Humprecht III. Czernin z Chudenic
| Humprecht III. (starší) Czernin z Chudenic | |
|---|---|
.png) Erb rodu | |
| Karlštejnský purkrabí za rytířský stav | |
| Ve funkci: 24. únor 1624 – 16. květen 1625 | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Předchůdce | Přibík Jeníšek z Újezda |
| Nástupce | zemský úřad zrušen |
| Purkrabí Hradeckého kraje | |
| Ve funkci: 1628 – 1629 | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Předchůdce | Kryštof Chanovský z Dlouhé Vsi |
| Nástupce | Jiří Malovec z Chýnova |
| Ve funkci: 1623 – 1624 | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Nástupce | Kryštof Chanovský z Dlouhé Vsi |
| Císařský komorník | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Císařský rada | |
| Panovník | Ferdinand II. |
| Člen direktoria za rytířský stav | |
| Ve funkci: 24. květen 1618 – 4. listopad 1619 | |
| Předchůdce | direktorium ustaveno |
| Nástupce | činnost direktoria ukončena |
| Místokomorník Českého království | |
| Ve funkci: 1616 – 1622 nebo 1623 ? | |
| Panovník | Matyáš, Fridrich Falcký, Ferdinand II. |
| Hejtman Vltavského kraje | |
| Ve funkci: 1610 – 1611 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Jiří z Talmberka a Diviš Czernin z Chuděnic |
| Nástupce | Jan z Říčan a Vilém Czernin z Chudenic |
| Volební obvod | spolu s ním Sezima z Vrtby, Vilém Litvín Říčanský z Říčan |
| Ve funkci: 1605 – 1606 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Heřman nejstarší Říčanský z Říčan a Vilém Czernin z Chuděnic |
| Nástupce | Sezima z Vrtby a Adam Velemyský z Velemyšlovsi |
| Volební obvod | spolu s ním Jan z Talmberka |
| Narození | duben 1570 |
| Úmrtí | 22. května 1632 (ve věku 61–62 let) |
| Místo pohřbení | Radenín |
| Titul |  15. března 1623 svobodný pán  8. června 1627 hrabě (český hraběcí stav) |
| Choť | (1594) Eva Polyxena Voračická z Paběnic († 1632) |
| Rodiče | Jan Czernin z Chudenic († 1580) a Marianna z Říčan |
| Děti | Jan Křtitel (1597–1642) |
| Příbuzní | bratr: Diviš Czernin z Chudenic (1565–1621) bratr: Vilém Czernin z Chudenic († 1629) bratr: Heřman Czernin z Chudenic (1576–1651) strýc: Humprecht Czernin z Chudenic (1525–1601) vnuk: Humprecht Jan Czernin z Chudenic (1628–1682) děd: Diviš Czernin z Chudenic († po 1548) babička: Eliška Bohuchvalová z Hrádku († po 1549) |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | komorník |
| Náboženství | od 1621 římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Humprecht III. Czernin z Chudenic, zvaný starší, také Humprecht Černín z Chudenic, německy Humprecht der Ältere Czernin von Chudenitz (duben 1570 – 22. května 1632)[1] byl český šlechtic z nedrahovické větve rodu Černínů. Během stavovského povstání stál proti císaři. Přestože byl dokonce členem direktoria, byl omilostněn a stal se českým místodržícím, purkrabím Hradeckého kraje a posledním karlštejnským purkrabím.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn Jana Czernina z Chudenic († 1580), který několikrát zastával úřad hejtmana Vltavského kraje, a Marianny z Říčan. Jeho starší bratr Diviš Czernin z Chudenic (1565–1621) byl v roce 1621 jako jediný katolík popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho mladší bratr Heřman Czernin z Chudenic (1576–1651) se proslavil jako císařský vyslanec k tureckému sultánovi. Humprecht je často uváděn jako starší, aby se odlišil od svého vnuka Humprechta Jana (1628–1682).[2]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Kariéru začal jako hejtman Vltavského kraje, kterým se stal v roce 1605 spolu s Janem z Talmberka. V roce 1616 se stal místokomorníkem Českého království. V době druhého českého stavovského protihabsburského povstání se za rytířský stav stal členem direktoria. Choval se ovšem opatrně a nakonec se na radu bratra Heřmana přidal k císařské straně. Požádal o pardon. Po bitvě na Bílé hoře se v Praze zasazoval o to, aby se město nebránilo a kapitulovalo. Pokusil si vyjednat lepší pozici u Pavla Michny z Vacínova a Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Jako bývalý místokomorník pomáhal při revizi zápisů v zemských deskách. Na rozdíl od bratra Diviše z účasti v povstání vyvázl hladce. Nejdříve byl jen střežen vojáky ve svém domě a za omilostnění (pardon) musel zaplatit 1500 zlatých jako dar pro kostel sv. Jakuba na Starém Městě pražském. V roce 1621 konvertoval na katolickou víru a dále stoupal na společenském žebříčku. Stal se císařským radou, císařským komorníkem a přísedícím zemského soudu. Kariéru ukončil jako purkrabí karlštejnský[3] a purkrabí Hradeckého kraje.[4] Dne 15. března 1623 byl rodu potvrzen stav svobodných pánů a 8. června 1627 byl Humprecht spolu s bratrem Heřmanem povýšen do hraběcího stavu v Čechách.[5][6] Zemřel 22. května 1632 a pohřben byl v Radeníně.[1]
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Manželka mu přinesla panství Radenín a Choustník na Táborsku. Před rokem 1605 od své tchyně, tehdy už vdovy po Adamu Voračickém, koupil polovinu městečka Prčice. Od Adamových dědiců koupil i druhou polovinu. Usadil se v renesančním prčickém zámku. Prčici nakonec v roce 1612 prodal Janovi z Talmberka a jeho ženě Kunce z Říčan.[3] V roce 1624 koupil Kostomlaty, které byly zkonfiskovány Petrovi a Oldřichovi z Kostomlat pro účast ve stavovském povstání.[7][4] V okolí dále přikoupil konfiskované Černčice a později Lhenice a Bukovice.[7]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V dubnu 1594[8] se oženil s Evou Polyxenou Voračickou z Paběnic († 2. června 1632),[1] dcerou Adama Voračického z Paběnic a jeho ženy Anny Kaplířové ze Sulevic.[9] Narodil se jim jeden syn:[1]
- Jan Křtitel Adam (16. 8. 1597 – 22. 11. 1642)
- ∞ (1621) Zuzana Homutová z Harasova (1600–1654), jejich děti:
- 1. Eva Polyxena (kolem 1622 – 1688)
- 2. Alžběta Johana (* kolem 1624)
- 3. Heřman Václav František (asi 1626–1674/1675)
- 4. Humprecht Jan (1628–1682)
- ∞ (1621) Zuzana Homutová z Harasova (1600–1654), jejich děti:
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Humprecht Freiherr Czernin von Chudenitz [online]. Genealogics site [cit. 2019-12-31]. Dostupné online.
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 218.
- ↑ a b Ottův slovník naučný, šestý díl. Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1983. S. 625.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá Krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Mladá fronta, 2003. 336 s. ISBN 978-80-204-2349-8. S. 52.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 168.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. svazek: Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 221.
- ↑ Podle JUŘÍK Pavel, Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, s. 218 se oženil v červnu.
- ↑ Eva Polixena Woraczicky von Pabienicz [online]. Genealogics site [cit. 2019-12-31]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 218.
