Suchoj Su-26

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Suchoj Su-26
Suchoj Su-26
Suchoj Su-26
Určení sportovní a akrobatický letoun
Výrobce Suchoj
Šéfkonstruktér Vjačeslav Kondratěv
První let 30. června 1984
Uživatel SSSR
Kanada, USA

Suchoj Su-26 je jednomotorový jednomístný ruský sportovní a akrobatický letoun z poloviny 80. let 20. století.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

První prototyp stroje vzlétl 30. června roku 1984 pilotován Jevgenijem Frolovem. Následující druhý prototyp 02 byl společně s prvním předán reprezentačnímu družstvu SSSR, které nové akrobatické speciály poprvé předvedlo na XII. mistrovství světa v letecké akrobacii v maďarské Békéscsabě. Na samotných závodech již oba stroje létaly s třílistými vrtulemi Hoffman, které nahradily do té doby používané sovětské dvoulisté vrtule V-350. Piloti Kairas, Paksas a Špigovskij se však neumístili ani do první dvacítky soutěžících.

Z konstrukčního týmu byl odvolán dosavadní hlavní konstruktér Vjačeslav Kondratěv, kterého nahradil L. S. Jesajan. Poté začaly práce na výkonnějším a odlehčeném typu Suchoj Su-26M. Tato verze má boční zasklení trupu a hranaté zakončení směrového kormidla. Do V. mistrovství Evropy v letecké akrobacii v Českých Budějovicích, konaného v srpnu 1985, byly postaveny tři Su-26M, avšak na soutěž byl přivezen pouze letoun 05. Sověti všechny akrobatické sestavy odlétaly na letounech Jak-55 a 05 sloužil pouze jako náhradní stroj. Úspěch stroje se dostavil až o rok později, kdy získal ocenění na mistrovství světa v South Cerney roce 1986. Užíval se v aeroklubech, několik kusů bylo vyvezeno i do USA a Švýcarska. Exportní verze nese označení Su-26MX. Celkem do roku 1986 bylo vyrobeno 70 kusů.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Su-26M (G-IIIS a G-IIIZ), Red Bull Matadors, piloti Steve Jones a Paul Bonhomme, 2008
  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 7,80 m
  • Délka: 6,82 m
  • Výška: 2,80 m
  • Nosná plocha: 11,83 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 590 kg
  • Vzletová hmotnost: 800 kg
  • Pohonná jednotka: 1× hvězdicový, vzduchem chlazený devítiválcový motor Veděnejev M-14R
  • Výkon: 268 kW
  • Maximální rychlost: 330 km/h
  • Cestovní rychlost: 260 km/h
  • Stoupavost: 18,0 m/s
  • Dostup: 4000 m
  • Dolet: 500 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 302 a 303.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha : Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Suchoj série Su-26, s. 203. (česky)  
  • BALOUS, Miroslav. Suchoj-Su-26. Letectví a kosmonautika. listopad 1985, roč. LXI., čís. 23, s. 29-32.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]