Norimberská cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kladrubský klášter na Norimberské cestě
Památka na dřívější lidskou činnost - úvoz Zlaté cesty u Hirschau

Norimberská cesta (také Zlatá cesta či Via Carolina) byla významná středověká východo-západní obchodní cesta spojující NorimberkPrahou.

Obraz Goldene Strasse (Zlatá cesta) na stěně domu ve Weidenu, Königstrasse 15.

Norimberská cesta byla od 13. století nejdůležitější obchodní cestou mezi Norimberkem a Prahou. Trasa cesty využívala prehistorickou východo-západní stezku. Její středověký rozkvět začal za vlády Karla IV., který byl svou osobou prostředníkem mezi Čechami a Svatou říší římskou. Koupí, manželstvím, dědictvím a diplomacií získal Karel IV. v 50. a 60. letech 14. století Horní Falc. Prostřednictvím rozšíření země dosáhl císař toho, že z Prahy bylo možné cestovat až na dosah Norimberku jednou zemí a bez placení cel.

Historická trasa[editovat | editovat zdroj]

Deska v průjezdu Staré radnice ve Weidenu

Cesta směřovala z Prahy přes Beroun, Zdice, Rokycany do Staré Plzně a dále přes Vejprnice, Nýřany, Horní Sekyřany do Kladrub. V Kladrubech se cesta rozvětvovala na Tachovskou a Přimdskou větev, ve 14. století tudy také vedla z přímého směru uhýbající stezka Řezenská. V těchto lokalitách byly neproniknutelné lesy, převážně listnaté. Díky této komunikaci byl v roce 1115 knížetem Vladislavem I. založen i klášter Kladruby pro benediktinské mnichy. V českém království v okolí Kladrub rozvíjeli kolonizaci kolem obchodních stezek, které se zde větvily. Panovník klášteru daroval klášteru pozemky, kromě vesnic tehdy již existujících, které byly v hlubokých lesích podél tras obchodních cest a které zřejmě podléhaly přímo panovníkovi. V zakládající listině ke klášteru se doslova říká: „Dávám také celý les, který je mezi řekami Mží a Mžicí (Úhlavkou) až do země teutonské (německé) s výjimkou 12 vesnic, které jsou zde od starodávna.“[1] Cesta po té pokračovala do Tachova, Mýta, Milířů, Lučiny, Obory, Pavlova Studence. Za hranicemi pak procházela městy Bärnau, Plößberg, Püchersreuth, Neustadt an der Waldnaab, Altenstadt an der Waldnaab, Weiden in der Oberpfalz, Etzenricht, Kohlberg, Sulzbach-Rosenberg, Ehenfeld, Hirschau, Pommelsbrunn, Hersbruck, Lauf an der Pegnitz, Erlenstegen do Norimberku.

Význam cesty[editovat | editovat zdroj]

Vedle politického významu byla Norimberská cesta důležitá i hospodářsky. Čechy v té době technicky zaostávaly za rozvinutým západem a nezbytný dovoz kvalitních výrobků se kryl např. vývozem nerostných surovin. Z Čech se vyvážely kůže, včelí vosk, koření, měď, stříbro, cín, železo, lůj, šunka, sůl, surová tkanina a voli. Do Čech se dodávalo sukno z Flander, různé druhy semen, obilí, víno, příze a železné zboží.

Zakázaná cesta[editovat | editovat zdroj]

Plastika Via Carolina od Helmuta Langhammera na dálnici A6 na hraničním přechodu ve Waidhausu.
Grafické symboly Via Carolina v Německu na dálnici A6 a v Česku na dálnici D5.

15. století jsou zachovány stížnosti měst na Tachovsku na stále častější využívání alternativní trasy z Hirschau na Wernberg-Köblitz, Leuchtenberg, Waidhaus a Přimdu. Karel IV. používání této trasy zakázal především proto, že vedla z velké části přes území bavorských Leuchtenberků. Tato trasa je proto známa jako Zakázaná cesta. V 16. století se používání zakázané cesty přesto prosadilo, protože byla kratší a schůdnější. Současné dálniční spojení Praha – Plzeň – Rozvadov reprezentované dálnicí D5 na české straně a Waidhaus – Amberk – Norimberk dálnicí A6 v Německu se v obou těchto státech označuje jako královská cesta – Via Carolina. Svou trasou však kopíruje spíše historickou Zakázanou cestu než Norimberskou cestu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květ R.: Staré stezky v České republice, Brno 2002

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Čechura, J.: Kladruby v pohledu devíti staletí, Plzeň 1995

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]