S-400

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
S-400
ЗРК С-400 Триумф (SA-21) на репетиции 4 мая 2010.jpg
Typ Protiletadlový systém
Místo původu Rusko Rusko
Historie služby
Používána 2007–dosud
Historie výroby
Konstruktér Almaz-Antej/PVO Kontsern
Výrobce MKB Fakel
Počet vyrobených kusů 152+ (v roce 2015 152 vozidel v 19 divizích[1])

S-400 Triumf (rusky C-400 «Триумф»; v kódu NATO SA-21 Growler), dříve známý jako S-300PMU-3, je nová generace protiletadlového zbraňového systému středního a velkého dosahu, vyvíjená ruskou firmou Almaz Antěj od 90. let jako vylepšení systému S-300. V ruské armádě je S-400 ve službě od roku 2007.

Je určen k likvidaci moderních i pokročilých prostředků vzdušného napadení jako jsou taktické a strategické bombardéry, taktické balistické střely a balistické rakety středního dosahu, hyperzvukové vzdušné cíle, ale i letadla včasné výstrahy. Vysoký stupeň automatizace umožnil výrazně snížit obslužný personál.

S-400 je jediný systém, který je schopen selektivně pracovat až se čtyřmi[zdroj?] různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dálkový dosah, čímž dokáže vytvořit vrstvenou obranu. Jedná se o 40N6 extrémně dlouhého dosahu, 48N6 dlouhého dosahu a střelu 9M96 středního doletu. Každá ze střel má jiné schopnosti.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Počátky vývoje systému S-400 souvisely se šířením letadel typu "AWACS", letadel pro elektronický boj a stíhaček, nesoucích řízené střely, kterými mohly zasahovat pozemní cíle ze vzdálenosti mimo dosah nepřátelské protivzdušné obrany. Problém ničení těchto letadel neřešila ani modernizace tehdejších protiletadlových raketových systémů S-200. O projektu vytvoření systému protivzdušné obrany s dosahem asi 400 kilometrů se začalo uvažovat již v roce 1988. Vývojem tohoto systému byla pověřena konstrukční kancelář Almaz, která jako první prototyp použila platformu S-300P.

S-400 Triumf je kompatibilní s existujícími raketami systémů S-300PMU1 a S-300PMU2. První start nové modifikované rakety 48N6E se uskutečnil 12. ledna 1999 na polygonu Kapustin Jar. Většina prací na testování samotného raketového systému byla dokončena v roce 2001 a do konce roku 2006 byly úspěšně ukončeny i zkoušky nové střely, určené k ničení balistických cílů.[2]

Podle názorů západních analytiků je systém S-400 spolu se systémy 9K720 Iskander a protilodními komplexem třídy K300 Bastion jednou z klíčových opor ruské strategické obrany, známé jako A2/AD (zóna zákazu přístupu), která spočívá v tom, že se jednotky NATO nemohou pohybovat v oblastech chráněných těmito komplexy bez toho, aby v případě střetu nebyly v ohrožení. [3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Rádiolokátor 92N2

Systém S-400 Triumf tvoří:

  • prostředky velení 30K6E
    • stanice bojového řízení 55K6E
    • rádiolokátor 91N6E
  • protiletadlové raketové systémy 98Ž6E (6 ks)
    • rádiolokátor 92N2E
    • odpalovací zařízení 5P85TE2 / 5P85SE2 (12 ks)
    • protiletadlové rakety 48N6E, 48N6E2, 48N6E3, 9M96E, 9M96E2 a 40N6E[4]

Charakteristiky[editovat | editovat zdroj]

S-400 Triumf na přehlídce v Moskvě v roce 2015
Hlavní charakteristiky S-400
Maximální rychlost ničení vzdušného cíle 4,8 km/ s
Dálkový dosah radaru (km) 600
Dálkový dosah raket proti aerodynamickým cílům (km)
  • Maximální
  • Minimální

400
3

Výškový dosah raket proti aerodynamickým cílům (km)
  • Maximální
  • Minimální

27
0.01

Dálkový dosah raket proti balistickým cílům (km)
  • Maximální
  • Minimální

27
2

Počet současně ostřelovaných vzdušných cílů 36
Počet současně naváděných protiletadlových střel 72
Rozvinutí prostředků systému z pochodové do bojové polohy (min) 5
Doba od detekce do vystřelení rakety (min) 3
Doba mezi generálními opravami (h) 10 000
Životnost (roky)
  • Pozemní zařízení
  • Protiletadlové řízené střely

20
15[5]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Současní[editovat | editovat zdroj]

  • Bělorusko Bělorusko - v červnu 2016 byly Bělorusku dodány 2 komplexy S-400.[6]
  • Rusko Rusko – k 23. únoru 2017 disponovalo Rusko 5 pluky protiletadlového raketového systému S-400.[7]

Budoucí[editovat | editovat zdroj]

  • Čína Čína - v dubnu 2015 zveřejnila Čína informaci o nákupu 4 - 6 komplexů S-400 v hodnotě 3 mld. USD.[8]
  • Indie Indie - v prosinci 2015 schválila indická vláda nákup 5 komplexů systému S-400.[9]
  • Turecko Turecko - 22. února 2017 Turecko oznámilo, že dosáhlo pokroky v rokováních s Ruskem o zakoupení systému S-400.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Россия готовится к новым звездным войнам [online]. . [1]. (Russian) 
  2. С-400 "Триумф", зенитная ракетная система
  3. Baroudos, C. Why NATO Should Fear Russia's A2/AD Capabilities (And How to Respond) [online]. The National Interest, 21.09.2016, [cit. 2017-03-22]. Dostupné online. (po anglicky) 
  4. Зенитный ракетный комплекс С-400 'Триумф'
  5. С-400 «Триумф», зенитная ракетная система
  6. Россия безвозмездно поставила Белоруссии две системы С-400
  7. В Подмосковье на дежурство заступил пятый зенитный ракетный полк, оснащенный ЗРС С-400
  8. China Makes Advance Payment for Russia’s S-400 Missile Defense Systems
  9. Government clears purchase of five S-400 air defence systems worth Rs 40,000 crore
  10. Turkey turns to Russia for S-400 purchase

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]