Alexandr Nikolajevič Skrjabin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Skrjabin

Alexandr Nikolajevič Skrjabin (25. prosince 1871/6. ledna 1872 – 14./27. dubna 1915) byl ruský klavírista a hudební skladatel, který se stal zakladatelem ruské moderní hudby. Prosadil se nejen jako skladatel, ale i jako brilantní pianista, často vystupující i v západní Evropě. Původně se chtěl věnovat vojenské kariéře, nakonec ale vstoupil na moskevskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Tanějeva a Arenského a klavír u Safonova. (25 декабря 1871 (6 января 1872), Москва — 14 (27) апреля 1915,

Skladatelský styl[editovat | editovat zdroj]

Jeho skladatelský styl vyšel nejprve z Chopina, postupně jej však ovlivnilo dílo Ference Liszta, Richarda Wagnera, Richarda Strausse a dalších moderních autorů. Jeho tvorba pro klavír byla nesena menšími formami jako jsou například etudy, mazurky, preludia, skrjabinovským specifikem je forma poemy. Nejprogresivněji se Skrjabinův génius projevil v pěti posledních z řady deseti klavírních sonát, v nichž inovoval a k maximální komplexnosti dovedl klavírní fakturu a pozdně romantickou harmonii. Některé z jeho sonát nesou přízviska vztahující se ke Skrjabinově specifické filosofii a mystice (7. "Bílá mše"). Ve svých orchestrálních skladbách Skrjabin víceméně pokračoval ve wagnerovském typu instrumentace a formální výstavby kompozic, v posledních třech symfoniích - Poémách však pracoval s tématy jako emblémy entit přebíraných z okultismu, teozofie či satanismu. V poslední dokončené 5.symfonii Promhéteus op. 60 se pokoušel o syntézu hudby a světelných efektů (tzv. "světelný klavír"). V nedokončené skladbě Mystérium mělo dojít ke konečné syntéze všech druhů vjemů - dokonce i vůně (synestezie). Skladatel počítal, že dílo bude provedeno za účasti mnoha tisíců účinkujících - jako zástupců všeho lidstva. V roce 1914 zakoupil Skrjabin pozemek v indickém Darjeelingu, kde chtěl v přírodním amfiteátru realizovat své Mystérium.. Dílo zůstalo pouze textovým torzem a bylo realizováno až po Skrjabinově smrti sovětským skladatelem Alexandrem Němtinem.

Význam autora[editovat | editovat zdroj]

Zemřel neočekávaně na otravu krve z oparu na rtu v Moskvě 27. dubna roku 1915. Neměl žádné přímé žáky, zůstal osamocenou osobností ruské hudby, přesto se stal zcela typickým představitelem mentality ruské inteligence z doby těsně před nástupem bolševické Říjnové revoluce. Mezi jeho následovníky se počítá řada vynikajících experimentálních autorů, kteří pro výlučnost svého díla často patřili mezi ruskou emigaci (Višněgradskij, Roslavec). Ohlas Skrjabinova kompozičního stylu lze nalézt ve skladbách Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise či Karola Szymanowského.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

10 klavírních sonát[editovat | editovat zdroj]

  • 6. "Tragická", 7. "Bílá mše", 9. "Černá mše"

Drobné klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Etudy, preludia, impromptus, nocturna,
  • poemy: Satanská poema op. 36, Křídlatá poema op. 51 č. 3, Malátná poema op. 52 č. 3, Vstříc plameni op. 72

Klavírní koncert fis-moll[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 2. symfonie c-moll op. 29
  • 3. symfonie c-moll op. 43, "Poema božská"
  • 4. symfonie Poema extatická
  • 5. symfonie Poema ohně, Prométheus

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KEPRT, Marek. Hudební řeč Skrjabinova středního tvůrčího období na příkladu skladatelových klavírních poém. Olomouc : Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2008. (čeština) 
  • DLASK, Vojtěch. Meze a možnosti hudebního symbolizování, symbolismus v hudbě. Brno : JAMU, 2009. Kapitola Alexandr Nikolajevič Skrjabin, s. 138-179. (čeština)