Suchoj Su-33
| Su-33 | |
|---|---|
.jpg) | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | KnAAPO |
| Konstruktérská skupina | Suchoj |
| První let | 17. srpna 1987[1] |
| Zařazeno | 31. srpna 1998 (oficiálně) |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Ruské námořní letectvo |
| Výroba | 1987–1999 |
| Vyrobeno kusů | 48 ks |
| Vyvinuto z typu | Suchoj Su-27 |
| Varianty | Shenyang J-15 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Suchoj Su-33 (v kódu NATO „Flanker-D“) je ruský palubní víceúčelový stíhací letoun určený pro provoz na letadlové lodi. Je odvozen od letounu Suchoj Su-27. Kromě klasické výzbroje může nést protilodní střely typu Moskit a protizemní střely typu Ch-31. Letoun má velice podobné parametry jako Su-27, od tohoto stroje se liší zejména „kachními křídly“ před hlavní nosnou plochou, přistávacím hákem a zkrácenou zadní plochou.
První nasazení proběhlo v roce 1995 na palubě letadlové lodě Admirál Kuzněcov, přičemž stíhačka oficiálně vstoupila do služby v srpnu 1998, kdy již bylo používáno označení „Su-33“. Po rozpadu Sovětského svazu a následném zmenšení ruského námořnictva bylo vyrobeno pouze 24 letounů.[2] Pokusy o prodej do Číny a Indie ztroskotaly. Vzhledem k plánům na vyřazení Su-33 po dosažení konce jejich životnosti ruské námořnictvo v roce 2009 objednalo jako náhradu MiG-29K.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]Vývoj letounu začal v roce 1977 v souladu s plánem Sovětského svazu na stavbu flotily letadlových lodí, které jsou v ruské terminologii, z politických důvodů, známé jako těžké letadlové křižníky. Z velkého množství palubních letounů určených pro sovětské letadlové lodě byly vybrány tři typy: Su-27K, MiG-29K, Su-25UB a Jak-44. Zkoušky palubních letounů probíhaly na krymském letišti Novofjodorovka na Ukrajině. Zde bylo v roce 1980 vybudován zvláštní výcvikový komplex, známý též pod zkratkou NITKA, kde se nacvičovalo přistání pomocí záchytného systému s brzdícími lany. Technika vzletu se prováděla pomocí tzv. skokanského můstku. Ověřovaly se zde také metody navádění letounu na přistání včetně automatického přiblížení.
První vzlet letounu Su-27 byl proveden 28. srpna 1982. Délka vzletu činila 230 metrů a letoun opustil můstek při rychlosti 232 km/h. Hmotnost letounu byla 18 200 kg. Postupně pak byla vzletová hmotnost zvyšována až na 32 000 kg. První informace o existenci námořní verze Su-27 uvedl na podzim 1988 americký admirál William O. Studeman. Su-33 byl veřejně představen až v roce 1995. Ke skutečnému operačnímu zařazení letounů došlo v roce 1994 poté, co byly ukončeny státní zkoušky. Dnes operuje 24 letounů Su-33 ze základny Severomorsk-3 na poloostrově Kola a dříve z paluby těžkého letadlového křižníku Admiral Kuzněcov.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Sériové Su-33 se vyrábějí ve výrobním závodě v Komsomolsku na Amuru. Drak letounu vychází z původního provedení Su-27, ale jeho aerodynamické schéma je doplněno vodorovnou přední plochou zavěšenou na modifikované části vírového přechodu křídla.
Oproti základní verzi je letoun vybaven hydraulikou pro složení křídel a VOP. Hlavní nohy mají menší kola a zesílenou vzpěru, která se stejně jako u základní verze zamyká do spodní části motorové gondoly. Přední podvozek má dvojitou montáž kol. Infračidlo bylo přemístěno na pravou stranu štítku kabiny. Na levé straně se nachází výklopná trubice pro tankování paliva za letu.
Vřeteno v zadní části trupu bylo z důvodu snížení rizika jeho úderu o palubu lodi zkráceno. Pod trupem je zavěšen sklopný přistávací hák čtyřhranného průřezu. Křídlo bylo vybaveno čtvrtým závěsníkem. Pilotní vystřelovací sedačka K-36 DM II je umístěna podobně jako u americké F-16 se zvětšeným sklonem dozadu. Letoun může být vybaven přídavnou palivovou nádrží o obsahu 1 500 litrů LPH podvěšenou na předním podtrupovém závěsníku. Délka vzletu z paluby TAKR silou motorů je 100 metrů a rychlost při odlepení dosahuje hodnoty 148 km/hod. Délka přistání za pomoci brzdících lan je 180 metrů. Přistávací rychlost 240 km/hod. První sériové verze byly vybaveny motory AL-31F. Novější série mají novější motory AL-35F.
Motory
[editovat | editovat zdroj]
O pohon letadla se starají dva motory Saturn-Ljulka AL-31F (Izdělije 99), které pohánějí i Su-27. AL-31F je dvouproudový, dvouhřídelový motor s modulární konstrukcí a se společnou komorou přídavného spalování pro oba proudy. Každý motor dokáže vyvinout maximální tah 75,22 kN a při plné forsáži až 122,6 kN. Hmotnost motoru je 1 540 kg. AL-31F je spolehlivý v širokém rozmezí rychlostí a výšek letu.[3]
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]Základní výzbroj tvoří 30mm kanon GŠ-30-1 umístěný na pravém náběhu křídla a kombinace střel R-60, R-73, R-27 a R-77. Letoun může být vybaven protiradiolokačními střelami Ch-31 nebo protilodní střelou Moskit. Na letoun Su-33 je rovněž možné zavěsit jadernou bombu AN-52 o síle 20 kt TNT.
Palubní verze Su-27 má 12 závěsných bodů:
- 8 podkřídlových
- 2 podtrupové
- 2 podgondolové
Služba
[editovat | editovat zdroj]SSSR a Rusko
[editovat | editovat zdroj]_DD-SD-99-06153.jpg)
S rozpadem Sovětského svazu bylo ruské námořnictvo dramaticky zmenšeno a mnoho lodních stavebních programů bylo zastaveno. Kdyby byly Varjag, Orjol a Uljanovsk zařazeny do služby, bylo by vyrobeno celkem 72 sériových trupů; pokračoval by také program včasné výstrahy z paluby a MiG-29K, místo aby byl opuštěn. V době, kdy byl Varjag prodán Číně, bylo postaveno pouze 24 kusů.
Su-27K byl zaveden v polovině 90. let a od prosince 1995 do března 1996 se Admirál Kuzněcov vydal do Středozemního moře s nákladem dvou Su-25UTG, devíti Ka-27 a třinácti Su-27K.[4] Letoun oficiálně vstoupil do služby 31. srpna 1998 pod novým označením „Su-33“. 279. samostatný palubní útočný letecký pluk, dislokovaný na základně Severomorsk-3, se stal první jednotkou operující s touto variantou.[5]
V roce 2009 bylo oznámeno, že ruské námořnictvo pořídí 24 MiGů-29K, aby nahradilo flotilu přibližně 19 Su-33 ve službě, přičemž dodávky měly být dokončeny do roku 2015.[6] V roce 2015 však náčelník námořního letectva, generálmajor Igor Kožin, oznámil, že bude vytvořen druhý stíhací pluk k posílení stávajících sil a že MiGy-29K budou použity touto novou jednotkou. Stávajících 19 Su-33 mělo být renovováno pro další provoz.[7][8] V září 2016 bylo nejméně šest Su-33 modernizováno zaměřovacím systémem SVP-24, když se letouny připravovaly na bojové nasazení v Sýrii.[9]
V roce 2017 sjednocená konstrukční kancelář motorů oznámila, že obnovila výrobu modernizovaných motorů AL-31F série 3 pro všech zbývajících 18 stíhaček Su-33. První várka motorů byla zákazníkovi dodána ještě téhož roku.[10]
Intervence v Sýrii
[editovat | editovat zdroj]15. listopadu 2016, v průběhu rozsáhlých ruských vojenských operací proti teroristickým skupinám v Sýrii, operovaly Su-33 z letadlové lodě Admirál Kuzněcov při prvním bojovém nasazení tohoto typu, když zasáhly teroristická zařízení ISIL a Al-Nusry v syrských provinciích Idlib a Homs pomocí 500kg přesně naváděné munice. Hlavními cíli byly sklady munice, shromažďovací a výcviková centra a výrobny zbraní. Podle ruského ministerstva obrany bylo při úderech zabito nejméně 30 ozbrojenců, včetně tří polních velitelů.
5. prosince 2016 se Su-33 zřítil do Středozemního moře poté, co se při druhém pokusu o přistání na palubě letadlové lodě přetrhlo záchytné lano. Pilot se dokázal katapultovat a přežil bez zranění.[11][12]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- Su-33 – základní verze (původně označovaná jako Su-27K)
- Su-33UB – cvičně-bojová dvoumístná verze (původně označovaná jako Su-27KUB)
- Su-33m – plánovaná modernizovaná verze s novými radiolokátory a motory s měnitelným vektorem tahu
- Su-33MK – exportní verze Su-33m
- J-15 – čínská bezlicenční kopie Su-33 vyráběná firmou Shenyang v ČLR. Podobně jako Su-33 má J-15 hydraulicky skládaná křídla, zesílený podvozek, záchytný hák a zkrácené vřeteno. Většina technologií byla získána na základě prozkoumání prototypu Su-33 (T-10K-3), který ČLR koupila v roce 2001 na Ukrajině. Letoun je vybaven čínským palubním radarem a motory WS-10. První prototyp vzlétl 31. srpna 2009. První vzlet pomocí skokanského můstku byl uskutečněn 6. května 2010. Letoun je vyzbrojen čínskými raketami PL-8, PL-12 a YJ-83K.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
- Ruské námořnictvo
- Ruské námořní letectvo
- 279. nezávislý námořní útočný letecký pluk – základna Severomorsk-3, Murmanská oblast
- Ruské námořní letectvo
Specifikace (Su-33)
[editovat | editovat zdroj]Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1
- Délka: 21,19 m
- Rozpětí: 14,70 m
- Výška: 5,90 m
- Plocha křídel: 67,84 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 18 400kg
- Maximální vzletová hmotnost: 33 000kg
- Motor: 2× Saturn-Ljulka AL-31F,
- Maximální tah: 75,22 kN každý
- Tah s přídavným spalováním: 122,6 kN každý
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 2 335 km / h (2,17 M)
- Dolet: 3 000 km
- Dostup: 17 000 m
- Maximální přetížení: +9,0 g, -4g
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- Hlavňová: 1 × automatický letecký kanón GŠ-30-1 ráže 30 mm (zásoba střeliva: 150 ks)
- Rakety vzduch-vzduch: R-27 („AA-10 Alamo“), R-73 („AA-11 Archer“)
- Rakety vzduch-země: P-270 Moskit, Ch-31
Nehody a incidenty
[editovat | editovat zdroj]- 17. červenec 2001: Suchoj Su-33 ruského námořnictva havaroval během airshow v Pskovské oblasti. Pilot, generálmajor Timur Apakidze, zahynul.[13]
- 5. září 2005: Su-33 ruského námořnictva havaroval v severním Atlantiku poté, co selhalo záchytné zařízení na palubě lodi Admiral Kuzněcov. Letadlo spadlo do vody a následně bylo zničeno hlubinnými bombami, aby se předešlo vylovení utajovaného vybavení. Pilot se stihl katapultovat a následně byl vytažen na palubu letadlové lodi.[14]
- 3. prosince 2016: Su-33 ruského námořnictva havaroval po selhání záchytného zařízení během přistávání na palubě letadlové lodi Admiral Kuzněcov po bojové misi v Sýrii. Stroj byl ztracen ve Středozemním moři, pilot byl po katapultáži zachráněn.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Suchoj Su-33 na slovenské Wikipedii a Sukhoi Su-33 na anglické Wikipedii.
- ↑ Gordon 2001, s. 92.
- ↑ ODIN - OE Data Integration Network [online]. [cit. 2024-09-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AL-31 leteckemotory.cz 2008-11-10
- ↑ Russian carrier deploys to Adriatic. Flight International. London: Reed Business Information, 22–28 November 1995, s. 24. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 October 2013. ISSN 0015-3710.
- ↑ 279th independent Shipborne Assault Aviation Regiment [online]. [cit. 2020-01-12]. Dostupné online.
- ↑ New fighter jets for Admiral Kuznetsov [online]. 25 September 2009 [cit. 2011-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 July 2011.
- ↑ Russian Navy to Form Second Aircraft Carrier Aviation Regiment with MiG-29K/KUB [online]. 26 August 2015 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.
- ↑ In 2015 naval aviation to receive more than 20 MiG-29K aircraft [online]. Ministry of Defence of the Russian Federation [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.
- ↑ 'Sea Flankers' prepare for Syria [online]. 30 September 2016 [cit. 2020-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Russia restarts production of engines for shipborne fighter jets [online]. 28 June 2017 [cit. 2019-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Russian Su-33 crashed in the Mediterranean while attempting to land on Kuznetsov aircraft carrier [online]. 5 December 2016 [cit. 2016-12-05]. Dostupné online.
- ↑ JENNINGS, Gareth. Admiral Kuznetsov loses second aircraft as Su-33 crashes into sea [online]. Jane's Information Group [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.
- ↑ News in Brief. The Moscow Times. 18. června2001. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30.
- ↑ World's best naval flanker Su-33 crashed in Northern Atlantic. Pravda.ru. 6. září 2005. Dostupné online [cit. 2011-07-26].
- ↑ Accident Sukhoi Su-33 67 Red. Aviation Safety Network [online]. 2016-12-05, rev. 2019-03-26 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GORDON, Yefim, 2001. Flankers: The New Generation. Překlad Dmitryi Kommissarov. 1. vyd. Hinckley, England: Midland Publishing. 127 s. (Red Star; sv. 002). ISBN 1-85780-121-0. Kapitola 4: Out over the Briny - Shipboard Fighters, s. 87–120. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Suchoj Su-33 na Wikimedia Commons - (anglicky) Su-33 na Sukhoi.org
- (anglicky) Defence.pk
- (anglicky) Su-33 – video[nedostupný zdroj]
.jpg)
.jpg)