Přeskočit na obsah

Přimda (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přimda
Nádvoří s donjonem
Nádvoří s donjonem
Základní informace
Slohrománský
Výstavba1. polovina 12. století
Zánik17. století
StavebníkDěpold II. z Vohburku
Další majiteléčeští králové, Švamberkové, Kolowrat-Krakowští
Současný majitelČeská republika
Poloha
Adresavrch Přimda, Přimda, ČeskoČesko Česko
Souřadnice49°40′48″ s. š., 12°40′1″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky11769/4-1882 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přimda (německy Burg Pfraumberg) je zřícenina hradu ve správním území stejnojmenného města v okrese Tachov v Plzeňském kraji. Stojí na kopci Přimda v Českém lese. Zřícenina je chráněna jako národní kulturní památka.[1] Spravuje ji Národní památkový ústav a hradní areál je přístupný veřejnosti.

Hrad byl založen v první polovině dvanáctého století, což z Přimdy činí jeden z nejstarších kamenných hradů v Čechách. Sloužil jako významný opěrný bod na hranicích s Bavorskem a Přemyslovci ho využívali také jako vězení pro členy svého rodu. Od čtrnáctého století panovníci hrad často zastavovali. Od druhé poloviny patnáctého století Přimdu drželi příslušníci rodu pánů ze Švamberka. Za nich hrad začal v šestnáctém století chátrat a začátkem sedmnáctého století byl opuštěn.

Jedinou celistvě zachovanou hradní stavbou je rozměrná románská obytná věž, jež se dochovala ve výšce plných dvou podlaží. Součástí jejího vnitřního vybavení byl krb a prevét, které patří k nejstarším objektům svého druhu v Česku. Ostatní objekty hradu z větší části zanikly.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Je možné, že na místě hradu stávalo starší raně středověké hradiště, ale jeho pozůstatky nebyly archeologicky doloženy.[2]

Založení hradu

[editovat | editovat zdroj]

Přimda je nejstarším kamenným hradem v Česku.[3] První písemná zmínka o ní se nachází v Kosmově kronice a váže s k roku 1121. Název hradu se v zápisu neobjevuje, ale ke ztotožnění s Přimdou došlo už v patnáctém století a přijala jej většina pozdějších badatelů.[4]

„ Téhož roku vystavěli nějací Němci uvnitř hranic českých ve hvozdě, k němuž se jde přes ves Bělou, hrad na strmé skále… “
— Úryvek z Kosmovy kroniky[5]

Přesto se k založení Přimdy se váží tři hypotézy. Podle starší z nich byl zakladatelem hradu Děpolt II. (III.) z Vohburgu,[6] mladší hypotézy za něj považují knížata Vladislava I. nebo Soběslava I.[7]

Děpolt z Vohburgu byl správcem sousedící německé severní marky, který nechal postavit hrad v Chebu. Podle Dobroslavy Menclové měl Přimdu založit, aby ochránil spojení mezi svými bavorskými statky a Loketskem, které mu v té době patřilo.[6] Využil k tomu zmatek způsobený spory mezi Vladislavem I. a Bořivojem II.[8] Po uklidnění poměrů v zemi byla Přimda dobyta Vladislavem I., protože zásah do svrchovanosti českého území byl nepřijatelný.[6] Dokladem o německém původu tohoto hradu je i srovnání s některými dalšími stavbami spojenými s rodem pánů z Vohburgu, které provedl Tomáš Durdík.[9]

Přízemí rizalitu se zděnou lavicí ve výklenku sloužilo jako vězení.

Alternativní hypotézu publikoval roku 2008 Vladislav Razím, který zpochybnil Durdíkovy analogie s bavorskými hrady a odvolal se na nepřesnost Kosmova popisu. Není zcela jisté, že onen Němci založený hrad je právě Přimda. J. Micko se v první třetině dvacátého století pokoušel o lokalizaci hradu, který je zmíněn v Kosmově kronice, na vrch Velký Zvon. Už v jeho době však na kopci nebyly žádné viditelné zbytky hradu, a vrchol kopce byl poničen při výstavbě vojenského zařízení, takže případnou fortifikaci nelze doložit.[9] Podle Vladislava Razíma stál německý hrad na blíže neznámém místě a mohl mít podobu dřevěné nebo hrázděné stavby. Kosmas by podle něj dále pravděpodobně zmínil kamennou podobu hradu.[10] Zakladatelem Přimdy měl být podle Razíma kníže Soběslav I., který hrad založil jako demonstraci moci přemyslovského státu.[11]

Třetí hypotézu předložil v roce 2012 Karel Nováček, podle něhož Přimdu mohl založit kníže Vladislav I. ve spolupráci s kladrubským klášterem, na jehož území se hrad nacházel. Na stavbě hradu se podle něj mohla podílet huť, která pracovala na klášterní bazilice.[12]

Žádnou z hypotéz nelze spolehlivě doložit. Ke starším závěrům Dobroslavy Menclové a Tomáše Durdíka se v roce 2012 přiklonil Jan Klápště,[9] Razímovu hypotézu považuje za pravděpodobnější archeolog Petr Sokol.[13]

Podoba Přimdy ve dvanáctém století je v kontextu českých hradů výjimečná. Nedaleké tehdejší hrady Tachov a Tasnovice měly podobu hradišť. Přimdská věž naproti tomu patří mezi donjony, které se v jedenáctém a dvanáctém století často stavěly v západní Evropě, ale v prostředí Čech se objevily až ve třináctém století. Z analogií popsaných Durdíkem jsou významná zejména srovnání s věžemi hradů Schlössel a Vohburg. Podle Františka Záruby vysoká úroveň obytných prostor přimdské věže svědčí proti prosté funkci pohraničního strážního hradu a architektonická podoba i volba staveniště neodpovídá žádné vyspělé západoevropské stavební huti, která by působila i v Čechách.[14]

Dvanácté a třinácté století

[editovat | editovat zdroj]

Výslovně byla Přimda poprvé zmíněna roku 1126 mezi místy, kde Čechové přestavěli starší opevnění.[15] Od dvanáctého století hrad sloužil jako významný opěrný bod ochrany hranice mezi českým knížectvím a Bavorskem[15] a zároveň se podílel na ostraze norimberské cesty.[16]

Pokus o rekonstrukci podoby hradu podle A. Baumanna z roku 1905

V letech 1148–1150 byl na Přimdě knížetem Vladislavem II. vězněn budoucí kníže Soběslav II. Z vězení unikl s pomocí svých podporovatelů, kteří přitom zabili hradního purkrabího Bernarta. Podruhé byl Soběslav na Přimdě, pod dohledem purkrabího Kunráta Šturma, uvězněn po neúspěšném pokusu o převzetí moci v roce 1161 a setrval v něm až do roku 1173.[17] V následujícím století se Přimda roku 1249 stala místem nuceného pobytu Přemysla Otakara II. po jeho vzpouře proti svému otci Václavovi I.[16]

Ve třináctém století byli přimdskými purkrabími předkové rodu pánů ze Švamberka: Neostup (1233–1239) a Ratmír ze Skviřína (1250–1263).[18] V letech 1263–1269 jej vystřídal Vilém ze Žinkov,[18] po něm v letech 1272–1273 následoval Bohuslav z Boru,[19] v roce 1285 Beneda ze Třeble a v letech 1289–1291 Jetřich Špacman z Kostelce.[18]

Lucemburkové

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku čtrnáctého století byla Přimda královským majetkem a úřad purkrabího roku 1314 vykonával Albert z Frýdlantu. Král Jan Lucemburský hrad před rokem 1318 zastavil Vilému Zajícovi z Valdeka.[18] Po Vilémově smrti panovník Přimdu vyplatil, ale brzy ji dal znovu do zástavy, tentokrát Frenclinovi Jakubovu z Prahy, který jako příslušník bohaté rodiny Volfinů býval staroměstským rychtářem a nejméně do roku 1341 zastával úřad přimdského purkrabího. Roku 1336 se účastnil výpravy krále Jana do Rakouska spolu se stovkou mužů, čehož využila nevelká skupina ozbrojenců podpořená Ludvíkem Bavorem a pokusila se Přimdu dobýt. V noci se jim podařilo překonat vnější opevnění, ale potom se dobyvatelé prozradili křikem. Hradní posádka zapálila některé dřevěné části hradu a útočníky zahnala. Škoda způsobená požárem dosáhla 1500 zlatých. Její náhradu se Frenclin prostřednictvím arcibiskupa Balduina pokusil vymáhat na Ludvíku Bavorovi.[20]

Markrabě Karel IV. Přimdu roku 1344 vyplatil ze zástavy a ve svém plánovaném zákoníku Majestas Carolina ji zařadil mezi hrady, které by panovník nesměl zastavit.[20] Po zbytek Karlovy vlády hrad zůstal v držení panovníka. Roku 1394 král Václav IV. Přimdu na krátkou dobu dal do zástavy Jindřichovi z Rožmberka, ale následujícího roku hrad patřil Oldřichu Zajícovi z Hazmburka. Oldřich v roce 1401 jmenoval svým purkrabím Petra z Ořecha. Jeho ostatní statky však ležely daleko od hradu, a proto Přimdu roku 1406[21] vyměnil s Borešem z Rýzmburka za Andělskou horu. Dne 19. července 1406 král Václav IV. potvrdil zástavu ve výši čtyř tisíc kop grošů bratrům Borešovi a Borešovi mladšímu z Rýzmburka.[22]

Severní zeď interiéru prvního patra donjonu
Sdružené okno v prvním patře donjonu

Páni z Rýzmburka ustanovili purkrabím Bohuše ze Štědré a po roce 1414 jakéhosi Tistu. Ozbrojenci obou Borešů poté v okolí Přimdy začali přepadat kupce, a plenili i královský majetek. Podkomoří Jan z Lestkova se proto v březnu 1416 zmocnil městečka Přimdy, ale hrad se mu ovládnout nepodařilo.[22] Ve městě však zajal přes třicet rýzmburských ozbrojenců, kteří byli 16. března popraveni v Praze.[23] Rýzmburkové potom 18. června 1416 uzavřeli s králem příměří, které trvalo do roku 1418. Tehdy ve sporu s Jindřichem z Plavna královské vojsko dobylo hrady Hasištejn a Štědrý hrádek, což přimělo purkrabího Tista, aby se vzdal a Přimdu vydal ještě před příchodem vojska. Přimdu pak dostal do zástavy Mikuláš Chudý z Újezda, který měl vyplatit pány z Rýzmburka a v případě potřeby hrad kdykoliv poskytnout králi.[24]

Král Zikmund 17. dubna 1420 převedl všechny zástavy Přimdy a dalších hradů na Hlubokou a 3. ledna následujícího roku ustanovil přimdským purkrabím Jindřicha Žita z Jivjan, který měl koordinovat postup účastníků druhé křížové výpravy proti husitům, roku 1427 se na katolické straně účastnil bitvy u Tachova a byl zajat při dobytí tamního hradu. Na Přimdě jej po dobu nepřítomnosti zastupovali synové Lvík a Petr, pod jejichž velením hradní posádka v červenci 1429 odolala husitskému útoku.[24] Jindřich je jako purkrabí na Přimdě doložen znovu až 15. prosince 1434. O tři roky později byl zmíněn naposledy a 6. května 1439 potvrdil král Albrecht II. oběma Jindřichovým synům zástavní držení hradu. Lvík svůj podíl v roce 1454 převedl na Jana ze Švamberka.[25]

Páni ze Švamberka

[editovat | editovat zdroj]

Jan ze Švamberka se oženil s Hedvikou z Rožmitálu. Zemřel roku 1460 a Přimda přešla spolu s Rokycany na jeho švagry Lva a Protivu z Rožmitálu, kteří byli poručníky nedospělého Zdeňka ze Švamberka. Držení Přimdy Zdeňkovi potvrdil 23. srpna 1475 král Vladislav II. a zároveň mu povolil utratit za opravy hradu 200 kop grošů. Na opravy, které Zdeněk realizoval, však taková částka nestačila.[25] Zdeněk žil ještě v roce 1518[26] a právo k Přimdě přešlo na Mikuláše ze Švamberka, považovaného za jeho syna.[25]

Mikuláš zemřel roku 1529. Správu panství za nezletilé děti vykonávala až do roku 1540 vdova Anna ze Zakšova, jež se potýkala s poddanými, kteří odmítali robotovat. Hrad byl v té době zchátralý, takže nejstarší syn Adam ze Švamberka žádal české stavy, aby mu povolili opravy ve výši 800 kop grošů. Stavovská obec 30. dubna 1543 souhlasila a na její žádost král Ferdinand I. dne 8. září 1545 zvýšil zástavu s podmínkou, že peníze jsou určené na údržbu pevnostních prvků, nikoliv na zkrášlení hradu.[25]

Dne 25. června 1548 si Mikulášovi synové rozdělili dědictví po otci, přičemž Přimda připadla Adamovi a Jindřichovi ze Švamberka.[25] K Adamově části patřilo městečko Stráž, vsi Třemešná, Třískolupy, Bezděkov, Rájov, Málkov, Štichovice, Hvozd a Vladměřice a další majetek. Jindřichovi patrně patřilo městečko Přimda a vsi Bohuslav, Újezd, Kundratice, Bělá, Čečín, Bystřice, Kuksperk, Nová Ves, Hostkovo, Hammersbrunn a Železná.[27]

Stav obytné věže v první polovině 19. století

Při stavovském povstání roku 1547 všichni bratři podporovali panovníka, který je odměnil tak, že Přimda nesměla být vyplacena až do konce jejich životů a Adamovi povolil prostavět dalších tisíc kop grošů. Podle žaloby Chodů z roku 1568 však Švamberkové hrad zanedbávali: měl propadlé stropy, shnilé střechy a pobýval na něm pouze jediný vrátný. Mladší zpráva z roku 1577 uvádí, že obyvatelné byly pouze věž a jediná další klenutá místnost. Obě zprávy byly součástí sporu mezi vrchností a poddanými, kteří se odvolávali na svá stará práva a stěžovali si na jejich porušování.[27]

Zánik hradu

[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Adama ze Švamberka v roce 1590 se dědicové snažili zajistit vlastnictví Přimdy po dobu trvání rodu, ale brzy bylo rozhodnuto o jejím vyplacení. Tehdy byl potvrzen špatný stav hradu a po četných sporech mezi dědici bylo rozhodnuto, že do 19. května 1592 musí Švamberkové hrad vydat panovníkovi.[28] Od roku 1596 bylo hradní panství po částech rozprodáváno a samotný hrad koupilo městečko Přimda. Ani přes prodej části majetku nedokázalo zaplatit, takže 3. února 1601 královská komora hrad znovu prodala Ondřeji Lidlovi z Lidlova a jeho manželce Barboře, rozené ze Štamberku. Manželé však vzhledem ke stavu hradu obývali dům v městečku.[27] Jejich synovi Maxmiliánu Lidlovi byla Přimda za účast v českém stavovském povstání zkonfiskována a roku 1621 prodána Timonu Lindelovi. Jeho rodina roku 1658 získala panství do dědičného vlastnictví a patřilo jí do roku 1675, kdy je plukovník Jiří Maxmilián Lindel prodal hraběti Janu Václavovi Novohradskému z Kolovrat. Ten učinil novým centrem panství velkodvorský zámek a hrad se definitivně změnil ve zříceninu.[26] Jako pustý, zbořený a opuštěný hrad popisuje zpráva z roku 1609. V roce 1711 se navíc po zásahu bleskem zřítilo jihozápadní nároží věže.[29]

Novodobé dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Stav věže v devadesátých letech 20. století

Nejstarší zabezpečovací práce na zřícenině proběhly v letech 1879–1880 a později v období 1919–1923.[29] Rozsáhlá úprava věže probíhala v letech 1968–1977,[29] kdy bylo obnoveno zřícené jihozápadní nároží s přilehlými úseky zdí, vyzděn nový vstup a doplněno lícové zdivo.[30] Při těchto památkových úpravách zanikly terénní náznaky budov patrných na plánech publikovaných Augustem Sedláčkem a Ferdinandem Lehnerem.[29] Plány se shodují s výsledky novodobých geofyzikálních měření.[31]

Od roku 1968 zříceninu spravovalo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Plzni.[29] Dne 28. července 1989 se na hradě sesula část zdi. Byli zasypáni tři dvanáctiletí chlapci, z nichž jeden na následky zranění zemřel.[32] Bezprostředně po události se v novinách objevovalo tvrzení, že zeď spadla následkem hluku, který skupina dětí způsobovala – objevila se i hypotéza, že neštěstí souvisí s předchozími nedokončenými stavebními zásahy firmy Armabeton.[33]

V období 2001–2010 byla zřícenina staticky zajištěna a restaurována[34] a od roku 2012 je přístupná veřejnosti.[29]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]
Půdorys hradu od Vojtěcha Krále z Dobré Vody publikovaný roku 1905
Půdorys hradu podle Tomáše Durdíka

Přirozenou dominantou hradního areálu je skalní hřeben, k němuž přiléhá částečně dochovaná hranolová obytná věž s přístavkem, která je jedinou celistvěji dochovanou stavbou hradu.[29] Skála je z vnější strany (ze spodního nádvoří) vysoká až osm metrů, zatímco horní nádvoří převyšuje jen o 2,5–4 metry. Dělí ho vytesaný průchod, který propojoval obě nádvoří.[35] Kromě věže jsou patrné úpravy skalního hřebene a drobné pozůstatky zdiva, obvykle považované za fragmenty obvodové hradby.[29]

Opevnění nejstarší stavební fáze hradu tvořil na čelní straně přímo skalní hřeben. Obvodová hradba byla postavena až ve vrcholném středověku, kdy se hrad rozšířil i před skálu. Jeho součástí byl dovnitř areálu vtažený objekt první brány. Za ní cesta pokračovala ke druhé bráně, u níž stávala okrouhlá věž a za kterou se cesta stáčela k průrvě ve skalním hřebeni. Další čtverhranná věž, ze které se dochovaly opěrné pilíře, stála u jižního konce hřebene.[36] Patrně ji pro své potřeby vybudoval buď Adam, nebo Jáchym ze Švamberka v době, kdy se oba bratři o hrad dělili.[30]

Podle popisů z let 1548 a 1592 stála na západní straně horního nádvoří dlouhá budova s pekárnou a obytnými prostorami pro čeleď a majitele hradu (velká věž tehdy nebyla obyvatelná). Mezi budovou a brankou ve skále bývala studna a v jejím sousedství snad i kaple.[30]

Donjon

[editovat | editovat zdroj]
Půdorys přízemí a prvního patra donjonu
Fragment krbu

Věž má přibližně čtvercový půdorys s délkou strany téměř sedmnáct metrů a líce vyzděné z rulových a žulových kvádrů. Dochovala se do výše necelého druhého patra.[37] K západní straně od počátku přiléhá obdélný rizalit s 1,8 metru silnými zdmi.[38]

Do věže se vcházelo z předsíně v prvním patře rizalitu, která byla přístupná po pavlači z nádvoří. Obsahovala také vstup do přízemí přístavku.[39] Do věže vedla chodbička 2,8 metru silnou zdí. První patro bylo obytné. Osvětlení zajišťovalo sdružené okno v severní zdi, které se uzavíralo dřevěnou deskou vkládanou do obvodového ústupku. Podobná okna ve východní a jižní zdi jsou novodobě upravená.[40] V severovýchodním rohu místnosti býval kamenicky ztvárněný krb, který patří k nejstarším, nebo je dokonce nejstarší v Čechách.[41] Předpokládá se, že součástí prvního patra byl prevét.[38]

Otvor v podlaze prvního patra umožňoval přístup do přízemí věže. To mělo strany dlouhé asi deset metrů a osvětlovalo je dochované štěrbinové okénko ve východní zdi.[37] Podle starších interpretací sloužilo jako vězení, ale pravděpodobnější je jeho využití ke skladovacím účelům.[42]

Přízemí rizalitu má vnitřní půdorys s rozměry 270 × 390 centimetrů. Součástí zdiva je výklenek s lavicí (210 × 77 centimetrů) a výklenek prevétu v severní zdi. Prevét je nejstarším kompletně zachovaným záchodem v Česku.[38] Místnost byla původně přístupná jen stropním otvorem po příkrém schodišti, a proto je pravděpodobné, že sloužila jako historickými prameny zmiňované vězení.[43]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zřícenina hradu Přimda [online]. Národní památkový ústav [cit. 2026-03-28]. Dostupné online.
  2. ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Přimda, s. 265.
  3. ↑ ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské. Díl I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN a Historický ústav AV ČR, 2023. 589 s. ISBN 978-80-7422-678-6, ISBN 978-80-7286-418-8. S. 127. Dále jen Záruba (2023).
  4. ↑ Záruba (2023), s. 128, 131.
  5. ↑ Záruba (2023), s. 127–128.
  6. 1 2 3 MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Díl 1. Praha: Odeon, 1972. 435 s. S. 105–106. Dále jen Menclová (1972).
  7. ↑ Záruba (2023), s. 129–130.
  8. ↑ Záruba (2023), s. 129.
  9. 1 2 3 Záruba (2023), s. 131.
  10. ↑ RAZÍM, Vladislav. K významu a stavební podobě románského hradu Přimda. Průzkumy památek. 2008, roč. XV, čís. 1, s. 44–45. Dále jen Razím (2008). Dostupné online [cit. 2026-03-01]. ISSN 1212-1487.
  11. ↑ Razím (2008), s. 54.
  12. ↑ NOVÁČEK, Karel. Komentář ke studii Jana Klápště „Adel, Burg und Herrschaft…“ [online]. Medievistické fórum, 2012-10-08. Dostupné online. Také dostupné.
  13. ↑ SOKOL, Petr. Výzkum a dokumentace zříceniny hradu Přimda. Aplikace dokumentačních a prospekčních metod v areálu hradní zříceniny. Archaeologica historica. 2015, roč. 40, čís. 2, s. 431. Dále jen Sokol (2015). Dostupné online [cit. 2026-03-01]. ISSN 0231-5823. doi:10.5817/AH2015-2-5.
  14. ↑ Záruba (2023), s. 137.
  15. 1 2 Záruba (2023), s. 128.
  16. 1 2 Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 278. Dále jen Bělohlávek (1985).
  17. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Přimda, s. 5–6. Dále jen Sedláček (1905).
  18. 1 2 3 4 Sedláček (1905), s. 6.
  19. ↑ ČECHURA, Jaroslav. Švamberkové v proměnách pěti století. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2023. 478 s. ISBN 978-80-246-5266-5. S. 25.
  20. 1 2 Sedláček (1905), s. 7.
  21. ↑ Bělohlávek (1985), s. 278.
  22. 1 2 Sedláček (1905), s. 8.
  23. ↑ Sedláček (1905), s. 8–9.
  24. 1 2 Sedláček (1905), s. 9.
  25. 1 2 3 4 5 Sedláček (1905), s. 10.
  26. 1 2 Bělohlávek (1985), s. 280.
  27. 1 2 3 Sedláček (1905), s. 11.
  28. ↑ Sedláček (1905), s. 13.
  29. 1 2 3 4 5 6 7 8 Sokol (2015), s. 432.
  30. 1 2 3 Sokol (2015), s. 434.
  31. ↑ Sokol (2015), s. 444.
  32. ↑ MF Dnes 2. dubna 2002, název článku u citací neuveden
  33. ↑ ZVELEBIL, Jan. Proč hrady pláčou. Reflex. 2001, čís. 51, s. 50–53. Dostupné online. ISSN 1213-8991.
  34. ↑ RŮŽIČKA, David. Plzeňští památkáři zpřístupňují hrad Přimdu veřejnosti! [online]. Národní památkový ústav, 2012-06-22 [cit. 2015-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18.
  35. ↑ Sokol (2015), s. 436.
  36. ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Přimda, s. 461–462.
  37. 1 2 Razím (2008), s. 45.
  38. 1 2 3 Razím (2008), s. 51.
  39. ↑ Sokol (2015), s. 448.
  40. ↑ Razím (2008), s. 47.
  41. ↑ Razím (2008), s. 50.
  42. ↑ Razím (2008), s. 46–47.
  43. ↑ Razím (2008), s. 52.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DURDÍK, Tomáš. Hrad Přimda. 1. vyd. Praha: Společnost přátel starožitností v Praze v nakl. Unicornis, 2007. 103 s. ISBN 978-80-86204-18-5. 
  • HÝZLER, Josef; HOLANOVÁ, Eva; NYKODÝMOVÁ, Milada. Přimda, stavebně historický průzkum. Praha: Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů, 1966. 
  • RAZÍM, Vladislav. K významu a stavební podobě románského hradu Přimda. Průzkumy památek. 2008-08-308, roč. XV, čís. 1, s. 39–54. Dostupné online. ISSN 1212-1487. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přimda_(hrad)&oldid=25774502“