navíc nést více samostatně naváděných návratových těles a řadu tzv. klamných hlavic, většinou nafukovacích z pokovené umělohmotné fólie, které mají za cíl znesnadnit systémům protiraketové obrany účinný zásah proti blížícím se projektilům.

Moderní balistické rakety používají motory na tuhé pohonné látky, které mají z vojensko-operačního hlediska řadu výhod, z nichž hlavní jsou dlouhodobá skladovatelnost ve stavu bojové pohotovosti, vysoká spolehlivost a relativně bezpečná obsluha a údržba. Jistou nevýhodou je poněkud menší výkonnost ve srovnání s raketami na kapalné pohonné látky; pokrok ve vývoji heterogenních tuhých pohonných látek v posledních desetiletích však i tento rozdíl značně snížil.

Dělení balistických raket[editovat | editovat zdroj]

Dělení podle doletu[editovat | editovat zdroj]

Střely Trident II patří do kategorie SLBM

Balistické rakety se podle doletu dělí na několik skupin:

  • Taktické balistické střely – balistické střely velmi krátkého doletu, dolet 150 až 300 km (anglicky Tactical Ballistic Missiles)
    • Taktické balistické střely, dolet do 200 km (anglicky BRBM, Battlefield Range Ballistic Missiles)
  • Balistické střely krátkého doletu, dolet 1000 km (SRBM, Short Range Ballistic Missiles)
  • Balistické střely středního doletu
    • dolet 1000 až 2500 km, (MRBM, Medium Range Ballistic Missiles)
    • dolet 2500 až 5500 km (IRBM, Intermediate Range Ballistic Missiles)
  • Mezikontinentální balistické střely, dolet nad 5500 km (ICBM, Inter-Continental Ballistic Missiles)
    • Mezikontinentální balistické střely s omezeným doletem, resp. balistické střely dlouhého doletu (5500 až 8000 km) (LRICBM, Limited Range Inter-Continental Ballistic Missiles, LRBM, Long-Range Ballistic Missiles)
    • Mezikontinentální balistické střely s plným rozsahem doletu, dolet 8000 až 12 000 km (FRICBM, Full-Range Inter-Continental Ballistic Missiles)

Jedinými použitými taktickými střelami byly rakety V-2, Scud a SS-21 Scarab. Rakety s doletem vyšším než 1000 km (MRBM a výš) jsou téměř vždy vybaveny jadernými hlavicemi (konvenční nálože by „nezaplatily“ hodnotu rakety – např. LGM-118 stojí 70 mil. dolarů).

Dělení podle vypouštění[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu vypuštění se dělí na:

  • Balistické střely vypouštěné ze vzduchu, např. GAM-87 Skybolt (ALBM, Air-Launched Ballistic Missile)
  • Balistické střely vypouštěné z ponorek; mohou mít různý dolet, např. Bulava (SLBM, Submarine-Launched Ballistic Missiles)
  • Balistické střely vypouštěné ze země (tzv. raketových sil) (pro tyto střely se v angličtině žádná zkratka nepoužívá)

Fáze letu[editovat | editovat zdroj]

Letové fáze ICBM LGM-30G Minuteman III

Balistické rakety s delším doletem mají tři fáze letu, které korespondují s jejich stupni.

  1. „Zvedání“, nabírání výšky (anglicky boost) – trvá 3-5 minut, během ní se raketa dostane do výšky (nebo již vzdálenosti od povrchu) 150–400 km
  2. Střední fáze (mid-course) – trvá v průměru okolo 25 minut, jedná se o suborbitální vesmírný let s apogeem přibližně 1200 km, raketa si vybírá nejkratší cestu k cíli (korigovanou o rotaci Země); již v této fázi může vypouštět MIRV nebo využít prostředky proti protiraketovým systémům: vypouštění návnad, rušení vlastního elektromagnetického odrazu vypuštěním oblaku jemně rozdrcených hliníkových plíšků. Vstup do kosmického prostoru v takovýchto vzdálenostech od Země má své výhody: prostor bez atmosféry neklade odpor pohybu, což je energeticky výhodné; na trajektorii rakety nepůsobí vítr, bouře a jiné atmosférické vlivy; raketa může dosáhnout výšku, rychlost a úhel úderu, který znemožňuje její zničení z místa cíle konvenčními způsoby.
  3. Znovuvstoupení do atmosféry (reentry) – začíná ve výšce 100 km a trvá asi 2 minuty. Vstup do atmosféry klade vyšší nároky na návrh takovýchto hlavic. Současné hlavice dopadají na cíl rychlostí okolo 4 km/s (~14 000 km/h). Několik málo typů hlavic balistických střel dokáže i při této rychlosti měnit své cíle a manévrovat (Bulava, UGM-96 Trident I).

Rakety s doletem nižším než 350 km nevystupují z atmosféry.

Konkrétní rakety[editovat | editovat zdroj]

Čínská lidová republika[editovat | editovat zdroj]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Indie[editovat | editovat zdroj]

Irák[editovat | editovat zdroj]

Írán[editovat | editovat zdroj]

Izrael[editovat | editovat zdroj]

Pákistán[editovat | editovat zdroj]

Indická raketa Agni-II

Rusko[editovat | editovat zdroj]

Spojené království[editovat | editovat zdroj]

Severní Korea[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ballistic missile na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kroulík, J., Růžička, B.: Vojenské rakety. Naše vojsko, Praha 1985. 586 str.
  • Bate, Mueller, White (1971), Fundamentals of Astrodynamics, Dover Publications, New York. ISBN 0-486-60061-0 (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]